Zkrátka a dobře, v Německu byla dokonale živná půda pro rozličné populisty a extremisty, kteří nabízeli jednoduchá řešení a předhazovali davům viníky hladu a zmaru – tu Židy, tu komunisty, tu velkoprůmyslníky.

Rakouský občan Adolf Hitler, který z Velké války odešel s frčkami desátníka, Železným křížem I. třídy a dočasným oslepnutím, choval od svého zotavení na jaře 1919 neochvějný plán: vrátit Německu hrdost.

Demobilizovaný desátník, jemuž bylo rok po válce třicet, vstoupil do zcela podružné Deutsche Partei, Německé dělnické strany, kterou svou výřečností a osobním magnetismem zcela ovládl. Již 24. února 1920 se konal první sjezd strany, téhož dne přejmenované na Nazionalistische Deutsche Arbeitpartei (NSDAP).

„Požadujeme semknutí všech Němců do jednoho velkého Velkoněmecka, zrušení Versailleské smlouvy, znovudobytí kolonií, zvláštní zákonodárství o cizincích pro Židy, zrušení a rozpuštění komunistické strany,“ zaznělo. Tehdy to byla fantasmagorie. Jak však ukážou léta následující, takřka všechny body programu, vyjma navrácení kolonií (dnešní Namibie, Togo, či Tanzanie) se povede naplnit.

Ale ještě předtím, než si Hitler v lednu 1933 přivlastní moc nad Německem, bude si muset spálit prsty. K tomu dojde během takzvaného pivního puče, který započne v Měšťanském pivovaře v Mnichově, kam byly na 8. listopadu 1924, na osmou hodinu večerní sezvány špičky bavorské politiky v čele se státním generálním komisařem Gustavem von Kahrem, generálem von Otto von Lossowem či policejním plukovníkem Hansem von Seisserem.

Ideově šlo o stoupence konzervativní, ultrapravicové politiky, nacionalistické, štvavé. A přesně to imponovalo Hitlerovi, který na ten večer zosnoval odvážný scénář; spolu s asistentem Rudolfem Hessem, spřízněným generálem Erichem Ludendorffem a válečným hrdinou, leteckým esem Hermannem Göringem, během zasedání bavorských prominentů nastoupí na pódium, ujmou se slova a přítomné postaví před hotovou věc: „Dovolte, abychom vyjádřili vůli bavorského lidu a převzali otěže tohoto zasedání. Vás, drazí pánové (von Kahr a spol. – pozn.red.) oslovujeme s přáním, abyste se k našemu hnutí přidali,“ zaznělo v zasedací síni pivovaru. Odezvy na Hitlerovu řeč? Ty byly spíš rozpačité, přítomné elity také znervózněla přítomnost „hnědých košil“, tedy příslušníků SA – ozbrojené složky NSDAP.

Dramatizace Mnichovského puče:

Zdroj: Youtube


Přítomní byli vesměs „von“, šlechtického původu, a jako takoví odmítali, aby je vedl jakýsi plebejský desátník, doprovázený trhany z SA. Všichni prominenti se během ne méně než hodinového Hitlerova řečnění vzdálili takříkajíc „po anglicku“, takže když Hitler domluvil, byli v sále vesměs jen jeho nejbližší a SA-mani. Tato konstalace Hitlera zaskočila, zároveň mu nezabránila, aby se - plný bláhového sebevědomí – vydal se třemi tisíci hnědokošiláčů do ulic Mnichova. Provolávali převzetí vlády nad Bavorskem.

Hitlerovci pochodovali asi tři hodiny, den se už přehoupl do 9. listopadu, když proti nim nakročily kordony policistů, ty přivolali bavorští prominenti ze schůze v pivovaru. Střílelo se. Padlo 16 SA-manů, Göring byl postřelen do stehna (léčba zranění u něj přivodila užívání morfia, na němž se stal závislým).

Ještě téhož dne byla výnosem bavorské vlád NSDAP zakázaná a rozpuštěna, Hitler a jeho věrní včetně Ludendorffa byli zatčeni, za vlastizradu jim hrozilo až doživotí. Pučisté strávili zimu ve vazbě, soudní přelíčení bylo zahájeno 26. února 1924 v mnichovských kasárnách Nymphenburg.

Proces byl dokonalou fraškou. Hitler se vulgárně otíral o prezidenta Eberta aniž byl napomenut, někteří členové poroty polohlasem vzdychali „Ten Hitler, to je ale chlapík“, Hitler měl na své straně i tisk. Až na zásah Centrální vládě sídlící ve Výmaru (období 1919-1933 bylo v Německu nazýváno Výmarská republika) byl vynesen aspoň jeden trest odnětí svobody. Celkem symbolicky se tak stalo 1. dubna, na apríla.

Jediný odsouzený, Adolf Hitler, dostal nejnižší možnou pětiletou sazbu, a to ve „fešáckém“ kriminálu v lansberské pevnosti, kde měl povoleny vycházky, neomezené návštěvy, přístup ke knihovně a také k brku a papíru. Právě zde Hitler nadiktoval a zčásti sepsal svůj pamflet Mein Kampf, který poslouží jako ideové východisko režimu Třetí říše.

Vězňův kriminál skončí již na Vánoce 1924, i díky přímluvám vlivného generála Ludendorffa. Hitler to považoval za zásah prozřetelnosti.

Budoucí führer byl megaloman, ale poučitelný. Mnichovský puč ho naučil hledat cestu k moci demokratickými prostředky. Vytrvalá snaha přinese plody 30. ledna 1933, kdy je jmenován říšským kancléřem. Tím začne neslavná éra Třetí říše.