Tak zaprvé. Žádná jiná evropská země, natož Rakousko a Německo, neprošla násilnou kolektivizací jako tehdejší Československo. Zadruhé. V evropských zemích stojí zemědělství na rodinných farmách. Sedláci v Rakousku, Bavorsku či Dánsku jsou si po generace vědomi, jakou cenu a hodnotu má zemědělská půda. Podle toho se k ní chovají. Když státy různými způsoby promlouvají do trhu s výjimečnou komoditou, jakou je půda, činí tak proto, aby udržely rodinná hospodářství. Aby zamezily koncentraci půdy, která ohrožuje jejich existenci.
Zastáncům regulace v tuzemsku jde ale úplně o něco jiného. Chtějí udržet velkou koncentraci půdy a nejlépe ji dál zvětšovat. Už dnes přitom 10 procent agrárních kolosů vládne na 87 procentech zemědělské půdy. S průměrnou velikostí farem v Evropě s přehledem vedeme a ještě ji stále zvyšujeme. Dalším utužením koncentrace se jen znásobí současné problémy, které velký byznys na polích doprovázejí. Půdu decimuje velkovýroba a výkonná obří technika. A tento stav chce Agrární komora svým zákonem chránit.
Nebezpečná koncentrace
Dohled nad prodejem půdy je v evropských zemích různý, vychází z historických zvyklostí. Pravidla ale zřejmě nebudou úplně striktní a regulace má značné skuliny, když problém zabírání půdy a její koncentrace řeší celá Evropa. Je to právě rok, co Evropský hospodářský a sociální výbor přijal drtivou většinou hlasů stanovisko k problému, jakým je zabírání půdy (land grabbing). Konstatuje v něm, že „spatřuje vážné nebezpečí ve velké koncentraci půdy v rukou velkých nezemědělských investorů a velkých zemědělských podniků. To je v rozporu s evropským modelem udržitelného zemědělství založeného na rodinných farmách."
Jako by výbor popisoval zdejší poměry, o Česku ale není v oficiálním dokumentu ani slovo. Coby varovný příklad je uveden největší zemědělský podnik v Rumunsku s 65 tisíci hektarů a v Německu s 38 tisíci hektarů. Přitom dohromady nesahají ani po kotníky Babišovu Agrofertu se 130 tisíci hektarů. „V důsledku průmyslového zemědělství se vyhrocují rizika spojená s bezpečností potravin a degradací půdy," konstatuje také evropský výbor. Dobře si přitom uvědomuje, že za rostoucí koncentrací jsou agrární dotace.
Výbor doporučuje, aby si všechny země určily strop pro nákup půdy fyzickým i právnickým osobám. Těm, co zůstanou pod limitem, pak přiznat předkupní právo. Nastavení horní hranice, jak si ji představují evropští poslanci, rozhodně není krok, po němž by zdejší agrární lobby toužila. Pro „ochranu" české půdy se laso hozené z europarlamentu pranic nehodí.