Kanaďané ani Britové neuspěli. Německého „lamače blokád“ potopili až čeští letci

27. prosinec 2018 četba na 7 minut
Potopení německé lodi Alsterufer

Potopení německé lodi Alsterufer

Foto: Foto z archivu Oldřicha Doležala

Přesně před 75 lety zaznamenali čeští letci ve službách britské RAF jedno z největších vítězství ve druhé světové válce. Bombardér 311. československé perutě tehdy v riskantní operaci potopil těžce vyzbrojenou německou loď Alsterufer, která vezla cenný náklad pro nacistický válečný průmysl a patřila mezi takzvané lamače blokád.  

FOTOGALERIE

Alsterufer plul z japonského přístavu Kobe do okupované Francie. Na palubě měl 344 tun wolframu, což odpovídalo roční spotřebě německých zbrojovek. Zásobovací loď kvůli utajení neplula v konvoji a udržovala rádiový klid. Spojenci ale díky prolomení německého šifrovacího systému Enigma, i jeho vyšší verze používané německým námořnictvem, o plavidle věděli.

Na Alsterufer v Atlantiku nejdříve neúspěšně zaútočili Kanaďané a po nich i Britové. Jejich nálety z výšky 500 až 1300 metrů se setkaly s tuhým odporem a zároveň se minuly účinkem. Kapitán lodě A. Piatek ovšem porušil rádiový klid a kontaktoval německé vrchní velitelství s žádostí o pomoc.

„Ujistili ho, že k jeho ochraně byly vyslány německé válečné lodě a letadla Luftwaffe a dostal pokyn, aby změnil směr plavby k bližšímu francouzskému přístavu Bordeux,“ napsal John P. Rennison v článku na webu organizace Free Czechoslovak Air Force Associates, která se zabývá historií československých pilotů v RAF.

Hustá palba velkorážními kulomety

Po neúspěšných útocích Britů a Kanaďanů přišly 27. prosince 1943 na řadu bombardéry Liberator z 311. československé perutě. Lamače blokád vystopoval letoun s osmičlennou posádkou kapitána Oldřicha Doležala. Německou loď posádka spatřila kolem 16. hodiny přes průrvu v mracích, načež zahájila dělostřeleckou a kulometnou palbu a Doležal manévrováním hledal nejlepší pozici pro útok.

Místo v Atlantiku, kde čeští letci potopili německou loď Alsterufer

„Doležal navzdory hrozícímu nebezpečí převedl letoun do strmého klesání a po vylétnutí z mraků dveřmi po pravé straně uviděli Alsterufer,“ napsal John P. Rennison. Alsterufer reagoval hustou palbou velkorážními kulomety a raketovými střelami s lany na padácích.

Doležal pak srovnal stroj a pokračoval v palbě. Bombometčík Zdeněk Hanuš zároveň odhodil ve 200metrové výšce dvě pumy. Liberator ukončil útok a přelétl stožár lodi pouhých 100 metrů nad ním, přičemž ho rozhoupala exploze bomby.

„Když jsme zahájili útok a střelbu ze všech svých zbraní, bylo to dost zlé. Odpálil jsem rakety na lodní palubu. Můj navigátor po odhozu odvedl dobrou práci. Viděli jsme, jak jedna puma zasáhla zadní část paluby. Ihned vyšlehly červené plameny do 200metrové výšky a mohutná exploze nadzvedla naše letadlo asi o 200 metrů,“ popsal operaci Oldřich Doležal.

Střelec visel z letadla

Útok na Alsterufer, trvající jen 30 sekund, měl zničující následky. Pětisetlibrová puma prorazila palubu a explodovala uvnitř lodi. Z posádky letadla nikdo nebyl zraněn, palba z německé lodi však poškodila jeden z motorů.

