Sport

Hrdina z hor. Burkert vyskákal první medaili

11. únor 2018 četba na 7 minut
Rudolf Burkert

Rudolf Burkert

Foto: olympic.cz

Příběhy Jiřího Rašky, Kateřiny Neumannové či naganské party bezesporu vstoupily mezi sportovní mýty českého národa. Tyto a další nezapomenutelné okamžiky zimních olympiád rychle přerostly ryze sportovní rozměr. Důkaz? Vedly ke vzniku oslavných knih, jásavých dokumentárních filmů a dokonce – alespoň v případě Nagana – i ironické opery. K Čechům to tak nějak patří. Jak patetické vlastenectví davů na náměstích, tak i schopnost udělat si z něj legraci.

Pamětníci z Jizerek: Tancoval v lyžařském, pak skočil i s dýmkou

Jméno, medaile a rok. Pátrání v kronikách má své kouzlo. Objevíte neznámé hrdiny, snad z každé strany na vás dýchne historie. Je to i případ skokana na lyžích Rudolfa Burkerta.

Mnozí z vás již věděli (či nyní zjistili), že získal bronz na II. zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici. Ale dokážete si představit, jaký vedl život?

Právě tahle otázka před pár lety napadla Jaroslava Zemana. Senátora, majitele továrny na hračky Detoa a patriota z Jizerských hor.

Sportovec se závodní minulostí měl jasno: Burkert by si po takřka sto letech zasloužil připomínku.

A tak mu v Jiřetíně pod Bukovou vytvořil muzeum. „Jde spíš o takovou malou expozici, kterou mohou vidět lidé při prohlídkovém okruhu Válečná výroba a sportovci firmy,“ prohlásil Zeman skromně.

Co ho trochu mrzí? Za takřka čtyři roky sem našlo cestu jen něco přes tisíc lidí.

Prostor připomíná lyžárnu, kde najdete i osobní věci olympionika, včetně jeho batohu, hůlek a lyží, které se Zemanovi podařilo získat z pozůstalosti v Německu. Podle šéfa tak jde spíše o depozitář věcí zdejších slavných sportovců.

Své místo v muzeu našel totiž i další zaměstnanec – Petr Škrabálek, bronzový na mistrovství světa v jízdě na saních dvojic z roku 1962.

Ale následující řádky se týkají Burkerta. V Jizerských horách bydlel do roku 1945 v horské chalupě v Polubném a chodil dolů do Desné do sklárny. V zimě pochopitelně na lyžích. Pak docházel do fabriky na dřevěné hračky Tofa v Jiřetíně (to už bydlel v místní boudě).

„Mluvil jsem se spoustou lidí, co ho pamatují,“ sdělil Zeman a přidal informaci o tom, jak to bylo opravdu s odchodem Burkerta do Německa.

Komunisté mu jej povolili až v roce 1965 – šel tam za částí rodiny.

Našli se i pamětníci, kteří toho prozradili hodně. „Víte, že jezdil na lyžích z Polubného až na Smědavu, kde byl skokanský můstek? Tak trénoval na mistrovství světa v roce 1927,“ přiblížil Zeman.

Burkert závodil za zdejší jednotu SC Windsbraut Polaun, což by se dalo přeložit jako Meluzína či Větrná nevěsta z Polubného.

„Já si pamatuju, jak mi v padesátejch letech pošlapal boty. Měla jsem nový polobotky, on přišel na šibřinky přímo v lyžařským a v náladě,“ zavzpomínala devadesátiletá Olga Wagnerová Karbusická při vyprávění.

Ano. Burkert byl svérázný chlapík a až do odchodu do Německa stihl řídit auta i traktor. Často vozil sportovce k můstkům do Harrachova. „Jednou se pěkně hecnul. Bylo ledovato a kluci nechtěli skákat. Něco jim radil a oni mu říkali, jak je chytrej. Ani nevytáhl dýmku z pusy a říká, tak mi ten vercajk pučte,“ zavzpomínal při otevírání muzea Jaroslav Balatka, sportovec ze zdejší významné běžecké rodiny.

Prý i jako skoro důchodce ukázal, že skákat na lyžích nikdy nezapomněl.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky