Svou politickou kariéru započal v roce 1918, těsně po skončení první, tehdy Velké války. Stal se informátorem vyšetřovací komise druhého pěšího pluku a práce mu šla od ruky. O rok později povýšil do rady záložního praporu. Při politickém školení vystoupil proti osobě, která měla pozitivní smýšlení o Židech. Byla zřejmě jediná. Hitlerovi nadřízení ocenili jeho antisemitismus a jmenovali ho osvětovým důstojníkem. Hitler si tehdy uvědomil, že svými slovy dokáže ovlivnit i vysoce postavené důstojníky.

Kult hákového kříže

Později se přidal do Německé dělnické strany (DAP) Antona Drexlera, kterou měl původně tajně prošetřit. Z jeho nečekaného a zuřivého proslovu ohledně odpojení Bavorska od Německa byli členové strany včetně jejího zakladatele celí pryč. V roce 1920 se v pivnici Hofbräuhaus podělil se svým plánem o vytvoření Velkého Německa, zrušení Versaillské smlouvy, zestátnění velkých kartelů a trestu smrti pro lichváře. Mimo jiné také formuloval nezbytná opatření proti Židům. Ještě téhož dne byla strana přejmenovaná na NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana), o půl roku později získala i vizuální podobu - hákový kříž.

Jeho přehnané touhy po moci si všimlo vedení strany, a rozhodlo se Hitlera vystrnadit. Prohlásilo o něm, že je Žid, nikdo ze strany tomu nevěřil a Hitlera si příliš cenili, než aby se ho vzdali. Nakonec to bylo vedení, které muselo pryč, a Hitler se stal jediným vůdcem.

Pivní puč

O tři roky později se pokusil o puč. K pomoci si přizval Hermanna Göringa, Ernsta Röhma nebo Rudolfa Hesse a společně s jednotkou SA obklíčil pivovar v Mnichově, kde právě probíhal sraz bavorské elity. Hitler se dožadoval rezignace říšského prezidenta Eberta a sesazení bavorské vlády. Jeho mocný proslov uchvátil dav a společně se vydali na dlouhý pochod Mnichovem, po vzoru úspěšného pochodu na Řím pod vedením Benita Mussoliniho. Hitlera překvapila bavorská policie, která začala do davu pálit. Pochod se rozpadl a Hitler byl odsouzen za velezradu.

Z původních pěti let, které měl strávit ve vězení v Landsbergu, si odseděl pouhých devět měsíců. Vězení to pro Hitlera rozhodně nebylo; téměř žádná stráž, vycházky, neomezené návštěvy, bujaré oslavy narozenin a přístup ke knihovně z trestu činily jen přechodné období, během něhož napsal své nejvýznamnější dílo, nacistickou bibli Mein Kampf (Můj boj). Tedy, Hitler nic nenapsal, pouze diktoval - jeho slova tiskl na papír Emil Maurice, a později Rudolf Hess, který se s Hitlerem nechal dobrovolně zavřít.

Můj boj

Ryze autobiografická kniha to ale není. V první části nás Hitler vezme do svých vzpomínek a do dětství, kde se dozvídáme mnoho informací ze zákulisí, například vznik jeho silného antisemitismu a vyhraněnosti vůči národnostním menšinám. V druhé řeší počátky nacistické strany a svůj boj o moc. Nebál se sám sebe korunovat jako příštího vůdce, který má Německo dovést na vrchol. Kniha se původně měla jmenovat Čtyři a půl roku boje proti lži, hlouposti a zbabělosti a nesměla existovat mimo Německo. Dnes je v mnoha zemích zakázána.