Dotyk.cz nabízí tři pohledy na věc.

Pohled první: Peníze až v první řadě

Pravdu nemá nikdo. Hokejisté z NHL, tedy pravděpodobně ti nejlepší hokejisté, jaké může zimní sport nabídnout, se na hrách nepředstaví, protože nedošlo k rozumné dohodě hned čtyř stran. Na jedné stojí vedení NHL, tedy majitelé klubů představovaní komisionářem ligy Garym Bettmanem. Na druhé jsou samotní hráči ligy, zastupovaní hráčskou asociací NHLPA. Třetí stranu tvoří světová hokejová federace IIHF a její předseda René Fasel. A vše uzavírá Mezinárodní olympijský výbor.

Většina médií i hokejových fanoušků viní Garyho Bettmana s tím, že chce jen na svých hráčích vydělat co nejvíce peněz a olympijské hry přece nejsou o penězích. Jenže opak je pravdou. Olympijské hry jsou velký byznys stejně jako každá jiná velká sportovní akce.

Co by vlastně NHL vysláním hráčů do Koreje získala kromě dobrého pocitu? Vlastně vůbec nic. Argumenty v tomto případě stojí opravdu na její straně. Majitelé klubů totiž musí za své hráče zaplatit velmi drahé pojistky a prakticky jim cestu do Koreje zaplatit. S tím, že zároveň doslova zavřou na tři týdny krám a od svých hráčů neuvidí ani korunu. NHL by tedy dotovala, aby na jejích hráčích mohl vydělávat někdo jiný.

Vedení ligy si tak alespoň přálo, aby se mohlo stát partnerem OH a NHL tak na svém webu nebo sítích mohla alespoň využít obrázky nebo videa z turnaje a logo s pěti kruhy a trochu tak z turnaje profitovat. Ne. MOV byl neústupný. Nic z toho mít nebudete. A v tomto ohledu se zkrátka nejde stanovisku NHL moc divit.

Pak tu jsou už zmiňovaní hráči. Ti dlouhodobě proklamují, že na turnaj chtějí odjet (i když jde vlastně jen o nějakých 10 % hráčů ligy, zbytek především u Kanaďanů nemá šanci). NHL jim tedy nabídla, že je na hry pustí po jednou podmínkou. NHLPA bude muset prodloužit kolektivní smlouvu hráčů s ligou. To je smlouva, kvůli které jednou za pár let bývá v NHL stávka nebo výluka.

V kolektivní smlouvě je ale uvedena položka, takzvaný escrow, která znamená, že hráč dává 15 % své výplaty automaticky lize pro případ, že by se ročník finančně nepovedl. A pouze pokud sezona skončí v černých číslech, tak se peníze vrátí samotným hráčům. Takže ano, hráči mají touhu reprezentovat a chtějí hrát pod svou vlajkou. Ale i to má pro ně nějakou cenu a nechtějí se kvůli tomu vzdát svých peněz.

A pak je tu IIHF, který si každý rok pořádá hokejové mistrovství světa. I to je velmi výnosné, ale i René Fasel ví, že olympijské hry jsou něco víc. A klubům nabízel peníze, které měl svaz původně dané na rozvoj mládeže, ale to se zase nelíbilo (logicky) národním svazům.

Výsledek je zatím takový, jaký je. Hokejový turnaj bude bez hráčů NHL chudší. NHL bez olympiády chudší nebude. Pro fanoušky hokeje je to smutná zpráva. Na souboj těch nejlepších si tak bude muset počkat na Světový pohár v roce 2020, který si plně organizuje NHL a má z něj tak největší profit.

Pohled druhý: Varianta fotbal

Je tu ale úplně jiný pohled na věc, který vlastně říká, že ti nejlepší na hrách být nemusí. Přeci jenom má jít v první řadě o prosazování sportu, a ne využívání velkých jmen k zisku peněz.

Hokejovému turnaji na zimních olympijských hrách hrozí, že upadne do zapomnění a šedi her podobně, jako je tam někde v létě schovaný fotbalový turnaj. Nejlepší hráči na olympiádě nehrají. I to má své důvody. Hry se většinou odehrávají na přelomu července a srpna, kdy už startují evropské poháry a národní ligy. A ty svou činnost přerušovat nebudou.

Navíc fotbalisté mají své mistrovství světa. Na hrách hraje pouze osm týmů. Více by se nestihlo. Na MS je týmů 32 a uvažuje se o rozšíření. Celý fotbalový šampionát se hraje prakticky měsíc a takový turnaj by se do programu OH nevešel. Navíc by se tím rozmělnila marketingová a mediální síla fotbalového šampionátu, který je hned po olympiádě druhou největší sportovní akcí na světě. A i pro zúčastněné je lepší mít dvě akce než jednu.

Pohled třetí: Varianta basketbal

NHL své hráče posílala na olympijské turnaje od roku 1998. Tehdy Bettmana a spol. nalákala vidina rozšíření povědomí o hokeji a NHL v Japonsku. O extra velký trh se ale nejednalo. Pro NHL se vlastně jako dobré olympiády počítají ta na severoamerickém kontinentu – Salt Lake City a Vancouver. Ty byly úspěšné.

Vedení ligy ale tehdy také vidělo, jak olympiáda pomohla zpopularizovat jiný sport – basketbal. V roce 1992 se do Barcelony poprvé chystali profesionálové z NBA. Slavný Dream Team v čele s hvězdy jako Michael Jordan, Magic Johnson nebo Larry Bird byl úkazem, který povýšil basketbal na jinou úroveň. Od té doby se hráči NBA na turnaji objevili pokaždé.

I tento argument má několik ale. NBA kvůli olympiádě nemusí přerušovat svou ligu, hráči na ní jedou po sezóně, jen si krátí svou dovolenou. A i olympiáda se jim vlastně brzo zajedla. Už v roce 2004, tedy tři olympiády po „týmu snů", nechtělo reprezentovat tolik hvězd, že Američané sestavili pouze výběr mladíků a nadějí, který skončil pro USA propadákem. Skončili třetí. V letech 2008 a 2012 sice NBA ukázala opět to nejlepší a USA zaslouženě s přehledem vyhrály turnaj. Stejně tomu bylo i loni, jenže Rio už prakticky vynechala úplná basketbalová špička.

Koneckonců, podobná situace jako letos nastala už loni při olympiádě v Riu. I tenis nebo golf už je dlouhá léta otevřen profesionálům. Tenisová federace ITF ale odebrala tenisovému turnaji v Riu bodovou bonifikaci a hráči tak na rozdíl od minulosti za vítězství nedostali ani prize money jako na grand slamu ani body do žebříčků ATP/WTA. A najednou se z her odhlásilo několik velkých tenisových jmen. Golf úplně to samé. Možná si tak budeme muset zvykat, že ti nejlepší z nejlepších už zkrátka sportují jinde.