Lidé si „rozhodili" své vnitřní hodiny a spí stále méně. Všechno to přitom začalo okamžikem, kdy Thomas Alva Edison, technický mág z Menlo Park, dostal skvělý nápad. Je to přesně tak – počátky naší klasické osmihodinové noci sahají do konce 19. století, kdy byla vynalezena žárovka.

Historici se domnívají, že před vynalezením elektrického světla spali lidé mnohem déle a spánek v té době probíhal, dá se říct, na etapy. Lidé si nejdříve zdřímli několik hodin během večera – spát chodili se západem slunce. Po pár hodinách spánku se vzbudili a několik hodin uprostřed noci byli vzhůru. Během té doby jedli, pili, modlili se, povídali si s přáteli, možná se dokonce věnovali různým formám tělesného kontaktu včetně sexu.

Teprve poté znovu zalehli a spali až do rána. Historik Roger Ekirch, který se zabývá dějinami spánku, k tomu dodává, že s příchodem elektřiny začali lidé chodit spát později a celkově spát kratší dobu.

Rozmrzelé lidstvo

Od té doby vedeme neustále válku se spánkem a bohužel ji stále vyhráváme. Výzkumní pracovníci z University of Chicago nedávno studovali vývoj našich zvyků souvisejících se spánkem v průběhu času. Dospěli k závěru, že v současné době spíme o jednu až dvě hodiny méně, než jsme spali před šedesáti lety.

V 70. letech spala většina Američanů v průměru asi 7,1 hodiny za noc. Do dnešní doby se průměrná doba spánku zkrátila na 6,1 hodiny. Za čtyřicet let se náš spánek zkrátil o jednu hodinu. Budeme-li i nadále pokračovat tímto tempem, tak se do konce století dostaneme na méně než čtyři hodiny za noc. A budeme všichni velice mrzutí.

Kam se tedy spánek poděl? A proč o něj přicházíme?

Velkou část odpovědnosti za tento neblahý vývoj nesou moderní technologie, které obzvláště silně narušují náš spánkový režim.

Chytré telefony, tablety i počítačové obrazovky vydávají namodralé světlo, které je sice ideální pro úsporu energie (většina energeticky účinných CFL a LED svítí modře – a totéž platí pro zadní skla většiny obrazovek), ale dokážou také pořádně vykolejit naše biologické hodiny.

„Světlo těchto elektronických přístrojů má stejnou barvu jako zesílené měsíční světlo,“ říká Charles Czeisler, ředitel oddělení spánkové medicíny na Harvard Medical School.

V současné době spíme o jednu až dvě hodiny méně, než jsme spali před šedesáti lety.

Toto modré světlo drastickým způsobem potlačuje produkci melatoninu, hormonu, který reguluje střídání cyklu dne a noci v rámci biologických hodin člověka. Takže, pokud si večer v posteli čtete s iPadem nebo usínáte s jiným přístrojem s podsvícením, tak se vám bude v noci hůře usínat a druhý den budete unavenější.

Autor: Dotyk

Generace závislých

Bylo by však pokrytecké snažit se svést všechnu vinu na naše problémy se spánkem na modré světlo. Větším problémem bude zřejmě to, že jsme si vytvořili svět – v němž dnes žijeme –, kde přísun nových podnětů a stimulací rozhodně nekončí se západem slunce.

My všichni jsme se vlastně stali závislými. Výzkumy ukazují, že pokaždé, když se díváme do e-mailu, jestli nám nepřišla nová zpráva, a také pokaždé, když kontrolujeme svůj účet na Twitteru nebo Facebooku a objevíme tam nějakou novou informaci, dodáme tím našemu organismu dávku dopaminu – chemické látky, jejímž uvolňováním náš mozek simuluje potěšení.

„Dochází vlastně k tomu, že si texty, Twitter či Facebook spojujeme s příslibem okamžitého potěšení,“ říká Kathy Gillová, výzkumná pracovnice na University of Washington, která se zaměřuje na výzkum vztahů a interakcí mezi člověkem a počítačem.

Obzvláště silně narušují náš spánkový režim moderní technologie.