John P. Rennison také popsal zajímavé okolnosti vzniku fotodokumentace. Podle něj střelec Josef Kosek doslova visel z otvoru v trupu bombardéru na lafetě kanonu a pořídil soubor 16 dramatických fotografií útoku, palubní inženýr František Veitl ho při tom držel za nohy, aby nevypadl z letadla. Snímky dokumentovaly urputnost obranné střelby Alsterufera. „Teprve po vyvolání negativů si letci při prohlídce fotografií uvědomili, že na padácích byly zavěšeny miny a považovali za veliké štěstí, že je podletěli,“ uvedl Rennison. 

Posádka bombardéru za svůj hrdinský čin dostala vyznamenání a BBC pozvala velitele Oldřicha Doležala a bombometčíka Zdeňka Hanuše do rozhlasového vysílání. Vystupovali ale pod falešnými jmény, obávali se totiž odvety nacistů ve vlasti proti rodinám.

Pro zvýšení morálky britské veřejnosti informoval o úspěchu československých letců také britský tisk. Cenzurované informace uveřejnila i kanadská a americká média.

Hledání "lamačů" mělo přednost

Server organizace Free Czechoslovak Air Force Associates připomněl, že potopení Alsteruferu je považováno za největší úspěch, kterého 311. peruť během 2. světové války dosáhla. Zároveň citoval Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu v Praze, který popsal důvody vzniku lamačů blokád a jak vysokou prioritou byla jejich likvidace pro spojenecké velení.

„Před přepadením SSSR německou armádou – Operace Barbarossa dne 22. června 1941 – byli Němci schopni získávat strategické primární suroviny, nutné k podpoře válečného průmyslu, z Dálného Východu Ruska přepravou po železnici. Operace Barbarossa to ale ukončila. Bylo nutné nalézt jiné způsoby získávání a přepravy těchto strategických surovin do Německa. Jediným možným řešením se tak stala doprava po moři pomocí ozbrojených obchodních lodí, známých jako lamače blokád,“ uvedl Jiří Rajlich na webu fcafa.com.

Podle něj si spojenci byli vědomi toho, že jediná plavební cesta do Francie, která tvořila nejbližší propojení s Němci okupovanou Evropou, je přes jižní Atlantik a Biskajský záliv do některého z francouzských přístavů, odkud bylo zboží a suroviny přepravovány do Německa.

„Museli proto přijmout rozhodnutí bránit těmto “lamačům blokád”, aby svého cíle dosáhly. Za tím účelem byla ustavena operace “Stonewall”, v níž mezinárodní spojenecké síly ve vzájemné spolupráci hlídkovaly a střežily přístupy do Biskajského zálivu z jižních směrů, aby těmto lodím zabránily proplout,“ vysvětlil historik.

Rozkaz Admirality z 19. prosince 1943 “Vyhledávání lamačů blokád musí mít přednost před všemi ostatními bojovými operacemi” jenom potvrzuje důležitost, s jakou spojenci přistupovali k tomuto úkolu, dodal Jiří Rajlich.

Mezi tyto lamače blokád patřil podle webu právě i Alsterufer. Byla to nákladní loď o výtlaku 2729 tun, která byla německým námořnictvem přezbrojena tak, aby mohla být použita pro toto nové poslání. „Její výzbroj tvořily kanony o ráži 1 x 75 mm, 2 x 37 mm, 4 x 20 mm a 4 x kulomety. Navíc byla loď vybavena 4 x PAC (padákové vystřelovací zařízení), s připojeným 300 metrů dlouhým závěsným lanem, které mohlo být vystřeleno do cesty proti blížícímu se letounu a způsobit tak jeho havárii,“ popsal na serveru historik.

Zároveň upřesnil, jaký náklad loď vezla. Vedle zmiňovaných 344 tun wolframové rudy ho tvořily také pryž a 200 tun cínových ingotů. Wolframit je minerální ruda s obsahem wolframu, železa a manganu, která byla vysoce ceněna jako hlavní surovina pro výrobu wolframu, těžkého kovu s vysokou teplotou tavení, který byl během 2. světové války používán zejména jako přísada při výrobě pancéřové oceli, stejně jako rychlořezných nástrojů a kuličkových ložisek, vysvětlil Rajlich.

Akční letáky