Pokaždé, když vyšla z domu, už na ni čekali agenti komunistické Státní bezpečnosti (StB). Vystoupili z auta a šli za ní celou cestu do práce. V knihovně se posadili vedle ní na lavičku. Občas i přespali před jejím domem v autě. Přikázali jí, že se musí ohlásit pokaždé, když opustí město. Odmítla a odjela za rodiči do Hnojníku u Českého Těšína. Za půl hodiny už klepali na dveře.

Pozornost StB si Jiřina Dostálová vysloužila podpisem Charty 77 v roce 1987. Už dříve ji předvolali k několika výslechům, ale poté, co se stala signatářkou, nátlak StB vzrostl. Zlomovým se stal výslech v roce 1988. Seděla ve výslechové místnosti v Trutnově, když na ni jeden z estébáků uhodil, že buď bude spolupracovat, nebo jí vezmou dceru.

„Vyhrožovali, že ji dají do děcáku a mě zavřou, jestli mi to stojí za to,“ vzpomíná Jiřina Dostálová. Bylo jí tehdy 23 let. „Nepřipouštěla jsem si, že by mi ji doopravdy vzali, ale pak jsem si uvědomila, že asi jo, že jsou toho schopni. V tu chvíli jsem to ale tak nějak... Já jsem prostě řekla, že ne. Že žádná spolupráce se mnou nikdy nebude.

Jiřina Dostálová vyrůstala v opozici ke komunistickému režimu odmalička. Její rodina patřila k Církvi adventistů sedmého dne. Adventisté nesvětí neděli, nýbrž sobotu, kdy jim víra zakazuje pracovat. Její otec, učitel hudby, musel na šachtu jako horník, protože tam mohl dělat na směny a povinné pracovní sobotě se tam vyhnul.

Její sestra byla premiantkou gymnázia v Českém Těšíně, ale protože o pracovních sobotách nikdy nechodila do školy, dostávala trojky z chování. „Žádná tolerance k víře neexistovala,“ říká Jiřina Dostálová.

Po základní škole se vyučila sazečkou v tiskárně. Vdala se v polovině osmdesátých let, s manželem se přestěhovala do Trutnova, kde pracovala jako grafička a knihovnice. K novým přátelům patřil například Martin Věchet, dnešní organizátor trutnovského Open Air Music festivalu, díky němuž se Jiřina Dostálová seznámila s Václavem Havlem. Účastnila se řetězových hladovek za politické vězně, její byt sloužil jako místo setkávání opozice. Roku 1988 u známých podepsala Chartu 77.

StB si Jiřinu Dostálovou vytipovala možná právě kvůli tomu, že nepatřila ke známým disidentům. StB jí sledovala, protože se podílela na různých protirežimních aktivitách a především se s mnoha disidenty osobně znala. Po prvních výsleších ji přestala chodit pošta, respektive dopis k ní kvůli cenzuře putoval zhruba měsíc. Když se na trutnovsku konala nějaká protirežimní akce, tajní policisté ji hlídali a doprovázeli do práce.

Postupně nátlak zesiloval: "Chtěli vědět takové ty základní věci: odkud máme informace, kde se scházíme, co chystáme. Nejdřív mi dělali nabídky, že když budu spolupracovat, dostanu lepší práci, ale když jsem na to nereagovala, tak začali vyhrožovat,“ vypráví.

Nejhorší výslech zažila Jiřina Dostálová v zimě 1988. Příslušníci Státní bezpečnosti pro ni přijeli domů, ale nenašli ji, protože si zrovna odskočila do obchodu. Dceři Tereze bylo několik měsíců. "Měla jsem na sobě tepláky a pantofle,“ vzpomíná.

„Jenom jsem si na pár minut vyběhla. A oni mě v tom obchodu sebrali. Říkala jsem jim, že mám doma malé dítě, tak dovolili, abych aspoň řekla manželovi, že mě odvádějí. Tenkrát jsem na tom výslechu byla dvanáct hodin. Bylo to hrozný a ponižující. Celou dobu jsem jen seděla na židli, naschvál mi zakazovali, abych si došla na záchod. Po mnoha hodinách sepsali nějaký protokol, ale já jsem řekla, že nic nepodepíšu. Nakonec řekli, ať vypadnu, a tak jsem šla v pantoflích a promočených teplákách přes půl města,“ vypráví pro Paměť národa.

Listopad 1989 pro ni znamenal osvobození. Odstěhovala se do malé vesnice Červená Lhota na Šumpersku. Založila sdružení, které pomáhá lidem v nouzi.

O autorovi projektu: Nezisková organizace Post Bellum od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století; jejím stěžejním pojektem je sbírka konkrétních osobností Paměť národa.

Další příběhy bezpráví na dotyk.cz: Se vpomínkami obětí komunismu budeme přicházet vždy v úterý, čtvrtek a v sobotu. Příště přineseme příběh Jaroslava Kočího, kterého fotky vojáků Wehrmachtu málem přivedly do kriminálu.

Další příběhy bezpráví, tématické články a srovnávací infografiky nalezente v Deníku v příloze Kupředu levá, která vyšla čtyři po sobě následující středy. Každý díl se zaměřil na jednu dekádu. První díl věnovaný 50. létům vyšel 4. října, 60. léta přišla na řadu 11. října, 70. léta ve středu 18. října, a konečně 80. léta ve středu 25. října.