Pokušení dát si rychlou dávku dopaminu lze ignorovat pomocí silné vůle, říká Gillová, ale pokud nemáme dostatek spánku, bude naše síla vůle obecně nízká. Proto to nakonec vypadá tak, že sedíme v posteli s telefonem nebo počítačem a bezmyšlenkovitě si pročítáme e-maily (nedávná studie prováděná Pew ukázala, že 83 procent lidí narozených v 80. a v 90. letech má při spaní své telefony někde poblíž) navzdory tomu, že už jsme měli jít spát…

Chceme si dopřávat stále více různých stimulů a naše úsilí o eliminaci spánku začíná nabývat stále šílenějších rozměrů. V minulosti jsme si vystačili s kávou a s čajem. Nyní se kofein dodává v různých moderních sprejích, které slibují navození pocitu svěžesti bez jakýchkoliv nepříjemných vedlejších účinků; máme mýdlo, které vás údajně nabije energií při koupeli; punčochy z Austrálie, které vám budou dobíjet energii, a také zubní kartáčky, které vás probudí během ranního čištění zubů.

Nemluvě o celé řadě potravinářských výrobků, které obsahují kofein: na trhu je k sehnání mimo jiné pivo, marshmallows, energetické sušené maso, lízátka a balená voda – to vše s kofeinem.

Následky nedostatku spánku

  • Hlad – nedostatkem spánku se v krvi zvyšuje hladina hormonu grelinu, který vyvolává hlad.
  • Hloupost – nedostatek spánku narušuje kognitivní procesy jako je myšlení a učení. Mozek má také méně času zapamatovat si informace.
  • Zvýšený krevní tlak – malé množství spánku může způsobovat celou řadu vážných zdravotních problémů, jako jsou poruchy srdce, dýchání či infarkt
  • Zrychlení stárnutí – reálně samozřejmě ne, ale na první pohled rozhodně. Málo spánku způsobuje opuchání očí, pleť je unavená a chybí svěžest.
  • Selhávání imunitního systému – lidé, kteří spí méně než 7 hodin denně, jsou náchylnějí k chřipce a nachlazení než ti, kteří spali hodin 8.

Zdroj: Huffington Post

Jak spát ještě méně

Když si ambiciózní výrobci různých rekreačních povzbuzujících látek všimli, jak lidé doslova hltají vše, co obsahuje kofein, začali zuřivě shánět všemožné lékopisy a začali měnit účel nejrůznějších léků a potravinových doplňků (methylsynephrine! creatine!) a používat je jako přísady do různých povzbuzujících nápojů colového typu.

Oblíbený energetický nápoj Red Bull vnesl do nejširšího povědomí látku taurin – dříve neznámou aminokyselinu vyskytující se v tkáni zvířat a udělal z ní miliardový byznys.

Probíhá také armádní výzkum, jehož cílem je odhalit přímo v mozku centrum bdělosti.

Současně s tím probíhá také armádní výzkum, jehož cílem je odhalit přímo v mozku centrum bdělosti: zkoumá proces nazvaný přímá transkraniální stimulace elektrickým proudem (tDCS), který víceméně ničí mozek elektřinou v naději, že se mu podaří udržet vojáky v nepřetržité bojové připravenosti.

Andy McKinley, interní výzkumný pracovník amerického letectva, se podílel na studii zaměřené na tento jev. „Když jsme nechali lidi vzhůru po dobu 30 hodin, ukázalo se, že tDCS dokázal udržet bdělost pokusných osob dvakrát intenzivněji než kofein a efekt trval dvakrát déle.“

Veřejnost bojující se spánkem bude jistě potěšena tím, že na běžný trh již byly uvedeny neregulované a neschválené přístroje využívající princip tDCS. Stejný účinek mají i velké dávky modafinilu, což je silný povzbuzující prostředek, který v širokém měřítku používala armáda během nedávné války v Iráku.

Modafinil, který se v USA prodává pod obchodním jménem Provigil, byl původně určen na léčbu poruch spánku, jako je například narkolepsie. Od počátku tisíciletí však tento přípravek začali užívat zejména manažeři z Wall Street jako životabudič pro zvýšení výkonu během pracovního dne.

