Na svět přišla zhruba v roce 1445 v Londýně a její jméno znělo Elizabeth Lambertová. Vyrůstala v rodině obchodníka Johna Lamberta, který sice prosperoval, ale kvůli chybějícímu urozenému rodokmenu musel zapomenout na nejvyšší stupínky společenského žebříčku.

Přesto se pracovně stýkal se členy královské rodiny a když Elizabeth povyrostla, dostalo se jí nejen slušného vzdělání, ale také řady praktických rad od nejedné dvorní dámy.

Brzy se jí začalo přezdívat „londýnská růže“ a lákala první nápadníky. Mezi nimi byl i lord William Hastings, důvěrník krále Edwarda IV. Proč ze sňatku nakonec sešlo není zcela jasné, každopádně výrazně starší Hastings nad dívkou v dalších letech držel ochrannou ruku a podle všeho se průběžně stýkali jako milenci.

Poměr s otcem i synem

Elizabeth se vdala za bankéře a zlatníka Williama Shorea, ale manželství nebylo šťastné. Svého chotě nikdy nemilovala, a když do jejího života vstoupil král Edward IV., zapomněla na chotě úplně. Za jakých okolností se Elizabeth s panovníkem setkala není známo, ale lze předpokládat, že šlo o Hastingsovu práci.

Elizabeth v roce 1476 požádala papeže, aby její manželství anuloval, prý proto, že manžel je impotentní. Svatý otec jí vyhověl.

Král byl od roku 1464 ženatý s Elizabeth Woodvillová a kromě ní měl řadu milenek, ale Elizabeth Shoreová mezi nimi měla výsadní postavení. Řadu let vystupovala jako králova faktická manželka, s níž sdílel nejen lože, ale také panovnické starosti. Edwardovi IV. nijak nevadilo ani to, že udržovala milostný poměr také s jeho nevlastním synem Thomasem Grayem.

Na rozdíl od jiných konkubín však nevyužívala vliv k osobnímu prospěchu, nevyžadovala šperky, pozemky, zámky a tituly. I proto se těšila značné oblibě mezi poddanými, jenže brzy se přesvědčila, jak pomíjivé je lidské štěstí.

Láska ve vězení

V roce 1483 Edward IV. zemřel a v zemi zmítané vleklou válkou růží mezi znepřátelenými rody se rozlila další vlna bojů. Královu synovi Edwardovi bylo teprve třináct, proto umírající panovník pověřil svého bratr Richarda, aby se ujal vlády do té doby, než syn dospěje.

To ale nechtěla připustit královna Elizabeth Woodvillová a svého syna nechala korunovat králem. To se samozřejmě nelíbilo Richardovi, který se rozhodl, že si moc vezme násilím.

Elizabeth Shoreová se pokoušela uplatnit svůj šarm a vliv u dvora a vyjednat příměří, ale snaha se obrátila proti ní. Richard se nechal korunovat jako Richard III., mladého synovce Edwarda označil za nelegitimního potomka a nechal jej uvěznit v Toweru. Za mříže pro jistotu vsadil i jeho mladšího bratra. Oba chlapce pak už nikdo nespatřil.

Elizabeth Woodvillová uprchla do kláštera a Elizabeth Shoreová byla obviněna ze spiknutí a smilstva a poslána rovněž do žaláře. Cestou ještě musela projít městem jako uličkou hanby. Oblečena byla pouze v prostých bílých šatech, v rukou svírala dlouhou svíci a musela snášet posměšky od přihlížejícího davu.

Inspirace básníků

Za mřížemi však dlouho nezůstala. Zamiloval se do ní vlivný soudní úředník Thomas Lynom, který zařídil její propuštění. Poté si ji vzal a měl s ní dceru. Elizabeth žila v klidu až do své smrti v roce 1527. To Richard III. takové štěstí neměl a moci si užíval jen dva roky.

V roce 1485 zahynul v bitvě u Bosworthu, která je považována za konec války růží. Z bitevní vřavy vyšel vítězně Jindřich Tudor, který usedl na trůn a stal se zakladatelem panovnické dynastie Tudorovců.

K osudu Elizabeth Shoreové se v dalších staletích vrátil nespočet básníků a dramatiků, kteří ji někdy v 17. století patrně omylem překřtili na Jane. Pod tímto jménem je známa dodnes a její trest v podobě průchodu uličkou hanby se objevil i v seriálu Hra o trůny, kde stejným ponížením musela projít královna Cersei.