Jenže časy se mění. Šílený střelec, napojený možná – zatím to bezpečnostní služby neprokázaly - na struktury Islámského státu, postřílel při nedělním masakru v gay klubu v americkém Orlandu pět desítek lidí, a hned to mělo vliv na právě probíhající prezidentskou kampaň v USA.
Populistický republikánský kandidát Donald Trump ihned sedl na tygra a navrhl zakázat muslimům vstup do země. Nad to vyzval stávajícího demokratického prezidenta Obamu k rezignaci. Naopak favoritka demokratů Hillary Clintonová zachovala chladnou hlavu a odmítla spojovat činy extrémistů s islámem.
Můžeme se vsadit, komu z nich asi masakr v Orlandu nažene nové příznivce.
Zdrojem veškeré moci v demokratických státech sice zůstává i nadále lid, ovšem plně názorově závislý na rozmaru teroristů.
Když v roce 2004 zaútočili teroristé z Al-Kájdy na nádraží Atocha ve španělském Madridu a zabili 191 lidí, bylo tři dny před volbami. Dosavadní lidovecký premiér José Maria Aznar tehdy nerad připouštěl, že by výbuchy mohly souviset se španělským angažmá v Iráku, které sám prosadil navzdory veřejnému mínění. A skutečně, Aznara ve volbách porazil socialista Zapatero, který volal po stažení Španělska z Blízkého Východu.
Co z toho vyplývá? Zdrojem veškeré moci v demokratických státech sice zůstává i nadále lid, ovšem plně názorově závislý na rozmaru teroristů. IS a další gangy si mohou demokraticky a svobodně vybírat, koho chtějí mít v čele které země a podle toho zaútočit či nikoli.
Pochopitelně s výjimkou diktatur či autoritativních režimů jako Rusko, kde dál nerušeně vládne "pracující lid".