Tomáš Pitr a boj o Setuzu

Podnikatel v potravinářství a energetice, odsouzený za daňové úniky, skrytě ovládal řadu let jeden z klíčových podniků v Ústí nad Labem – Setuzu. Pitr se k přednímu výrobci olejů (využívaných v potravinářství i pro výrobu bionafty) dostal velmi spornou transakcí, kdy mu klíčový balík státních akcií firmy přihrál tehdejší ministr zemědělství za ČSSD Jaroslav Palas.

Psal se rok 2005 a zdálo se, že Pitr jasně vítězí v souboji s majitelem Agrofertu Andrejem Babišem. Ten měl sám o Setuzu velký zájem. Navíc tehdy Pitr rozpoutal kauzu o údajném uplácení při privatizaci Unipetrolu, což byl opět atak na Babiše, který měl na privatizaci petrochemie do rukou vítězného polského koncernu PKN Orlen svůj vlastní zájem. Pitr pak zkřížil majiteli Agrofertu plány ještě jednou, když se Babiš už skoro domluvil na odkoupení Setuzy s Pitrovým společníkem, později zavražděným „bossem podsvětí" Františkem Mrázkem. Pitr transakci s Babišem zmařil.

Jenže právě letos se nejspíš definitivně ukázalo, že kdysi Babiš možná prohrál pár bitev, válku ale nakonec vyhrál. Pitr se před nedávnem vrátil z výkonu trestu, zatímco Babiš je vicepremiérem a ministrem financí. A tzv. Kobra, což je útvar policie, celníků a finanční správy, si vzápětí došlápla na Pitrem zřejmě stále ovládanou výrobu biopaliv, kterou v areálu dnes už bývalé Setuzy provozuje společnost Kratolia. Ta nyní čelí obvinění z daňových podvodů, zatímco Babišova vlastní firma, lovosický Preol, dál chrlí surovinu pro bionaftu a převzala tak trh po ústecké Setuze. Sám Pitr pravděpodobně v Ústí ještě skrytě ovládá elektrárnu Energy, formálně je jejím zaměstnancem. Ta dodává energii několika důležitým ústeckým firmám. Je to ale zřejmě poslední a vychládající Pitrovo želízko v ohni. (Více viz Pitr opět nepřítel státu, Dotyk 13/2015.)

Petr Sisák a čachry kolem Spolchemie

S Ústím nad Labem a Tomášem Pitrem je provázán i právník Petr Sisák. Muž odsouzený v kauze vytunelované První slezské banky, podezřelý z dalších neprůhledných transakcí (CS fondy, Zbrojovka Brno) ovládl jednak ústeckou chemičku Spolchemie, jednak zřejmě s Pitrem společně vlastnil v posledních fázích Setuzu – například některé její provozy údajně právě Sisák odprodával nadnárodnímu koncernu Glencore.

Podle některých indicií nyní Sisákův vliv v ústeckém byznysu slábne. Jedna z firem skupiny kolem Spolchemie, střekovská Fatty Acids, čelila insolvenčnímu návrhu. Sám Sisák s médii vůbec nekomunikuje. Není proto možné potvrdit ani vyvrátit jednu z posledních kuloárních informací, že ze svého chemického byznysu v Ústí Sisák záměrně vyvádí aktiva. „Vytahuje z firem peníze tím, že vytváří stále nové podniky, a ty starší zadlužené krachují. Jeho advokáti přitom umějí na nové firmy převádět majetek, a to tak rychle, jak pomalu fungují naše soudy a neschopná policie," prohlásil o Sisákových metodách už před časem jeden z byznysmenů.

Sisákovy prsty ovšem sahají daleko za ústecký byznys. Dluhopisy jím ovládané společnosti Via Chem Group stojí za aférou Key Investment, kdy přišly o peníze například i pražské radnice. Sisák se také údajně výrazně angažoval v kauze pražské fotbalové Slavie, nyní přecházející do rukou čínských vlastníků. V ní figuroval mj. také teplický Aleš Řebíček, bývalý ministr dopravy za ODS a bývalý vlastník firmy Viamont – sídlící tehdy rovněž v Ústí nad Labem. A Sisák je spojován i s Karlem Pražákem, který donedávna výrazně působil coby šedá eminence především v byznysu v hlavním městě (včetně Slavie), a to ve službách společnosti AB Credit, ovládané PPF (viz také Kellnerův „Viktor čistič", Dotyk 35/2013.)

