Miliardář Radovan Vítek si od Ringo Starra nedávno koupil honosné sídlo na anglickém venkově. Část roku chce prý pobývat v ostrovní zemi. Někdejšímu bubeníkovi legendárních The Beatles zaplatil český realitní magnát podle magazínu Forbes přes půl miliardy korun za panství o rozloze 200 akrů.

To v Českém Švýcarsku a dalších pohraničních lokalitách na severozápadě Čech získal Vítek a jeho CPI Property Group loni na podzim 20 tisíc hektarů zemědělských pozemků. Nekupoval je proto, aby v českém pohraničí trávil zbytek roku. Ani aby se díky ovládnutí víc než dvacítky ekofarem, které s půdou zároveň převzal, stal největším tuzemským biofarmářem.

Miliardář chce hlavně zhodnotit pozemky. Nebrání se ani provozování dobře fungujícího zemědělského byznysu. A tím Spojené farmy, uskupení zemědělských akciovek a eseroček, které po rozpadu socialistických státních statků umně pospojoval pražský podnikatel Petr Krogman, nepochybně jsou. V příjímání dotací jsou nyní již Vítkovy Spojené farmy druhé nejobratnější – hned po Babišově Agrofertu.

Za poslední dva roky získaly více než 650 milionů korun. Agrofert se svými zemědělskými dcerami je ovšem nedostižný. Obdržel ještě o téměř miliardu více.

Utajené podpory

Evropská unie tučnými dotacemi sponzoruje zemědělce, avšak stále obtížněji to obhajuje před veřejností. Ta by měla aspoň vědět, na co a komu peníze z jejích kapes jdou. Brusel proto členským zemím ukládá, aby zveřejňovaly přehled o příjemcích. Česko tuto povinnost vzalo poměrně zodpovědně za svou. Jenže takový „dotační striptýz" se někomu zřejmě přestal líbit. Týdeník Dotyk zveřejnil loni v květnu žebříček 10 největších příjemců agrárních dotací od roku 2004. Se sumou 7,6 miliardy korun mu vévodil Agrofert.

Údaje čerpala redakce z přehledu Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Brzy nato z něj ale většina čísel v tichosti zmizela. O to víc je žebříček Dotyku unikátní. Údaje z něj dnes na webu státního fondu už nikdo nedohledá.

Do loňského června se přitom každý mohl podívat, kolik která firma čerpala na eurodotacích od vstupu země do EU. Po smazání starších dat zůstaly v přehledu jen podpory vyplacené v rámci takzvané Společné zemědělské politiky v roce 2014 a 2015.

Státní fond vysvětluje razantní promazání seznamu literou bruselského předpisu schváleného v minulém roce. „V souladu s ním zůstávají údaje na internetové stránce přístupné dva roky od data, kdy byly poprvé zveřejněny. Proto jsme starší údaje z webových stránek stáhli," vysvětluje mluvčí fondu Vladimíra Nováková.

Jak zneužít unijní předpis

Není to ale tak, že Brusel chtěl svým nařízením jen popohnat země, které dotační přehledy nezveřejňovaly, aby tak učinily, a český fond jen využil situace? Stejně jako již dříve, když odstranil údaje o podporách pro fyzické osoby, aniž by v plném rozsahu musel. „SZIF rozhodně nemusel seznam příjemců dotací v úplném rozsahu znepřístupnit, " tvrdí Oldřich Kužílek, poradce z obecně prospěšné společnosti Otevřená společnost. „Stačilo stanovit nějakou rozumnou dolní hranici a ostatní údaje bylo možné – a dokonce povinné – nadále zveřejňovat," upozorňuje. Nyní je hranice nastavena na 1250 eur, tedy zhruba 34 tisíc korun.

„Rovněž zveřejňování pouze po dva roky není vůbec nezbytná podmínka. Je to pouze povinné minimum. Maximum si může členská země určit libovolně," vysvětluje Kužílek. Jak dodává, fondu také nic nebrání, aby informace o vyplacených dotacích průběžně aktualizoval, jak to dělal doposud. Což ovšem nadále nehodlá. „Od letošního 31. května bude seznam pouze statický, za konkrétní rozpočtové období," upozorňuje mluvčí SZIF. Česká republika tedy udělá velký krok zpátky k zamlžování útrat veřejných prostředků a vymlouvá se přitom na unijní nařízení.

