Tato migrační krize v důsledku znamená změnu integrity především západoevropských společností. Proto je s ní spojen i pocit nebezpečí a pocit ohrožení radikálním islámem. V souvislosti s tím se šíří myšlenky, že „nejčistším" řešením uprchlické krize by bylo, kdyby byl azyl v Evropě poskytován jen ženám a dětem. Jejich otcové a vůbec všichni ti mladí muži z oblastí okupovaných Islámským státem by naopak měli dostat samopaly, měly by z nich být vytvořeny legie, které by v rámci pozemní operace měly být vyslány k bojům s Islámským státem.
Bez schopných lidí nemá Sýrie šanci
Návrh je to logický. Migranti z oblasti Sýrie podle všech příznaků a vyjádření neodcházejí jen z důvodu ohrožení života, ale velká část i za lepším životem a budoucností. Jinými slovy, vůbec nepředpokládají, že se někdy do Sýrie vrátí. A to je zásadní problém. Předně v tom, že jejich země – Sýrie – ztrácí „svoji budoucnost". Bezesporu se nejedná o lidi bez vzdělání nebo o tu nejchudší část společnosti. Samozřejmě, že část migrantů pochází z této vrstvy. Finanční náklady na cestu do Evropy ale nejsou malé a velmi pravděpodobně si je nemůžou dovolit chudí Syřané. Ti zůstávají v uprchlických táborech v Sýrii nebo Turecku.
Proti tzv. Islámskému státu bojují jen vojska Bašára Asada nebo umírněné opozice. Jenomže ani umírněná opozice není jednotná, a podle mého názoru se v případě její jednostranné podpory může opakovat situace známá nám z Libye. Budoucnost Sýrie není ani v tom, že bude pokračovat režim Bašára Asada. Budoucnost země je ve sjednocení všech sil, které mají sílu, ale i kapacitu nejenom bojovat proti tzv. Islámskému státu, ale po jeho poražení a odstranění diktátorského Asadova režimu i vybudovat funkční a prosperující stát. To ovšem nejde bez vzdělaných a odhodlaných lidí. Vztah k vlasti se vytváří právě v době boje o její svobodu a samostatnost. Takový boj můžou vybojovat jen ti, kteří v budoucnost státu věří a někdy − s určitým patosem řečeno − budou ochotni položit i svůj život za svobodu státu, ve kterém budou žít jejich děti.
Riziko 5. kolony je vysoké
Pokud odejde „elita" národa a střední třída, které jsou garancí rozvoje státu, kdo bude o území Sýrie bojovat? Pouze ti, kteří syrské území považují jen za bojiště, jež může být zničeno, protože k němu nemají vztah. Až nebude o co bojovat, najdou si jiné teritorium. Po nich zůstane jen spálená země. Při pohledu na záběry z míst bojů se jiný závěr ani nedá učinit. Paradoxně pozitivní vztah ke své vlasti ukazují Kurdové, kteří nejenom, že své území považují za vlast, kterou nechtějí opustit, ale také za ni bojují. V případě boje proti tzv. Islámskému státu jsou nejúspěšnější složkou jak na území Sýrie, tak Iráku.
Kvůli uvedeným důvodům by měl být vytvořen maximální tlak na to, aby svobodu svého státu vybojovali sami Syřané a nespoléhali na jiné. Rozhodnutí Evropy přijímat jen ženy, děti, starce a jiné boje neschopné občany Sýrie by přispělo k tomu, aby si mladí muži uvědomili, kde je jejich vlast. Mimo jiné – evropské národy právě svým spojením s vlastním teritoriem byly a jsou ochotné za svou vlast bojovat. Dějiny evropských národů jsou toho svědky.
Statisíce imigrantů přicházejících do Evropy se v případě případných problémů zase přemístí jinam, kde uvidí svoji lepší budoucnost? Nebo můžeme počítat s tím, že se postaví po bok vojáků, Evropanů, v boji o Evropu – možná že ve válce proti teroristům na Blízkém východě? To může být zásadní problém. Riziko vytvoření tzv. 5. kolony je příliš vysoké. Útoky ve Francii (a nejenom ve Francii) jsou jen připomenutím, že bývalé migrační vlny z dob konce kolonialismu i později generují v srdci Evropy teroristy, kteří útočí na ty, kdo jim dali v minulosti bezpečí a příležitost k osobní prosperitě.