Patrik Oulický a praní špinavých peněz

Podnikatel Patrik Oulický by mohl sloužit coby prototyp „kmotra", pokud ho veřejnost chápe jako zákulisního intrikána s politickými vazbami a neprůhledným byznysem založeným na „dohazování kšeftů". „Přijel mercedes s tmavými skly. Vystoupil z něj tlustý chlap, který ničemu z mého oboru nerozuměl, ale prý ‚nadělal prachy s Tykačem v Americe' a se mnou se taky dohodne," popsal nedávno pro týdeník Dotyk už dřívější schůzku s Oulickým podnikatel v lesnictví Jan Mičánek. Oulického za ním podle jeho slov poslal tehdejší ministr zemědělství za ODS (a ještě předtím ústecký primátor) Petr Gandalovič, a mělo jít o zakázky pro státní firmu Lesy ČR.

V době, kdy byl Oulický vlivným členem ústecké ODS (vystoupil z ní v roce 2008), měl ovšem „kšeftů" mnohem víc. Protikorupční policie ho vyšetřovala, spolu s exsenátorem a později odsouzeným Alexandrem Novákem, kvůli praní špinavých peněz – oba údajně skrytě investovali do kasina, každý 17 milionů korun. Oulický podezření popíral.

Povedená dvojka Oulický–Novák si také přivydělávala kontroverzním pronájmem budov pro ústecký úřad Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad. Ten si pronajal neobvykle rozměrné prostory pro svou činnost od společnosti Energetické a dopravní stavby, kterou vlastnili oba
politici-byznysmeni. A naopak zase ústecký magistrát jejich firmě pronajímal městské pozemky za hubičku. Na všechno „dohlížel" tehdejší ústecký hejtman za ODS Jiří Šulc. Bývalý ministr dopravy Vít Bárta zase obvinil Oulického, že společně s šéfem ústecké krajské ČSSD Petrem Bendou ovlivňují zakázky Ředitelství silnic a dálnic v Ústeckém kraji. Oulický to opět popřel.

Alexandr Novák a severočeská korupce

Pouhé dva roky místo původně uložených čtyř let. Tolik si nakonec za přijetí více než čtyřicetimilionového úplatku odseděl ve vězení bývalý starosta Chomutova, exsenátor a někdejší vlivný člen vedení ODS, dříve řazený mezi stranické kmotry. Vyučený provozní zámečník narozený v Lounech, který před revolucí několik let žil v Německu, byl v roce 1999 zkorumpován v souvislosti s prodejem akcií severočeských energetických firem. Do vězení ale nakonec musel být eskortován, a to až v dubnu 2013, když se předtím nástupu trestu úspěšně vyhýbal kvůli údajně špatnému zdravotnímu stavu.

Z kriminálu na svobodu byl za velmi podezřelých okolností podmínečně propuštěn chomutovským soudem letos v květnu, poté co se za něj zaručil mostecký motorkářský klub Gryphons spojovaný s Novákovým kamarádem a starostou Želenic na Mostecku Janem Zálešákem. Podle názoru ústeckého krajského státního zástupce Jana Jakovce bylo Novákovo propuštění protizákonné. Do věci se nakonec vložila i vrchní státní žalobkyně Lenka Bradáčová, která podala návrh na kárné řízení s dozorujícím chomutovským státním zástupcem Ladislavem Kosánem.

Bradáčová vidí pochybení v tom, že se Kosán nepostavil proti rozhodnutí chomutovského soudce Iva Nováka a dostatečně se nevypořádal s argumenty, které proti dřívějšímu odchodu Alexandra Nováka z vězení hovořily (a to právě to, že se vyhýbal nástupu trestu a že měl i kázeňské prohřešky). Ať už ale kárné řízení dopadne jakkoliv, na věci opětovného návratu „chomutovského kmotra" na svobodu to stejně nic nezmění.

