O důvěryhodnosti prezidenta Zemana a jeho mluvčího Ovčáčka – dvou světových přeborníků v obhajování neobhajitelného – má podstatná část české veřejnosti pochybnosti již dávno. Teď se po jejich bok staví i vrchní hradní ceremoniář, jeden z hlavních aktérů kauzy kolem neudělení státního vyznamenání Jiřímu Bradymu.

Kdo je důvěryhodnější?

Měl to být právě šéf prezidentova protokolu Jindřich Forejt, kdo si s panem Bradym opakovaně telefonoval, aby jej informoval o plánovaném udělení Řádu T. G. Masaryka včetně dispozic o organizaci slavnostního aktu 28. října. A mohl by to být dnes zase Forejt – pokud by nepostrádal stud –, kdo veřejnosti dokáže věrohodně vysvětlit, proč se na úctyhodného muže, jenž přežil zvěrstva koncentračních táborů Terezín a Osvětim, nakonec žádné vyznamenání nedostalo.

Šéf hradního protokolu nejdříve odmítl vůbec připustit, že by s někým z rodiny Bradyových osobně komunikoval, schovával za svou úřednickou „profesionalitu", aby posléze, pod tíhou důkazů, přišel s vysvětlením, že panu Bradymu do Kanady sice volal, ale vlastně jen proto, aby s ním probral některé „nesrovnalosti" a poučil jej, že získat české státní vyznamenání není taková legrace, jak si někdo za Atlantikem může myslet (viz jeho tiskové prohlášení).

Forejt rovněž odmítá připustit souvislost mezi neudělením řádu a nedávnou schůzkou ministra kultury Daniela Hermana, Bradyho synovce, s tibetským dalajlámou, nepřítelem komunistické Číny.

A mohl by to být dnes zase Forejt – pokud by nepostrádal stud –, kdo veřejnosti dokáže věrohodně vysvětlit, proč se na úctyhodného muže, jenž přežil zvěrstva koncentračních táborů Terezín a Osvětim, nakonec žádné vyznamenání nedostalo.

A tak zde proti sobě stojí dvě protichůdná tvrzení. Na jedné straně 88letý Čechokanaďan, jenž ve svém životě prošel už mnohými testy mravní integrity, a na druhé straně 39letý hradní ouřada, který byl kromě jiného v minulosti usvědčen z fabulací ve vlastním životopise. A jenž se dnes vyskytuje v prostředí, v němž lež získala zpět své goebbelsovské „poslání".

Jak znalci hradních poměrů připomínají, je to prostředí velmi specifické, víceméně staromládenecké, kdy nynější prezident, mluvčí a protokolář oplývají dostatkem času, aby mohli po dlouhé večery společně vysedávat a utvrzovat se ve svých „pravdách", kterým však my v podhradí nejsme s to uvěřit. A to platí i o kauze Brady.

Na cestě do Vatikánu

Málo se ví, že sám Jindřich Forejt má ve své sbírce jeden významný metál. Nedostal jej (zatím) od českého prezidenta, nýbrž od papeže Benedikta. V roce 2010, za vzornou organizaci návštěvy Svatého otce v Česku. Jde o Řád svatého Řehoře Velikého, v případě Forejta ve třídě „rytíř komandér". Na ocenění je jeho nositel zjevně hrdý (viz foto) a pozici komandéra dává pocítit i svému okolí v prezidentské kanceláři.

Připomínáme, že tradice udělování tohoto řádu s nezaměnitelným osmihrotým křížem byla založena v roce 1831 papežem Řehořem XVI. Ocenění je udělováno věrným a zasloužilým mužům (nově i ženám) „vzorné pověsti, kteří se zasloužili o dobro společnosti, církve a Svatého stolce".

Členové řádu mají jedno zvláštní privilegium – a teď bez legrace – vjet v sedle koně do baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Švýcarská garda má za povinnost řádovým rytířům salutovat.

Spíše projde velbloud uchem jehly než Jindřich Forejt na oři do chámu svatopetrského.

Jak známo, Zemanův ceremoniář je posedlý touhou stát se českým velvyslancem ve Vatikánu. Můžeme zatím jen spekulovat, s jakou motivací o tento diplomatický post usiluje. Po kauze Brady a nevěrohodné obhajobě ale platí: Spíše projde velbloud uchem jehly než Jindřich Forejt na oři do chámu svatopetrského. Ledaže by jej Svatý stolec nechal poté znovu vysvětit.