Pět měsíců trvající spor o výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu novináře a spisovatele Ferdinanda Peroutky má zatím jediný výsledek. Obstarat si v Městské knihovně v Praze nějakou knihu o životě a díle tohoto klasika moderní české žurnalistiky je prakticky nemožné, protože příslušná literatura je vypůjčena a jsou na ni objednávky. „Za to bych mohla panu prezidentovi teoreticky poděkovat," připouští pro týdeník Dotyk Peroutkova vnučka Terezie Kaslová. „Dědečkovy články jsou navíc aktuální, vždyť my v Česku stále v nějakých obměnách řešíme stejné problémy. Kvůli změnám režimů se vývoj vrací, včetně budování státu," říká s narážkou na nejslavnější Peroutkovo dílo.
Byt pro Zemana
Kvůli Zemanovým výrokům na lednové konferenci o holocaustu jste podala žalobu na Českou republiku s žádostí o omluvu. Jenže prezident se prý omluví jen za to, když nenajde předmětný článek „Hitler je gentleman"...
Kdyby byl pan Zeman frajer a Ferdinanda Peroutky si vážil, jak tvrdí, tak se mohl omluvit hned na té konferenci. A ještě by mu přibyli sympatizanti. Jenže on si protiřečí – copak by si mohl Peroutky vážit, kdyby dědu skutečně fascinoval nacismus nebo Hitler?
Proč nežalujete prezidenta i občanskoprávně?
Na té konferenci Miloš Zeman vystupoval jako prezident republiky, všude tak byl uváděn. Ovšem když soud zamítne žalobu proti státu, klidně budu žalovat Zemana jako občana. To mě nezastaví.
A proč nežalujete i Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka? Právníci poukazují na to, že zveřejňuje Peroutkovy texty, aniž by měl souhlas od vás a vaší sestry jako dědiček autorských práv...
Jistě, byla by slušnost požádat o souhlas. A já bych jej dala. Nežaluji pana Ovčáčka hlavně proto, aby nemohl říct, že jakkoli bráním zveřejnění Peroutkových textů. Stejně tak nechci od státu ani žádnou částku. Daňových poplatníků se tedy spor nedotkne, kromě soudních výloh, které v případě prohry státu zaplatí erár. Ale většina Čechů si Miloše Zemana zvolila, tak za něj má i „hmotnou odpovědnost".
Proč podle vás Miloš Zeman spor eskaluje, místo aby jej z úcty k Peroutkovi utlumil?
Jsem přesvědčena, že to byl ze strany pana Zemana cílený útok na Peroutku a na intelektuály vůbec. Podání žaloby mi nebylo příjemné, ale nelze nad vším mávnout rukou. Nechat beztrestně napadat a urážet kohokoli a nezabývat se tím jen proto, že se nám to zdá být pod naši úroveň, to jenom nahrává hrubnutí a vulgarizaci zdejšího prostředí. Paradoxní přitom je, že pana Zemana jsem poprvé spatřila v létě roku 1989 přímo v našem bytě!
Jak to? Jak se tam dostal?
Tehdy byl v Praze novinář z The Financial Times, bydlel v hotelu a po vyjití známého Zemanova ironického článku Prognostika a přestavba v Technickém magazínu poprosil naši rodinu, zda by se se Zemanem nemohl sejít v klidu v našem rodinném bytě. Zeman k nám pak skutečně přišel a působil jako svěží, vtipný muž. Kdybych tehdy věděla, co vím teď, tak by Miloš Zeman rozhovor pro The Financial Times u nás doma nedělal.
Žádný suchopár
Po listopadu 1989 jste byla novinářka v Lidových novinách. Dá se říct, že vás k té profesi nasměroval dědeček?
Vůbec ne. Samozřejmě jsem s jeho jménem vyrůstala a věděla jsem, kdo to byl. V rodině jsme poslouchali Svobodnou Evropu i Hlas Ameriky, dědovu práci jsem znala. Jeho texty ke mně začaly pronikat až později, protože komunisté nám zabavili veškeré rodinné písemnosti. O žurnalistice jsem však snít nejen nemohla, ale ani nechtěla. Vystudovala jsem sice střední školu – na rozdíl od sestry, jíž to komunisté nedovolili –, ale po práci v bolševických novinách jsem opravdu netoužila. Ale možná máme s dědečkem přece jen společné geny, protože také tíhnu k veřejnému vyjadřování. Stejně tak i moje dcera Alžběta Jungrová, která je dokumentaristkou a fotografkou.
Máte dědečka načteného?
Teprve po revoluci jsem si přečetla Budování státu a fascinovalo mě – a dodnes fascinuje –, jak dokonale je to napsáno. Jak přesně děda rozebíral věci. Samozřejmě jsem to nikdy nečetla jako napínavou detektivku od začátku do konce, to nejde. Ale překvapilo mě, že to není suchopárné a dá se to opravdu číst. A taková mi teď přijde i většina jeho článků.
Když jste poprvé uslyšela Zemanův názor, že Peroutka byl po Mnichovu fascinován nacismem, ani na chvilku jste nezapochybovala, že by to mohla být pravda?
Ani na vteřinu! Z toho, co jsem od něj kdy četla, mi bylo jasné, že je to vyloučeno. Divím se, že se té kauzy nechytil někdo z politiků, na tom si mohl vybudovat úžasnou image. Ale nikdo takový tu asi není, kdo by to uměl. Starostka Prahy 2 Jana Černochová se mi ozvala s nabídkou čestného občanství pro Peroutku, jenže to nemá moc logiku. Děda sice chodil na Vinohradech do školy, ale většinu života žil na Praze 5.
Nedostáváte teď po Zemanových výrocích protiperoutkovské reakce od některých občanů?
Naštěstí ne. Naopak se mi ozvalo pár Zemanových voličů, že se mi za pana prezidenta omlouvají. Ale vždyť v Peroutkových textech – včetně těch z let 1938 či 1939 – skutečně nelze najít nic, co by zavánělo fascinací nacismu nebo antisemitismem. Naopak, na tu dobu, kdy to bylo napsané, to byly velmi odvážné a dobré texty. Někdo mi říkal, že když Peroutka píše o židech, tak používá pojem židovský živel. To se ale tehdy běžně používalo, stejně tak se říkalo český živel.
Jak myslíte, že spor o Zemanovy výroky dopadne?
To jsem taky zvědavá. Každopádně soud by neměl hodnotit Peroutku. Žaloba je o tom, že Zeman řekl, že Peroutka byl fascinován nacismem a dokládá to dvěma texty – údajným článkem Hitler je gentleman a větou „Když nemůžeme zpívat s anděly, musíme výt s vlky". U oné věty všichni víme, že jejím autorem je ve skutečnosti Jaroslav Stránský. A prvně jmenovaný článek neexistuje, protože ho dosud nikdo nenašel. Není potřeba nic rozebírat – ať to své tvrzení pan Zeman dokáže, nebo ať se omluví.