Co přisypává státní kasa

Ze skupiny Agrofert, která loni skončila se ziskem 6,14 miliardy korun, figuruje v časově okleštěném seznamu příjemců dotací na 70 zemědělských a potravinářských firem. Za dva roky – další léta jsou už zatajená – inkasovaly agrofertí podniky úctyhodných 1,6 miliardy korun. Z větší části jde o dotace automaticky plynoucí na každý obdělávaný hektar. V sumě jsou ale i příspěvky daňových poplatníků na investice do miliardářových chlévů a bioplynek.

Majitel Agrofertu bere i další podpory, které se ve zmíněném přehledu neobjevují. Jsou to národní dotace z českého rozpočtu, které rozdává ministerstvo zemědělství. Kupříkladu potravinářům na zvyšování konkurenceschopnosti.

Na ni dostaly Babišovy potravinářské fabriky za poslední tři roky 100 milionů korun. Nejvíce si pomohla Vodňanská drůbež, která získala skoro 33 milionů korun. Mlékárny Olma a Hlinsko dostaly dohromady přes 17 milionů, pekárny Penam více než 13 milionů. Český rozpočet přilepšuje podnikům Agrofertu i ostatním zemědělcům také dalšími dávkami. Nejvíc peněz teče přes takzvaný nákazový fond, ve kterém bylo původně pro letošek přes 600 milionů korun určených pro chovatele kuřat a prasat.

Mezi nimi je opět největší Babiš. Balík pro chovatele nyní ještě o 350 milionů korun narostl. Zemědělci mají i jiná privilegia, o kterých se podnikatelům v jiných oborech může jen zdát. Pojistí-li zvířata a úrodu na polích, stát jim polovinu pojistného uhradí. Když si vezmou bankovní úvěr třeba na nákup kombajnu, státní Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond jim dotuje úroky.

Ze státní podpory biopaliv, intenzivně propírané v posledních týdnech, těží hlavně Agrofert, ale i všichni pěstitelé řepky. Další výhodou, kterou zemědělce loni znovu obdarovala Sobotkovo-Babišova vláda, je zelená nafta. Tedy asi 1,5 miliardy korun, ročně vrácených na spotřební dani za projetou motorovou naftu. Nejvíc inkasuje Agrofert, když obdělává přes 100 tisíc hektarů.

Řadě velkých agrárních akciovek a družstev všichni vydatně přispíváme také na draze vykupovanou zelenou elektřinu z bioplynových stanic. Třešničkou na dortu je 9miliardový vládní přídavek, kterým současný kabinet posílil českou spoluúčast na Programu rozvoje venkova financovaného z evropských zdrojů. Babišova státní kasa má přihodit další miliardy. To se Agrofertu bude také hodit.

Zneužité dotace

Z unie bude i nadále přicházet nejobjemnější dotační balík. Každého obyvatele EU stojí její Společná zemědělská politika přibližně 30 eurocentů denně. Pro evropský rozpočet je to i přes kosmetické redukování obrovské břemeno, odsává z něj kolem 40 procent. V letech 2014 až 2020 přesáhnou výdaje na zemědělskou politiku 360 miliard eur. Přitom každá snaha skoncovat s rozhazováním štědrých dotací končí porážkou těch, co ji prosazují.

Česká republika se i za Topolánkovy vlády stavěla proti reformním škrtům agrárních plateb, které se měly citelně dotknout bohatých královských rodin i tuzemských velkých družstev a akciovek. Dotace by zůstaly sedlákům, kteří s rodinami žijí na venkově a hospodářství je živí. Velcí by měli těžit z výhod své velikosti. Žádné radikální škrty se ovšem i kvůli českému odporu nekonaly.

Unijní dotace, na kterých je české zemědělství stále hlouběji závislé, budou nadále přikrmovat byznys obchodních společností, jejichž hlavním cílem je maximální zisk. Celoevropské agrární lobby se podařilo zažehnat návrh, aby podporybyly více svázané s ochranou životního prostředí. Unijní dotace budou tedy dál proudit do českého agrobyznysu, kterému souznění s krajinou a rozvoj venkova mnoho neříká.