Chceme si dopřávat stále více různých stimulů a naše úsilí o eliminaci spánku začíná nabývat stále šílenějších rozměrů.

Podle studie publikované JAMA Internal Medicine vzrostlo v letech 2002 až 2013 užívání tohoto přípravku mimo schválené indikace více než patnáctkrát.

A pro ty, kteří chtějí omezit spánek bez užívání chemických přípravků nebo vojenských technologií, je zde „Ubermanova“ metoda spánkového režimu: ta spočívá v tom, že si vždy jednou za čtyři hodiny na 20 minut zdřímnete. S použitím této metody vám spánek zabere pouze dvě hodiny během 24 hodin.

Méně spánku, více práce

Příznivci Ubermana jsou jen jedním z mnoha hnutí a směrů, které v současné době vedou válku se spánkem. Navzdory obecně rozšířenému názoru, že pro zdraví organismu je ideální osmihodinový spánek, se v poslední době vyrojily nejrůznější články psané vysoce postavenými manažery, praktické příručky a dokonce i vědecké studie, které se nás snaží přesvědčit o tom, že k tomu, abychom byli šťastní a úspěšní, nám postačí pět hodin spánku.

Není zcela jasné, co přesně se v naší mysli děje během spánku. Jisté je však to, že si během něj nemůžeme koupit nové životy ve hře Candy Crush ani nenapíšeme žádný článek pro Newsweek. Spánek je považován za nepřítele efektivnosti: promrhané hodiny, kterým se nelze vyhnout a které nelze přeměnit v nic, co by bylo nějak užitečné pro společnost.

Podnikatelé a kapitalisté to pochopitelně věděli vždycky. Růst obliby kávy a čaje během průmyslové revoluce byl, jak uvádí Tom Standage ve své práci The History of the World in Six Drinks (Dějiny šesti nápojů), spojen s pracovní dobou a podmínkami, které tato revoluce přinesla.

Když se objevily první továrny, jejich majitelé, jak uvádí Standage, viděli, jaký vliv má dlouhá pracovní doba na spánek jejich zaměstnanců. Místo toho, aby jim dali možnost více se vyspat, jim nabídli zdarma čaj a shrábli všechny výnosy.

Spánek je považován za nepřítele efektivnosti: promrhané hodiny, kterým se nelze vyhnout.

Dnes je to ještě horší. I ti z nás, kteří se o půlnoci nikdy nedívají do e-mailu, žijí nyní ve světě, kde je stále běžnější, že člověk musí být k dispozici 24 hodin denně.

Juliet Schorová, autorka práce The Overworked Americans (Přepracovaní Američané), vzbudila v roce 1992 značnou pozornost svým zjištěním, že občané USA pracovali v roce 1990 v průměru o měsíc déle než v roce 1970.

A od té doby se situace dále zhoršila. V letech 1990 až 2001 se pracovní rok Američanů prodloužil o celý další týden. Byl o 137 hodin delší než pracovní rok Japonců, o 260 hodin delší než pracovní rok Britů a o 446 hodin delší než pracovní rok Němců. Uvádí se to ve zprávě Mezinárodní organizace práce při OSN.

Za povšimnutí stojí rovněž to, že v současné době má téměř sedm milionů Američanů ještě vedlejší pracovní poměr. To je o tři miliony více než v roce 2007, kdy začala velká recese. Tito lidé mívají často nevyrovnaný a neoptimální pracovní režim, který rozhodně není zárukou toho, aby si pracovník po práci dobře odpočinul.

Nejhorší návyky nejmladší generace

Nejzranitelnější jsou opět mladí lidé narození v 80. a v 90. letech: u 40 procent mladých lidí tvořila práce na částečný pracovní úvazek, práce na základě smluv o dílo nebo jednorázová práce více než polovinu jejich příjmů. Vyplývá to z 2014 Millennial Study, kterou provedl Harris Poll pro Wells Fargo. Zdravotnický průzkum pro Anglii navíc ukázal, že z demografického hlediska byly osoby ve věku od 16 do 24 let nejnáchylnější k tomu, že skončí jako zaměstnanci pracující na směny.