Petr Kušnierz a rozkrádání evropských fondů

Bývalý ředitel Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad je symbolem korupce, která se na severu Čech rozrostla v souvislosti s rozdělováním evropských dotací. Vše začalo v březnu 2011, kdy příslušníci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu uskutečnili razii v sídle úřadu. Kušnierz a další čtyři lidé byli následně vzati do vazby, čímž ale okruh obviněných zdaleka nebyl uzavřen. Do kauzy je zapleten například i někdejší náměstek ústecké exhejtmanky Vaňhové Pavel Kouda. Objem zmanipulovaných projektů byl vyčíslen na 1,4 miliardy korun. Petr Kušnierz, rodák z Ústí nad Labem, který kdysi zastával i funkci náměstka ministra zemědělství Petra Gandaloviče (ODS), byl v červenci 2012 odsouzen za přijetí úplatku a zneužití pravomoci veřejného činitele na 7,5 roku odnětí svobody a k pokutě 750 tisíc korun.

Podle rozsudku žádal od předkladatelů projektů na úplatcích minimálně 1,7 milionu korun, z nichž 255 tisíc i fyzicky převzal. Následně mu však byl odvolacím soudem trest zmírněn na 5 let. V březnu 2013 nastoupil do litoměřické věznice. Z vězení však vyšel už po roce a půl, když byl loni v listopadu podmínečně propuštěn. „Byl příkladným vězněm," zdůvodnila překvapivé rozhodnutí mostecká státní zástupkyně Naďa Voláková, jinak též manželka bývalého náměstka ministra spravedlnosti za ODS Daniela Voláka.

Jak se později ukázalo, Kušnierzovo propuštění přitom nedoporučoval ředitel litoměřické věznice Tomáš Líbal. Argumentoval tím, že odsouzený dosud neuznal svou vinu. Líbalův postoj však státní zástupkyně nezohlednila. Poslanec Jiří Štětina požádal o prošetření celého případu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Sám Pelikán má za to, že tresty vynesené nad Kušnierzem a dalšími členy organizované skupiny kolem ROP Severozápad byly příliš nízké, a v této souvislosti podal stížnost k Nejvyššímu soudu. Ten sice ještě může dojít k názoru, že byl porušen zákon, rozsudek již ale stejně zvrátit nemůže.

Petr Fiala a tunel v krajské zdravotní

Pět bývalých členů představenstva společnosti Krajská zdravotní, do níž patří pět největších severočeských nemocnic, je obžalováno z předražených zakázek. Podle policistů porušili zákon při nákupu zdravotnické techniky a také u sedmi zjednodušených podlimitních výběrových řízení pro výběr expertních poradců při přípravě dotačních žádostí do ROP Severozápad. Konzultace s poradci měly prý faktickou hodnotu nejvýš ve statisících korun, ale platily se za ně desítky milionů. Celková škoda je podle obžaloby přes 120 milionů korun.

Soud by měl začít tento měsíc, kauza ale spadá už do roku 2008. O tři roky později na nesrovnalosti upozornil i Brusel a odmítal zakázky proplácet. Obvinění se týká ve své době předních politiků Ústeckého kraje a figurují v něm René Budjač, Eduard Reichelt, Miloslav Řehák, Tomáš Indra a Petr Fiala. Petr Fiala je dnes místopředsedou regionální ODS na Ústecku (s nejvyšším šéfem ODS má jen shodné jméno). Stejně jako další obvinění svou vinu popírá a tvrdí, že nemocnice naopak díky nákupu přístrojů výrazně zkvalitnily svou činnost. V Krajské zdravotní ovšem působil už od jejích počátků, byl i ekonomickým náměstkem. Loni se stal dokonce generálním ředitelem této společnosti.

