Muž, jehož dnes vnímáme třeba přes portrét Maxe Švabinského, na němž je vyobrazen stařec s dlouhým vousem, zažil vzestupy a pády, císařskou úctu i obdiv českých umělců.

Hlávka poznal krutou chorobu, která ho upoutala na vozík a málem připravila o zrak. Byly chvíle, kdy myslel na dobrovolný odchod ze světa. Zemřely mu dvě milované manželky, dětí se nedočkal. Jeho stavby však zdobí nejvýstavnější místa ve Vídni i v Praze.

SKVOST NA UKRAJINĚ

Kromě nich po sobě zanechal veledílo v podobě rezidence pravoslavných biskupů v Černovicích (tehdejší Bukovina, dnes Ukrajina). Právě tuto stavbu můžeme vidět na Švabinského obraze v pozadí. Je to architektonický skvost, který před sedmi lety UNESCO zařadilo do seznamu světového kulturního dědictví.

Šlo o stavbu, která neměla v tehdejší Evropě obdoby, použilo se na ni 1300 různých druhů cihel ze sedmi cihelen. Pozoruhodný je i mariánský cyklus, k jehož ztvárnění Hlávku inspirovala výzdoba pravoslavných klášterů v Moldávii.

O Hlávkovi možná víc než výsledné dílo vypovídají okolnosti jeho vzniku. Historik Petr Hora-Hořejš je v LN popsal takto: „Když stavěl komplex v Černovicích, který vyprojektoval do posledního detailu až po osvětlení, zařízení interiéru, kování a berlu patriarchy, tak tam každou chvíli jezdil. Z Vídně to bylo čtyři dny cesty. Musel vlakem do Lvova a odtamtud na saních nebo kočárem. A jak byl šetrný, tak jezdil třetí třídou, protože říkal, že tam bude ve stejnou dobu, ale za polovic. Byl zároveň velkorysý, pokud to mělo vyšší nadosobní cíl, a současně neobyčejně šetrný, pokud šlo jenom o něj.“

Hlávka na sobě opravdu neobyčejně šetřil, ačkoli po sobě zanechal majetek ve výši téměř dvou miliard korun (v přepočtu na dnešní poměry). Traduje se například historka kolem jeho přijetí u císaře, kdy si odmítal koupit nový klobouk a kabát. „Je císař zvědavý na mě, nebo na můj mantl?“ ptal se.

Typický je jeho přístup k výstavbě vysokoškolských kolejí, které dnes známe jako Hlávkovy. Svá studentská léta zde prožíval i Jan Opletal. Hlávka, který se rozhodl podporovat budoucí českou inteligenci, až hnidopišsky hlídal každý halíř, který se na provoz kolejí vynaložil. A neúnavně také podněcoval movité členy české společnosti, aby na studia příštích inženýrů, lékařů a právníků přispěli. Sám do nadace vložil 22 tisíc zlatých už v roce 1882.

Hlávkův stavařský a architektonický talent se rozvíjel především ve Vídni, kde do roku 1869, kdy částečně ochrnul, realizoval 142 staveb.

NA POČÁTKU BYL DAR

Nejvýznamnější byla Dvorní opera, kterou dodnes obdivuje každý návštěvník Vídně. Pobyt v hlavním městě monarchie mu do značné míry otevřel oči. „Viděl, jak se mění svět a praskají staré řády,“ říká historik Jiří Pokorný. V té souvislosti cituje i Hlávkovu větu: „Průmysl je v hlavě tvé, tak zaklepej a dozvíš se.“

Hlávku totiž mrzelo, že Češi neměli vlastní kapitál, neuměli riskovat a stát na vlastních nohou. Jemu se to povedlo i díky daru stavitele Josefa Šebka, který mu přenechal svoji prosperující firmu. „Poznal, co to je být obdarován, což zřejmě později mělo vliv na jeho mecenášskou činnost,“ podotýká Karel Ksandr z Národního technického muzea.

Hlávka se zasloužil o vznik České akademie pro vědy, slovesnost a umění císaře Františka Josefa I., jejímž byl doživotním předsedou. Do vínku jí daroval 200 tisíc zlatých.

UMĚLECKÝ KVAS

Tomuto činu, stejně jako založení Národohospodářského ústavu a studentské nadace, předcházel jeho pobyt v lužanském zámku, kde trávil čas po upoutání na invalidní vozík. Hlávka se naštěstí uzdravil a s plnou vervou se opět pustil do díla.

Jeho druhou ženou byla dcera rytíře Havelky Zdenka, klavírní virtuoska a pěvkyně. Svazek přispěl k tomu, že se Lužany proměnily v místo setkávání nejvýznamnějších českých umělců té doby.

Hlávka je podporoval v rámci akademie i stipendijními pobyty, zasloužil se o návrat malířů Hynaise a Brožíka z Paříže. Hlávkova preciznost a smysl pro detail se projevily v zakládající listině Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových v roce 1904, tedy čtyři roky před mecenášovou smrtí. „Statut nadace je geniální právnické dílo, je sepsán tak bravurně, že ji nedokázali zrušit nacisté ani komunisté. Hlávka do ní vložil peníze, cenné papíry i nemovitosti,“ říká Ksandr. Nadace svoji činnost obnovila v roce 1990, spravuje zámek v Lužanech a nadační domy v Praze.

A kdo mohl na Hlávkovo stipendium v minulém století dosáhnout? „Museli to být studenti s výborným prospěchem u maturity, jakož i u zkoušek univerzitních, co do mravů bezúhonní, nemajetní, náboženství křesťanského a narozeni v Čechách,“ připomíná archivář Zdeněk Pousta. Hlávka dbal na to, aby studenti technických oborů vyjížděli do zahraničí na zkušenou přímo do továrních provozů. Tomu odpovídá jeho přesvědčení, že věci nelze měnit zvenčí. „Jen vnitřní činností může povstat náprava,“ mínil.

Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová vyjádřila za všechny přítomné přání, aby se i mezi současnými podnikateli objevili další Hlávkové. Jak ovšem zdůraznil Zdeněk Pousta, Josef Hlávka nebyl sponzor, nýbrž mecenáš.

Víte, že...
…Hlávka pečlivě kontroloval veškeré výdaje, porovnával výkonnost vytápění v kamnech a ústředního topení, petrolejek a elektřiny, neváhal sebrat z podlahy pár kuliček hrášku řka, že hrášek k hrášku a je z toho jedna lžíce hrachové polévky?…Hlávkova nadace je jediná, která trvá nepřetržitě od svého založení v roce 1904? …kvůli podpoře studentů sepsal 8000 provolání k veřejnosti, která služebnictvo roznášelo po Praze v prádelním koši?

…prosadil, aby na Václavském náměstí stála socha sv. Václava od Josefa Václava Myslbeka?
…v jím založené koleji se skvěle vařilo v hrncích koupených u Rotta a servírovalo se na míšeňském porcelánu se stříbrnými příbory, přičemž jídlo denně stálo 58 haléřů?
…zatímco ve prospěch věd, umění a především studentů věnoval statisíce zlatých, politiky nepodpořil ani zlatkou?

…v Zemské porodnici U Apolináře dne 26. dubna 1875 porodila jako první Barbora Koutná z Rožmitálu holčičku?
…v Lužanech sestavil tzv. penězovod zakončený miskou, na niž kladl groše pro potřebné?