Na trhu je k sehnání mimo jiné pivo, marshmallows, energetické sušené maso, lízátka a balená voda – to vše s kofeinem.

A studie Americké psychologické asociace z roku 2014 dospěla k závěru, že ze všech současných věkových skupin pracovníků byli právě tito mladí nejvíce postiženi stresem, nejčastěji trpěli pocitem, že se jim nechce nic dělat, a nejčastěji měli problém soustředit se na to, co je potřeba udělat.

Pracovníci, kteří se narodili v 80. a v 90. letech, jsou adepty na zatím nejvíce nespavou generaci. Ačkoliv ročníky ze 60. až počátku 80. let spí nejméně hodin za noc, nejmladší generace vykazuje ty nejhorší návyky spojené se spánkem. Téměř jedna třetina osob ve věku od 18 do 33 let uvádí, že nemohou spát, protože „musí myslet na to, co musí všechno udělat nebo zařídit“, a podobný počet uvádí, že nemohou spát alespoň osm hodin denně, protože „mají spoustu práce a málo času“.

Pracovníci, kteří se narodili v 80. a v 90. letech, jsou adepty na zatím nejvíce nespavou generaci.

Dnešní mladí lidé jsou ohroženi dlouhodobými zdravotními problémy spojenými s nedostatkem spánku. Zdravotní problémy související se spánkem vykazují nárůst. Jejich zvýšení je patrné u starších pracovníků a u mladých lidí se tato porucha stává zcela běžným problémem, což je velmi znepokojivé.

Již dávno víme, že spánek má obrovský význam pro zdraví člověka. Nedostatek spánku má značné kognitivní následky: desítky studií prokázaly, že nedostatek spánku vede k celé řadě problémů – od snížené chápavosti až po zhoršení paměti. Chronická spánková deprivace je rovněž spojena se zvýšenou úmrtností a zejména s obezitou, cukrovkou, kardiovaskulárními nemocemi a poruchami kognitivních schopností.

Fáze spánku REM (viz Základní fáze spánku) je zejména důležitá pro zachování mozkových buněk. Během spánku se jedovaté látky, které nashromáždí tělo, vyplavují z mozku, a to včetně opravdových jedů, jako je například amyloid beta, což je plak, který v konečném důsledku způsobuje Alzheimerovu chorobu.

Základní fáze spánku

Vědci rozlišují spánek na dvě hlavní fáze. Spaní začíná fází NREM, která trvá asi půldruhé hodiny, následuje asi desetiminutová fáze REM, a pak znovu čtyřikrát až šestkrát za noc. Fáze NREM se postupně zkracují, zato fáze REM prodlužují.

  • REM spánek (z anglického rapid eye movement – rychlé pohyby očí v této fázi spaní). Přístroje ukazují, že se projevuje rychlá, desynchronizovaná aktivita mozkových buněk. V tuto chvíli se zřejmě obnovuje myšlení, uvažování, rozhodování, upevňuje se paměť. Sny bývají zážitková, emotivní, často i se sexuálními motivy. Zajímavé je, že v této části spánku se u spícího zdravého člověka projeví ztráta svalového napětí, takže se nehýbe ani při nejzběsilejších snech, což je pro něj docela bezpečné.
  • NREM spánek (non-rapid eye movement – bez rychlých pohybů očí). Mozkové buňky projevují pomalou, synchronní aktivitu, sny jsou banální, mají podobu spíše útržků myšlenek. Ve svalech zůstává napětí, i když snížené, takže se spící člověk může hýbat. V této fázi se zřejmě regenerují fyzické síly organismu.

Nástup „chytrých drog“

Naše společnost vynakládá obrovské úsilí a prostředky na to, abychom mohli chodit spát stále později. Je proto možné, že některá z metod na udržení bdělosti, s nimiž se v poslední době roztrhl pytel, dokáže vyřešit onen věčný problém amerického byznysu jménem spánek, aniž by přitom došlo k devastaci našich těl a psychiky.

