Mobilní telefon

Všichni mobilní operátoři (a dalších několik stovek firem, které zákon definuje jako poskytovatele služeb elektronických komunikací) mají ze zákona povinnost uchovávat o každém uživateli po dobu šesti měsíců provozní a geolokační údaje, systém takzvaného data retention. V nich je zaznamenáno mimo jiné s kým, kdy a jak dlouho jste telefonovali, komu jste posílali SMS zprávu nebo zda jste se přes telefon připojovali k internetu. Zároveň je u každého záznamu uvedena také přibližná poloha pomocí identifikace takzvaného obslužného mobilního vysílače BTS. Policie však nemá přístup k obsahu samotné komunikace.

K získání těchto dat je třeba souhlasu státního zástupce a soudu. Podle neziskové organizace Iuridicum Remedium si však našli policisté právní skulinu v zákoně, která jim dovoluje vyžádat si tato data bez souhlasu justice, pokud se jedná o kontakt v souvislosti s vyšetřováním pohřešované osoby. Po uzavření případu by však měl být každý prověřený a identifikovaný uživatel o takovém zásahu informován. Mobilní operátor případně vystaví podrobný výpis na požádání za poplatek cca 1700 korun.

Druhou kategorií jsou pak odposlechy, které musí povolovat soud a kde již mají vyšetřovatelé přístup k obsahu sdělení, včetně datových služeb jako jsou komunikátory WhatsApp nebo Viber. Podle posledních zveřejněných údajů ministerstva vnitra byl v roce 2012 tento velmi invazní prostředek do soukromí nasazen celkem v 6241 případech, téměř každý druhý souvisel s toxikomanií. Pachatelé organizované trestné činnosti jako protiobranu několikrát denně mění SIM kartu nebo telefonní číslo.

Ochranu poskytují také šifrovací telefony s cenou od 30 tisíc korun. „Co se týče nás, v průměru prodáváme kolem 100 až 150 kusů šifrovacích zařízení ročně na území České republiky. Pokud bych vycházel z toho, že naše konkurence prodává podobný počet, dostávám se k číslu několik tisíc šifrovaných telefonů ročně," odhaduje zájem zákazníků Zdeněk Richter ze společnosti Safe4U.

Webové stránky

Ačkoli internet vzbuzuje zdání zcela anonymního prostoru, opak je pravdou. Každý přístroj – počítač, mobilní telefon i tablet – se do on-line světa připojuje pomocí své specifické IP adresy, skrze kterou je možné jej zpětně lokalizovat. Existují však nástroje, pomocí kterých je možné se i tomuto dohledu vyhnout. „K dispozici jsou nejrůznější anonymizátory, jako je systém Tor nebo peer-to-peer sítě, přes které lze komunikovat tak, že je vaše IP adresa nedohledatelná," vysvětluje Šárka Soudková z Národního centra bezpečnějšího internetu.

Zároveň při prohlížení kterékoli webové stránky váš přístroj ukládá do počítače takzvané cookies, což je jakási malá virtuální navštívenka, ve které jsou zapsány údaje o vašich aktivitách, například jaké zboží a jak dlouho jste si v e-shopu prohlíželi. Cookies lze ve většině prohlížečů zakázat nebo rovnou brouzdat pomocí takzvaných anonymních oken. Stejně postupuje i Václav Novák z organizace Iuridicum Remedium, když vyhledává například data o nějaké nemoci. „Nechci, aby se tuto informaci dozvěděla třeba pojišťovna, kterou budu žádat o cestovní pojištění, nebo aby mi při veřejné prezentaci vyskočila reklama na léky, ze kterých bude vidět, že jsem se o tuto nemoc zajímal," popisuje Novák.

Elektronická pošta

Loňská aféra americké Národní agentury pro bezpečnost (NSA), jejíž aktivity rozkryl Edward Snowden, byla možná těžkou zkouškou mezinárodních vztahů USA a Německa, ale rozhodně výrazně pomohla několika německým firmám. Obavy, jestli Američané nešpehují i jejich Gmail, totiž vehnaly tisíce uživatelů ke společnostem, které poskytují lépe zabezpečenou e-mailovou schránku.