Jiří Berka a konkurzní mafie

V roce 2003 začala policie rozkrývat skupinu lidí v pozadí podezřelého konkurzu na Union banku, jenž vyhlásil soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Jiří Berka. Brzy se ukázalo, že zadržený Berka a spol. stáli i za zmanipulovanými konkurzy společnosti ZKL Klášterec nad Ohří, Krušnohorských strojíren, Báňských staveb Most, Zbrojovky Brno nebo Stavebního podniku Ralsko. Škoda měla činit 264 milionů korun.

Postupně vyplulo na povrch i to, že vliv gangu je mnohem větší a že sahá až do nejvyšších pater politiky a justice. Hlavními postavami případu se tak stali Vladislav Větrovec (bývalý učitel v pasťáku Čížkovice u Lovosic) a Jan Harangozzo (někdejší mostecký číšník, posléze dražebník a asistent senátora Jiřího Oberfalzera z ODS). Oba si koupili Vysokou školu Karla Engliše v Brně, zaštítili jí své konkurzní aktivity a vybudovali si akademické renomé. Zároveň si – jak časem prozradily publikované policejní odposlechy – vybudovali pomocí různých protislužeb cenné kontakty.

Například Jan Mareš, obdarovávaný cennostmi a v telefonátech Větrovcem přezdívaný Mařena, byl šéfem Národního bezpečnostního úřadu. Zdeněk Sovák, tehdy soudce Nejvyššího soudu a člen poradního kolegia prezidenta Klause, zase díky vlivu gangu na Ústecku přečkal bez újmy řízení v opilosti na Lovosicku. Přes konkurzního správce Petra Tuhého zase vedla cesta k Františku Kozlovi z Úřadu vlády a přes dalšího konkurzního správce Daniela Thonata k nevěstincům na severozápadě Čech, jejichž byl nájemcem a kde se mohly „prát" zisky z konkurzů.

Spletitý případ řešil od roku 2006 soud v Táboře, který hlavní protagonisty poslal na řadu let za mříže, ti se však odvolávali. V roce 2013 aktérům kauzy Berka prominula tresty amnestie prezidenta Klause, avšak letos na jaře začal některé neamnestované aspekty případu znovu projednávat táborský soud.

Roman Houska a záhadná vražda

Není pravda, že jsem vlivný člen ČSSD, já jsem jen takový šmoulík, co má politiku jako koníčka, říkával s oblibou bývalý místopředseda okresního výkonného výboru ČSSD v Chomutově a člen krajského výboru strany Roman Houska. Když však byl 18. listopadu 2013 zavražděn před svou vilou v Chomutově, kde žil se svou partnerkou, tehdejší ústeckou hejtmankou Janou Vaňhovou, na smrt nevlivného „šmoulíka" to nevypadalo. Kraj byl vzhůru nohama. K zabití podnikatele s pověstí severočeského oranžového kmotra (říkalo se třeba, že přejel strážníka, že chodí na schůze ČSSD s pistolí, že je loutkovodičem své vysoce postavené partnerky nebo že svým byznysovým konkurentům běžně vyhrožuje a vydírá je sbírkou kompromitujících materiálů) se vyjádřily politické špičky jako šéf ČSSD Bohuslav Sobotka nebo expremiér Jiří Paroubek.

„Roman Houska žil, jak žil, a možná právě to ho stálo život," prohlásil Paroubek. „Vůbec mě nezajímá on ani to, co se včera v Chomutově přihodilo," řekl někdejší šéf severočeské ČSSD Petr Benda. Oba měli s Houskou vážné spory. Policii se po čase marného pátrání sám přihlásil údajný vrah – bývalý profesionální voják Michal Krnáč. Ten také obdržel trest 17 a půl roku vězení, který byl letos snížen na 13 let. Krnáč totiž později své přiznání odvolal a prohlásil, že bylo vynucené. Jeho motivaci k činu – šlo prý o náhodný útok – však veřejnost stejně neuvěřila. Naopak, kdekdo v severních Čechách Houskovu smrt považuje dodnes za vraždu na objednávku. Jenže možný objednavatel (nebo dokonce gang objednavatelů?) dosud nebyl vypátrán.