Na svět přišel v roce 1584 či 1586 jako pravděpodobně nejstarší syn Rudolfa II. a jeho dlouholeté milenky Kateřiny Stradové. Dostal jméno Julius Caesar a jak bylo u habsburských levobočků zvykem také přízvisko d‘Austria. Rudolf II. se zprvu snažil, aby se mu dostalo dobrého vzdělání, jenže výchova se mu vymkla z rukou. Stále častěji totiž bojoval s vlastními sklony ke schizofrenii a maniodepresivní psychóze, podobné problémy se navíc začaly objevovat také u Julia.
Spása díky odpadkům
V roce 1605 mladík poprvé přijel na zámek v Českém Krumlově, který Rudolf II. koupil od zadluženého Petra Voka z Rožmberka a věnoval synovi jako rezidenční sídlo. Netrvalo dlouho a městem začal obcházet strach. Chlapec byl už v rané pubertě častým návštěvníkem nevěstinců, na denním pořádku byly i jeho opilecké excesy a pouliční bitky. Ve stejném duchu pokračoval také v Českém Krumlově. Otec nad jeho řáděním dlouho přivíral oči, ale když v roce 1606 ve vzteku zabil sluhu, musel už zasáhnout. Syna za trest poslal do kláštera v Gamingu v Horním Rakousku, jenže už za tři měsíce se Julius znovu veselil na krumlovském zámku.
Lidé se ho báli, ale zároveň je přitahovalo jeho bohatství, o které se neváhal podělit. Do druhé skupiny pařila šestnáctiletá dcera místního lazebníka Markéta Pichlerová zvaná Mušle. Panovnický synek ji od roku 1608 zahrnoval cennostmi, ale jednoho večera ji při záchvatu zuřivosti zbil a bodl dýkou. Dívka omdlela a tak ji v domnění, že je po smrti, vyhodil z okna. Milenka však přežila a doklopýtala domů.
Incident zachytil rožmberský kronikář Václav Břežan: „Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku ji vyhodil na skálu. Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po něm dolů.“
Rarášek ho udávil
Když se Julius dozvěděl, že je milenka naživu, hned pro ni poslal. Rodiče ji ale odmítali na zámek pustit. Julius se rozlítil a dívčina otce Šimona vsadil do vězení. Prý tam bude tak dlouho, dokud mu jeho žena Markétu nepřivede. Urozeným choutkám se tehdy špatně vzdorovalo, a tak se Julius o čtyři dny později opět setkal se svou favoritkou. Nikdo netušil, že dívce zbývá necelých 24 hodin života.
Co přesně se 18. února 1608 na zámku stalo, není dodnes jasné. Dvojice zřejmě hodně pila a pak se vše zvrtlo. Když strážný přinesl světlo, Julius dostal další záchvat zuřivosti a na muže zaútočil. Napadený se za pomoci kordu ubránil a utekl. Rozzuřený Julius hledal náhradní terč. Markétu zabil přímo v posteli a její tělo rozřezal na kusy. Břežan napsal: „Ten ukrutný tyran a černokutílek, pobočný syn císařský, na zámku ďábelský, hrozný, nešlechetný masopust držel se svou souložnicí, rozvrátiv jí hlavu a posekav hanebně, že po kusích do truhly ji klásti museli“.
Hrůzný čin vyvolal pobouření v celé Evropě a Rudolf rozkázal, že Julius bude na zámku držen do konce života v domácím vězení. Mladík se přestal mýt a holit, prádlo na sobě rozřezával a trhal. Nábytek zdemoloval, spal jen v kobercích a hadrech. Z jeho komnat se linul ukrutný zápach. Juliovo trápení skončilo 25. června 1609, kdy mu patrně praskl absces v krku. Kronikář Břežan s úlevou napsal: „Ten pankart, levobočník a tyran, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil!“
Julius byl pochován v tichosti a narychlo v krumlovském minoritském klášteře. Přesné místo jeho posledního odpočinku však dnes není známé.