četba na 7 minut
Leč některé příběhy z této linie poněkud vybočují. Příklad? Rudolf Burkert, historicky první tuzemský medailista na zimní olympiádě. Skvělý sportovec, ale mnohými neuznáván (kvůli původu). Sudetský Němec, říkají mnozí. Špatně.
Miliony Čechů utekly z vesnic do měst. Odkud nejvíc?
četba na 3 minuty
„Jeho maminka byla rozená Šimůnková,“ vysvětlil patriot Jaroslav Zeman, jenž v Jiřetíně pod Bukovou udělal prvnímu hrdinovi muzeum.
Ale zpátky k vlastenectví (některých) fanoušků. Chtě nechtě, vzpomínka na Burkerta připomíná zároveň fakt, že Češi a Němci zde žili po staletí vedle sebe a v mnohém se obohacovali. Evokuje to časy, jež se nevrátí.
Burkert se v roce 1904 narodil v Jizerských horách v Polubném u Kořenova (něm. Polaun). Pracoval v místních slavných sklárnách a začal brzy excelovat na lyžích. Mimochodem: zimní sporty byly za první republiky často doménou českých Němců, ne náhodou zvaných „skopčáci“ (tedy původně „ti z kopců“). V nížinách žijící Češi se jim vážně nemohli rovnat.
Znak německých sportovních spolků
„Už kvůli geografickému umístění Sudet je logické, že právě v lyžování měli Němci v československých týmech silné zastoupení,“ řekl pro německé vysílání Českého rozhlasu sportovní historik Marek Waic. Zároveň však zdůraznil, že soužití českých a německých sportovních organizací nebylo bezproblémové. Stejně jako Češi za Rakouska-Uherska, po roce 1918 pro změnu sudetští Němci usilovali o co největší nezávislost. Vesměs marně.
Před 20 lety se do Doksan vrátil řeholní život. Klášter vzkvétá
četba na 4 minuty
Také Burkert nosil na svetru znak Hlavního svazu německých zimních sportovních spolků. Na oficiálních akcích musel reprezentovat Československo. Tak jako na zimních hrách ve Svatém Mořici v roce 1928, kde senzačně narušil nadvládu skandinávských skokanů a na velkém můstku získal bronzovou medaili. Jak už bylo zmíněno, jednalo se o první československý medailový úspěch na ZOH. Už rok předtím se stal Burkert mistrem světa v severské kombinaci, sbíral i další úspěchy.
Pohled na archivní snímky tehdejších skokanů na lyžích budí úsměv. Odvážní mládenci v čepicích ve vzduchu v prazvláštním předklonu snaživě mávali rukama, aby prodloužili délku skoku. Jaký rozdíl oproti dnešním mušketýrům v supermoderních kombinézách a přilbách, kteří řeší každý detail. A co teprve výkony z doby minulé – Burkert si ve Svatém Mořici zajistil bronz díky skokům do vzdálenosti 57 a 59,5 metru. Přesto si tito průkopníci nezaslouží úsměšky, spíš obdiv za odvahu, s jakou šli s dosti primitivním vybavením do rizika.
Česká hra Kingdom míří na světový trh, ten jí ale dál vyčítá chybějící černochy
četba na 9 minut
Burkert se také proslavil mnoha husarskými kousky. Řadu z nich si pamětníci vybavují dodnes. Třeba ten pověstný skok se svou nevěstou v náručí.
Nešťastné, nebo šťastné zranění?
Závodní kariéru mu ukončilo vážné zranění nohy v roce 1934. Bolest a smutek později vystřídala úleva.
Pár let nato, když Sudety vplynuly do třetí říše, se vyhnul narukování do wehrmachtu. Po válce nebyl „odsunut“ a zůstal ve vlasti. Pracoval jako řidič a vlekař v Tanvaldu, až koncem 60. let se vystěhoval do západního Německa. Tam v roce 1985 zemřel.
Jak ruská propaganda manipuluje svobodný svět sto let po bolševické revoluci
četba na 12 minut
Komunistický režim se jeho úspěchy moc nechlubil. Z encyklopedií ho buď úplně vyškrtával, nebo mu počešťoval jméno na Purkert. Svědčí to o zvláštně rozpačité nejistotě, kterou většina Čechů dodnes cítí, je-li řečo sudetských Němcích.
Časy se naštěstí přece jen mění. Muzeum je toho důkazem. „Jde o malou expozici, kterou mohou vidět lidé při prohlídkovém okruhu Válečná výroba a sportovci firmy,“ dodal Zeman. I takhle vypadá připomínka komplikované a nejednoznačné historie.
