Když chcete vyhrát, tak to bolí, říká stavitel elektráren na bioodpad Skřenek

Ivo Skřenek

Ivo Skřenek

Foto: Martin Divíšek

Zlikvidujeme odpad, který by škodil, vyrobíme energii a hnojivo, a navíc zabráníme, aby skleníkové plyny vznikající při hnití šly do atmosféry, slibuje Ivo Skřenek, tvůrce bioelektrárny v Rapotíně. 

Jak se té úspory docílí?

Úspora spočívá v tom, že energie, zejména teplo, můžeme dát obcím levněji, než kolik za ně platí. Je to z toho důvodu, že bioplynová stanice je blízko sídliště, proto se ušetří za dlouhou distribuční cestu a nedochází k velkým tepelným ztrátám. Teplo dodáváme přes výměníkovou stanici, kde má obec plynovou kotelnu. Existují různé způsoby využití biologického odpadu – může to být kompostování, ale z toho získáte jen hnojivo. My zpracujeme bioodpad tak, že za námi nezbude nic. Vznikne elektřina, teplo, hnojivo a potenciálně i čistý metan, který můžeme dodávat do distribuční sítě – až ho začneme čistit, což je otázka blízké budoucnosti. Plastová balení, ve kterých dostaneme prošlé potraviny, pak zrecyklujeme separátně. Nic za námi nezbude.

Takže úspory dosahujete tak, že obec při spolupráci s vámi ušetří na odpadech, a ta úspora je tak velká, že překoná i dražší cenu plynu?

Plyn nedostane přímo obec, ten jde normálně do distribuční sítě. Když si v Praze pustíte plynový spotřebič, může běžet potenciálně na plyn z Rapotína a nijak to nepoznáte. Přímo od nás jde do obce teplo. Ke chlazení kogenerační jednotky se totiž používá voda, která se tak ohřeje, a ohřátá se rovnou odevzdá sídlišti.

Soud. Ilustrační foto.

Podvodná realitka Prolux už neexistuje, podvedení klienti se ale musí bránit dál

Zmiňoval jste finanční úspory, je nějaká další přidaná hodnota bioelektrárny pro města?

Dnes se elektřina distribuuje centrálně, takže nastane-li výpadek, nesvítí světla široko daleko. Máte-li ale u města ve svém regionu bioelektrárnu, funguje jako agregát, který vám vyrábí teplo, elektřinu a plyn. Město se tak může stát energeticky soběstačné. A máte u něj zásobník plynu na dlouho dopředu. Když naložíte fermentory, probíhá proces zplynování několik týdnů i měsíců, může to být třicetidenní nebo šedesátidenní cyklus. Plyn jde do sítě a současně vyrábí elektřinu, takže stanice funguje jako nezávislý energetický zdroj. V roce 2024 navíc ze zákona musí skončit zavážení na skládky. A tohle je věc, která může vyřešit otázku, co potom s odpadem. To je příklad Rapotína, kde sice skládka je, ale současně si na radnici uvědomují, že jednou skončí. A že mohou z odpadu žít.

Ivo SkřenekZdroj: Martin Divíšek

Rapotín už tak funguje? Nebo nějaká jiná obec?

Funguje tak obec Kněžičky u Nymburka. Mají také zemědělskou bioplynovou stanici, trochu starší typ, než máme my. Lidé proti ní původně také brojili, ale dnes díky ní mají elektřinu i teplo, a navíc jim bioplynka přináší peníze, protože patří obci. To je ideální stav. Obec za to dostala i vyznamenání. A my už nabízíme modernější technologii, která se navíc pořád vyvíjí.

Kněžičky mají bioplynovou stanici od vás?

Ne, tam to zavedli nezávisle na nás, ale my se snažíme jít podobnou cestou. V Rapotíně ročně zpracováváme třicet tisíc tun biodpadu. Můžeme zpracovat až třicet šest tisíc tun. A v republice se ročně vyprodukuje milion osm set tisíc tun biodpadu. Kdybychom po ní smysluplně rozmístili bioelektrárny do míst, kde jsou velké aglomerace a průmysl, tak bychom všechen tento odpad mohli zlikvidovat a ještě by z toho byl užitek. Ale někdo to musí podpořit. Když jste ale inovátor a přijdete do banky jen s nápadem, odpovědí vám, že je to hezké, ale ve finále bude reakce znít: „Zatím nikde nic podobného nestojí, nikdo to ještě neudělal, my do toho nepůjdeme, dokud se z 50 nebo ze sta procent nezaručíte majetkem.“ Proto jsme založili finanční skupinu, která zajišťuje financování. Tenhle projekt nezačne vydělávat peníze za rok, je to běh na dlouhou trať Na druhé straně legislativa v Evropské unii se vyvíjí a EU to podporuje. Významnou část plynu v distribuční síti má tvořit do budoucna ekologický plyn. Zavádí to Rakousko i Německo. Plyn, který budeme vyrábět, tvoří i palivo pro dopravu. Když ho stlačíte, vznikne CNG (compressed natural gas, stlačený zemní plyn neboli metan, používaný jako palivo pro pohon motorových vozidel, pozn. red.). Na ten mohou jezdit autobusy i automobily. Ve firmě dokonce několik automobilů na CNG už máme. Jejich provoz není drahý a je ekologicky čistý. V Pardubicích a v Olomouci zavedli autobusy na CNG. Plyn se bere normálně z distribuční sítě, jen se pro potřeby dopravy stlačuje. Vyrábíme tedy ekologické palivo druhé generace.