Platby na mouchy neprošly

„Od roku 2004 se přímé dotace čili hlavní podpory plynoucí českým zemědělcům téměř ztrojnásobily. Mnohdy ale posloužily k utužení nesprávného hospodaření. Kvalita půdy a jejího vodního režimu se stále zhoršuje," kritizuje respektovaný agrární ekonom Tomáš Doucha. A nebude líp. Členské země nyní dostaly větší volnost v tom, jak nasměrují příští eurodotace. Jakou cestou se vydává Česká republika?

Místo aby lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka bojoval za lepší kvalitu půdy a citlivější hospodaření, s vládním kolegou Babišem za zády podporuje industriální chovy prasat a drůbeže. Rádoby reforma nebude bolet agrární kolosy, omezovat je v intenzivním velkoplošném hospodaření. Z národního dotačního přídělu opět vytáhnou nejvíc. I pro ně se tu vymýšlely různé absurdity, jako dotace na hubení much ve chlévech, které by ničily nasazené vosičky.

Jenže úředníci nebyli schopni vymyslet, jak by „vychytanost" much kontrolovali, takže dotace na hmyz nebudou.

Za co Brusel nemůže

Zemědělci u současné vlády prosadili alespoň podporu produkce. Speciální prémie půjdou na takzvané citlivé komodity, což je u nás snad kromě obilí a olejnin úplně všechno: od jablek přes zelí, jetel, brambory až po cukrovku, jednu z nejrentabilnějších plodin. Za to Brusel opravdu nemůže. „Na podporu produkce si Česko přidalo 3 miliardy korun. Tedy maximum, co šlo. Polepší si podniky v intenzivních oblastech, naopak podhorské farmy na tom budou hůř," porovnává Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí, který kope za ekologické farmy v horách a podhůří s dobytkem na pastvě.

Patří mezi ně i Vítkovy Spojené farmy, jednu z nich Boleslav vede. Doposud byly bohatě dotované, teď si o něco pohorší. „U většiny podhorských farem příjem dotací poklesne v průměru o 15 až 20 procent," vyčísluje Boleslav. Upozorňuje také, že kvůli dotacím už nyní někteří rozorávají louky. Česko přitom dříve vydávalo spoustu peněz na to, aby zemědělci pole na horách a v podhůří zatravnili. „Před rozoráváním jsme varovali. Kdysi za statku to bylo pole a dnes se tam znovu vrací. Ale ne proto, že se z něj něco sklidí, ale kvůli dotacím," kritizuje Boleslav Jurečkovu politiku.

Ano, na dotační politice makáme

Na ministra Jurečku se zlobí také sedláci. Zazlívají mu, že podléhá tlaku velkých podniků. Jurečka to odmítá. Faktem je, že Česko nevyužilo možnosti dotačně zvýhodnit drobné hospodáře. Ne nadarmo EU považuje za žádoucí podporovat rodinné farmy. U veřejnosti mají vyšší prestiž, citlivěji se chovají k přírodě a venkovu, navíc přispívají ke společenské stabilitě. Ale velcí mají stále málo. Ti největší, kteří zaujali většinu míst v žebříčku TOP příjemců dotací, si založili spolek zvaný Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků. V úrovni eurodotací už Česko srovnalo s původní evropskou patnáctkou krok, teď má tedy víc přisypávat stát. Jak snadné.

Peníze z rozpočtu rozdává přímo jeden z „iniciátorů" – majitel Agrofertu. Co jako ministr financí nepohlídá ve vládě, posichruje ve sněmovně jeho pobočník Jaroslav Faltýnek, šéf sněmovního zemědělského výboru. Evropskou půdu jistí europoslanec Pavel Telička. Jak už zakladatelům Iniciativy slíbil, poslanci ANO budou řešit „negativní" dopady unijní agrární politiky na české zemědělce. Těžko říct, jaké. Unijní dotační model byl šitý na rodinné farmy. Zdejší zemědělství, opřené o nedozírné lány a průmyslovou velkovýrobu amerického střihu, si ho osedlalo bez větších potíží. A holdingy uvelebené v dotačním polštáři blahobytně rostou.