everoatlantická aliance stojí bezprostředně před důležitým summitem ve Varšavě. V současných podmínkách to nebude – a ani nemůže být – summit řešící běžné problémy členů Severoatlantické aliance. Je až příliš mnoho významných změn, které musí postihnout, což významně ovlivní budoucnost NATO. V kuloárech určitě zazní i otázka, zda nehrozí i této alianci rozpad.

Dva vyhrocené roky

Od posledního summitu NATO ve Walesu v roce 2014 se událo mnoho zásadního. Připomeňme období ofenzivy tzv. Islámského státu v Iráku a Sýrii
a v posledním době stále se množící teroristické útoky v Evropě i USA, po anexi Krymu na jaře 2014 ruské aktivity na východě Ukrajiny a další významné posilování kvality ruských ozbrojených sil, ale i pro nás vzdálený region Jihočínského moře, kde Čína zvyšuje tlak na okolní státy nárokujíc si právo na sporná území poblíž Spratlyho ostrovů.

To všechno je mix bezpečnostních rizik, která jsou až příliš reálná, než aby je NATO přešlo jen obecnými deklaracemi. Především Polsko a naši východoevropští spojenci jsou znervózněni ruskými aktivitami a opakovanými demonstracemi síly poblíž jejich hranic.

Varšavský summit musí na tuto situaci reagovat. Dá se předpokládat, že závěry budou řečeny mnohem kategoričtěji, než tomu bylo v minulosti. NATO po zkušenostech s Islámským státem, který používá dosažitelné těžké zbraně včetně tanků a dělostřelectva a zejména v počátku ofenzivy i kvalitní protitankové zbraně, vše většinou ukořistěné irácké armádě a armádě Bašára Asada nebo nakoupené na černém trhu, přehodnocuje svoje závěry týkající se terorismu.

Návrat k správnému výkladu článku 3 washingtonské smlouvy je zase výsledkem toho, čeho jsme byli a stále jsme svědky v Rusku. Ačkoli summit ve Walesu v roce 2014 (a nejenom tento) v závěrech žádal o vyčleňování státních rozpočtů na obranu v úrovni k 2 % HDP, realita byla zcela opačná.

Příkladem je mimo jiné i Česká republika, která sice uzavřela politickou dohodu o postupném zvyšování rozpočtu až do výše 1,4 % HDP v horizontu 5 let, trend je jiný. Letos rozpočet klesl na 1,03 % HDP a při odečtení části určené na důchody a výsluhové náležitosti rozpočet jen stěží dosahuje hodnoty 0,9 % HDP.

Naivní důvěra Putinovi

Česká republika ale i většina členů NATO až příliš spoléhala na NATO jako na organizaci, která je jediná schopná splnit roli politicko-vojenského vůdce euroatlantické komunity a zároveň nás ochrání, aniž bychom museli investovat do vlastní obrany. Teprve vývoj několika posledních – lépe řečeno dvou – let nás probudil ze sna o absolutní bezpečnosti a nedotknutelnosti našich domovů.

NATO neztratilo svůj význam. Vždy, když to bylo nutné, splnilo svoji roli, i když je zřejmé, že procházelo obdobími, která byla významně ovlivněna více politickými přáními než realitou.
To se stalo především v případě Ruska, kdy vedení země v čele s prezidentem Putinem vstřícného přístupu NATO zneužilo.

Zatímco my jsme naivně věřili Putinovi a Rusku jako takovému v tom, jak deklarovalo upřímné úsilí k vyřešení sousedských vztahů s našimi spojenci na východní hranici aliance, Rusko promyšleně připravovalo svůj návrat k vlivu na státy, které byly v nedávné minulosti v „zóně" Sovětského svazu.

Zatímco většina členů aliance snižovala své obranné rozpočty, Putin krok za krokem modernizoval svoji armádu. Boj proti terorismu nás zaměstnal do té míry, že jsme zapomněli na to, že základní povinností Severoatlantické aliance je zajistit obranu vlastního území.

Tuto novou situaci významně reflektoval již zmíněný summit ve Walesu. Ještě více než předcházející summity NATO položil důraz na stabilizaci obranných rozpočtů a jako reakci na dění na Ukrajině přijal Akční plán připravenosti.

Modernizaci se nevyhneme

Většina spojeneckých armád se postupně vrací k obnově schopností vést komplexní boj vysoké intenzity, AČR nevyjímaje. Ještě v nedávné minulosti bylo teritorium Evropy považováno za ostrov bezpečí.

Aby tomu bylo tak i nadále, musí být naším primárním úkolem věnovat pozornost euroatlantickému prostoru, partnerům na východě především. Jako reakce na posilování ruské vojenské přítomnosti u východních hranic aliance budou rozmístěny 4 vševojskové prapory na území pobaltských států a Polska. Státy V4 (včetně ČR) sou připraveny rotovat kontingent v síle 150 vojáků v Pobaltí.

NATO na světové mapě / Foto: Shutterstock

V odpovědi na kybernetický útok na Estonsko v roce 2007 (ale nejen na tento) NATO přijalo rozhodnutí, kdy masivní kybernetický útok na některého z členů NATO může znamenat následné rozmístění aliančních sil v ohroženém státě.

Také generalita Armády České republiky začíná chápat, že NATO se musí odpoutat od „Afghánistánu" a že přišel čas, kdy v odpovědi na ruské riziko je nutné vrátit se k budování bojových a schopných armád, v nichž mají své místo moderní zbraně a zbraňové systémy. V české armádě musí pokračovat modernizace pozemních sil novými bojovými vozidly pěchoty, tanky, děly a bitevními vrtulníky.

Celkově to znamená zbavit se zbraní sovětské provenience a urychleně pořizovat moderní zbraně osvědčené v bojových operacích, kompatibilní se zbraněmi našich spojenců. Polsko je v tomto smyslu lídrem mezi postkomunistickými státy, dnes členy NATO.

Má NATO budoucnost?

NATO musí plnit svoje poslání. Jeho nejvyšší vedení bude po varšavském summitu hrát větší roli, než je tomu dnes. Vrátí se k rozhodovacím mechanismům, které budou mít významnější vliv na politické reprezentace států, svých členů, v oblasti kolektivní bezpečnosti.

Varšavský summit bude zlomový i proto, že USA budou požadovat mnohem větší odpovědnost evropských spojenců za vlastní obranu. To je návrat k uvedenému článku 3 washingtonské smlouvy.

Zvýšení podílu – lépe řečeno návrat k tomu co bylo dříve samozřejmostí a co jsme slíbili, tedy že budeme dbát na kvalitu vlastních vojsk a budeme připraveni k pomoci spojencům – bude do budoucna mnohem významnější aspekt našich spojeneckých závazků. Zároveň to bude test alianční soudržnosti a odpověď na to, jakou má NATO budoucnost.

Ve světle výrazně se měnícího bezpečnostního prostředí je to zásadní rozhodnutí pro efektivní fungování NATO a pevnost spojeneckých vazeb v rámci NATO. Pokud by pokračoval dosavadní trend, kdy hodnotu NATO reprezentují USA a několik evropských členů a kdy se ostatní jen „vezou", znamenalo by to postupnou erozi NATO, což si samozřejmě nikdo (kromě našich nepřátel) nepřeje.

Generál Jiří Šedivý je bývalý náčelník Generálního štábu AČR. Od roku 2003 se živí jako konzultant.