Pohon na CNG je ekonomický, ekologický i svižný. Ale má i pár nevýhod

Na druhé straně se občas hovoří o problémech s dojezdem aut na CNG.

Pořád mají větší dojezd než elektromobily. Auta na CNG dojedou třeba 500 kilometrů. A čerpací stanice se CNG přibývají, takže vždycky dojedete, nezůstanete viset. Navíc auta na CNG nejsou tak drahá jako elektromobily. Jeden elektromobil stojí 1,5 milionu až dva miliony, auta CNG v řádu stovek tisíc. A pokud začnou jezdit na plyn získaný z odpadu, bude to naprosto ekologicky čistá doprava. Je to skvělá myšlenka, ale je potřeba, aby se takových bioelektráren, jako máme my, postavilo víc. A v tom případě je nezbytné, aby o to stála i města a obce. Chtějí to, ale je potřeba vždy přesvědčit i lidi v dané lokalitě, kde ta stavba opravdu bude. Několikrát jsme zažili, že nám to místní občané v referendu shodili. Ale je to investice do budoucnosti. Když Elon Musk říkal, že bude posílat na Měsíc rakety, také mu nikdo nevěřil. A dneska mu na to investoři dávají peníze.

U rapotínské bioelektrárny jste žádali o evropskou dotaci na její rozšíření, už víte, jak to dopadlo?

Jednáme o ní, protože by nám pomohla snížit náklady, ale zatím nic v ruce nemáme. Jedeme ze soukromých prostředků, jednak našich vlastních, jednak od investorů, kteří nám pomáhají. Pokud se podaří tento první projekt prosadit, doufáme, že u dalších to už půjde snáz. První solární elektrárna také byla hodně drahá, další už byly levnější. Také v případě bioelektráren se budou technologie vyvíjet zlevňovat. Technologii pro rapotínskou elektrárnu jsme získali z Německa, ale stavěla nám ji česká firma. Elektrárna stojí tři sta metrů od bytovek – kdyby smrděla, lidé nás utlučou, jenže nesmrdí. A je to docela vzhledná stavba. Ale stále platí, že nejtěžší je přesvědčit lidi, aby o něco takového stáli.

Je pravda, že ve firmě zaměstnáváte sportovce, které znáte z kanoistiky?

Je. Byl jsem u zrodu závodů dračích lodí v Česku a dnes už ty lodě jezdí pomalu na každém rybníku. A také šlo o to, že to někdo musel prosadit. Tak jsem před časem posbíral sportovce ze Znojma a odjeli jsme do Číny, kde jsme porazili celý svět (před několika lety vyhráli Češi mistrovství světa v závodech dračích lodí v Číně, a to jak v mužské, tak i ženské kategorii, pozn. red.). Protože jsme byli parta, věřili jsme tomu a dřeli jsme. Občas jsme i prohrávali, ale pořád jsme sdíleli tutéž myšlenku - ne že chceme vyhrát, ale že to chceme dokázat. Nikdo nám nevěřil. Nebyli jsme profíci, ale vytrénovali jsme se. A proslavili jsme Znojmo jako nikdo jiný. 

Ivo Skřenek

Je šéfem a hlavním akcionářem firemní skupiny Energy Financial Group, jejíž ambicí je vyrábět biometan z odpadu a dodávat jej do plynovodní sítě. Je také spolumajitelem firmy IS environment, která má na starost výstavbu a provoz ekologického centra recyklace biologicky rozložitelného odpadu včetně obalů v Rapotíně. Činný je i v řadě dalších společností, převážně souvisejících se zpracováním odpadu. Patří mezi zakladatele Českého svazu dračích lodí.
Současně je aktivní závodník, účastník mistrovství světa a Evropy v klubových a národních posádkách.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 3/3
DALŠÍ ČÁST ▶