Například berlínské Posteo bylo založené v roce 2009 a do vypuknutí aféry v červnu loňského roku získalo asi deset tisíc předplatitelů, kteří si rádi připlatí 1 euro měsíčně za zašifrovanou komunikaci a plně anonymní účet. Poté, co Snowden pronikl na titulní stránky německých novin, vyletělo počítadlo zákazníků německého startupu přes ukazatel 40 tisíc.

Posteo se ohrazuje proti nařčením, že by poskytovalo přítmí pro nelegální činnost na internetu. „Pokud dostaneme soudní příkaz k vydání nějaké e-mailové schránky, pak to samozřejmě uděláme. Kriminálníky nechráníme," říká tisková mluvčí německé firmy Sabrina Löhrová.

Obdobně spolupracuje s policií i český Seznam.cz, který podle vyjádření manažera helpdesku této společnosti Martina Havlíčka obdržel loni žádost o zpřístupnění asi tisícovky schránek. „Je důležité zmínit, že samotné zažádání se nerovná vydání požadovaného obsahu. Každá ze žádostí je individuálně posuzována a k vydání obsahu dochází pouze v případě, že splňuje všechny náležitosti," dodává Havlíček.

Řešením, jak za sebou zamést digitální stopy v e-mailu, je účet zrušit a všechny virtuální dopisy za sebou nenávratně spálit. Hoří však pomaleji než papír. V případě, kdy uživatel požádá o smazání schránky e-mailu od Seznamu, má ještě sedm dní na to, aby toto rozhodnutí vzal zpět a data obnovil.

Ani úmrtí není automatickou cestou k odstranění dat, internetový portál maže údaje až po půlroční neaktivitě. Zároveň je možné přihlašovací údaje v této době vydat pozůstalým. „Je však nutné, aby žadatel doložil úmrtní list a další dokumenty. Podobných žádostí vyřizujeme cca 20 ročně," uvedla Blanka Čárová, produktová manažerka služby Email od Seznam.cz. Firma už v tu dobu neřeší, zda zpřístupňuje privátní korespondenci dalším osobám. Je to prý stejný případ jako klasický dopis, který po úmrtí může rodina otevřít.

Sociální sítě

Jestli nechcete své osobní informace sdílet na sociálních sítích, rada je jednoduchá – nechoďte na ně. Pokud je přesto používáte, existuje několik nástrojů, jak být méně viditelný. Základem je nastavit si pravidla, který obsah budete sdílet jako veřejný a který jako privátní, případně pak s kým konkrétně. A základem je rovněž spojovat se pouze s lidmi, jež znáte z reálného světa.

Rozhodnete-li se sociální síť jako Facebook opustit, vydáte se na dlouhou cestu, kdy musíte projít několikafázovým procesem deaktivace účtu. Ani poté nejsou data úplně vymazána, ale váš profil je pouze neviditelným pro ostatní, kdykoli později ho můžete znovu vzkřísit.

Po delším hledání nicméně narazíte i na druhé tlačítko pro trvalé smazání svého facebookového účtu včetně všech dat. Rakouský student práv Max Schrems nicméně dokázal, že to není tak úplně pravda. Po dlouhém vyjednávání nakonec získal od Facebooku cédéčko s veškerými informacemi, které k jeho jménu sociální síť registrovala. V databázi našel i dávno smazané zprávy, GPS lokace míst, ze kterých se k Facebooku připojoval, nebo údaje o navštívených webových stránkách s modrým tlačítkem „Doporučit", aniž by na něj kliknul.

Na komunitním portálu Lidé.cz od společnosti Seznam.cz je praxe podobná, uživatel má možnost požádat o smazání profilu. „Všechny jeho příspěvky v diskusích či zprávy, které poslal ostatním lidem, ovšem zůstávají. Jeho profil však již nedohledají," popisuje produktová manažerka služby Mája Zálišová.