Avšak i kdyby se nakonec ukázalo, že trápení našeho mozku nedostatkem spánku nebo dvouhodinový spánek během 24 hodin jsou i z dlouhodobého hlediska naprosto bezpečné (pod podmínkou, že nejste vzpěrač), nemůžeme spánek odbourávat donekonečna. Nějaký spánek potřebujeme – jinak bychom zemřeli.

Jedním z možných řešení je najít určitý kompromis. Což takhle pokusit se nahustit 24 hodin práce do 16 hodin a ve zbývajícím čase si odpočinout? Řada lidí pro tyto účely využívá tzv. „chytré drogy“, jako je například Ritalin, Adderall a nootropika – látky na zlepšování poznávacích schopností, jako je Piracetam a Oxiracetam.

Můžeme-li věřit výsledkům posledních výzkumů, tak je zřejmé, že užívání chytrých drog mezi studenty nabylo přímo epidemických rozměrů.

Můžeme-li věřit výsledkům posledních výzkumů, tak je zřejmé, že užívání chytrých drog mezi studenty nabylo přímo epidemických rozměrů. 18 procent studentů osmi prestižních univerzit na východním pobřeží USA tyto látky na zlepšování poznávacích schopností užívá. Podobný rozsah užívání chytrých drog byl zjištěn mezi studenty ve Švýcarsku a v Nizozemsku.

Smutnou stránkou věci je to, že užívání chytrých drog je v mnoha ohledech, pokud se to tak dá nazvat – „drsně“ racionální reakcí na neustále rostoucí tlaky na to, aby člověk podával stále větší výkon a aby co nejvíce omezil spánek. Zdá se, že chytré drogy – na rozdíl od kávy, coca-coly nebo modafinilu – zvyšují efektivnost, aniž by člověka okrádaly o spánek.

Otázkou zůstává, jestli právě toto chceme. Opravdu chceme společnost, jejíž fungování bude stát a padat s užíváním chytrých drog, které nám budou pomáhat udržet šílené tempo, které jsme si sami nesmyslně stanovili? Může se stát, že krátkodobě zvýšená produktivita bude vykoupena zhoršením dlouhodobé kreativity, adaptability a inteligence.

Nastal čas k probuzení

Až dnešní univerzitní studenti opustí posluchárny a nastoupí do práce, přijde tam s nimi i jejich touha opět moci spát tolik, kolik potřebují. Jediné řešení může spočívat v provedení zásadních změn našeho pracovního prostředí.

Někde jsou tyto změny už opravdu za dveřmi. Německo zakázalo státní institucím, aby posílaly svým zaměstnancům e-maily po pracovní době; v roce 2012 byl v Brazílii schválen zákon, který říká, že pokud zaměstnanci musí telefonovat nebo e-mailovat se svými zaměstnavateli po pracovní době, mohou tuto práci svým nadřízeným účtovat jako práci přesčas.

Ani některé americké progresivní společnosti nechtějí zůstat pozadu: například The Huffington Post vybudoval v kancelářských prostorách místnosti, kde si zaměstnanci mohou zdřímnout, a Treehouse dokonce nařídil čtyřdenní pracovní týden.

Německo zakázalo státní institucím, aby posílaly svým zaměstnancům e-maily po pracovní době.

Tyto snahy mohou být nakonec ku prospěchu všem. Podle studie, kterou publikovala Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek, se ukazuje, že produktivita práce je nejvyšší tehdy, když lidé pracují přibližně 30 hodin týdně.

A podle studie z roku 2010, která byla publikována v časopise Cognition, i krátké přestávky v práci – například malý „šlofík“ po obědě – mohou výrazně zvýšit zájem zaměstnanců o práci a jejich pracovní nasazení. Ty země a společnosti, které jednají v souladu s vědeckými poznatky a chtějí bojovat proti trendu založeném na filozofii „více pracovat, méně spát“, si začínají uvědomovat, že spánek je mnohem víc než jen promrhaný čas.

Nastal čas, abychom se všichni probudili a uvědomili si, že spánek je jednou ze základních lidských potřeb. Užívání chytrých drog mezi studenty nabylo přímo epidemických rozměrů.

© IBT Media 2015. Všechna práva vyhrazena. Překlad Channel Crossings.