Seznam toho, co kritici vyčítají Miloši Zemanovi v souvislosti s jeho setkáním s hlavou britské monarchie, je poměrně bohatý. Nevhodné připomínání mnichovské dohody, neschopnost počkat, až jej královna sama osloví, připomínání věku, zvolený dárek... Sama panovnice zvládla nakonec Zemanovu návštěvu s grácií. Český internet se bavil nejrůznějšími interpretacemi toho, jak audience proběhla, ale převládajícím pocitem je spíš úleva, že to mohlo skončit i hůř.
Pravda ale je, že Zeman není jediným světovým politikem, který má problémy s bontonem a při diplomatických jednáních či oficiálních návštěvách cizí země se dopouští zásadních přešlapů. Časopis Listverse sestavil deset nejhorších diplomatických faux pas světových politiků.
Američtí prezidenti v Polsku
Jimmy Carter, americký prezident z druhé poloviny 70. let minulého století, podepsal v roce 1978 zákon o soudních tlumočnících a obecně hodně přispěl k využití tlumočníků i tlumočníků do znakového jazyka. Věděl asi proč. Sám si totiž hodně užil trable s překladem. Když v roce 1977 navštívil Polsko, chtěl vyjádřit větu, že by rád Poláky naučil "toužit po budoucnosti". Jeho tlumočník Steven Seymour ji přeložil tak, že zněla, jako když Carter touží po Polácích tělesně. Už to samo o sobě bylo dost špatné, ale Seymour ještě neskončil. Když americký prezident pochválil Polsko za jeho ústavu, obrátil tlumočník jeho slova naruby a výrok vyzněl tak, že se Carter Polákům za ústavu posmívá. Na zbytek návštěvy pak americký prezident dostal jiného překladatele.
Nešlo o jediný přešlap amerického prezidenta v Polsku. Barack Obama se při své návštěvě této země v roce 2012 zmínil v souvislosti s nacistickými vyhlazovacími tábory o "polských táborech smrti". Znělo to tak, jakoby naznačoval, že to Poláci a nikoli (němečtí) nacisté za ně zodpovídali. Vzhledem k tomu, že Obama svůj projev pronesl během slavnostního předávání cen polským hrdinům odboje proti nacistům, nemohl si pro podobné faux pas vybrat horší příležitost.
Není "viktorka" jako "viktorka"
George W. Bush starší zase v roce 1992 nechtěně urazil obyvatele Canberry, když jim ukázal vztyčený ukazováček a prostředníček rozpřažený do podoby V jako "victory". Gesto na znamení vítězství, které bylo hodně populární třeba i během listopadové revoluce v roce 1989 v Československu, se totiž běžně dělá s dlaní obrácenou směrem k publiku. Bush ho provedl s dlaní otočenou k sobě, což se v Austrálii bere jako urážka, je to v podstatě ekvivalent vztyčeného prostředníčku. Americký prezident navíc týž den přednesl v místním centru pro americká studia projev, v němž přislíbil, že podpoří úsilí o co největší porozumění mezi americkou a australskou kulturou. "Nosit rukavice, když vyjedu, by mohl být dobrý začátek," poznamenaly k tomu sarkasticky noviny The Lakeland Ledger, které informovaly o Bushově nevhodné pantomimě.
Nepodal ruku
Svým svérázným podáváním či nepodáváním ruky se stihl nechvalně proslavit zejména Donald Trump, ale má v této oblasti své předchůdce. Například premiér Fidži Voreqe Bainimarama způsobil při své oficiální návštěvě Moskvy trapnou chvilku, když minul napřaženou ruku ruského předsedy vlády Dmitrije Medveděva, a místo toho si nejdřív potřásl pravicí s jeho dvěma pobočníky.
Vzhledem k tomu, že šlo o první oficiální návštěvu Ruska, kterou kdy nějaký premiér Fidži vykonal, nebyl to nejlepší vstup. Chybu se naštěstí podařilo napravit.
Špatné sushi
Další z vůbec nejznámějších faux pas v mezinárodní politice se podařilo opět Georgi Bushovi staršímu, když se pozvracel během diplomatického banketu u japonského předsedy vlády Kiichi Miyazawy. Na americko-japonské vztahy to naštěstí nemělo dopad, americký prezident v té době údajně trpěl střevní chřipkou.
V Japonsku se ale stala tato nehoda podobně populární jako v Česku někdejší Zemanova "viróza" nad korunovačními klenoty. V japonském slangu se objevila coby nové výrazy pro zvracení slova jako "Bush súra" nebo "udělat Bushe".
Na královny se nesahá
Ačkoli český prezident návštěvu u britské královny úplně podle společenských zvyklostí nezvládl, přece jen nespáchal takovou ostudu, jaká se v roce 2012 "povedla" americké první dámě Michelle Obamové. Ta by měla vědět, že britská královna je nedoktnutelná, a to doslova. Rozhodně se nehodí hodit jí jen tak familiárně ruku kolem ramen - což bylo přesně to, co Obamová udělala a šokovala tím britská média. Šlo o porušení jednoho z nejklasičtějších pravidel.
Prostořeký Philip
Na druhé straně ani britská královská rodina není bez ztráty kytičky. Nejrůznějšími bonmoty na hraně dobrého vkusu proslul zejména královnin manžel princ Philip, vévoda z Edinburghu. Například, když se při návštěvě Austrálie zeptal několika jejich domorodých obyvatel, zda po sobě ještě stále házejí oštěpy. "Ne, to už neděláme," odpověděl mu domorodý podnikatel William Brim. Média pak vtipkovala, že další návštěva britské výsosti možná přiměje domorodce tento zvyk opět zavést.
Berlusconi a "opálený pár"
Předčí-li někdo z mezinárodních politiků českého prezidenta v samolibém pronášení úplně hloupých a omezených výroků, pak je to bývalý italský předseda vlády Silvio Berlusconi. Jeden z nejhloupějších se mu povedl při návštěvě Baracka a Michelle Obamových, když hned dvakrát udělal rádoby vtipnou narážku na jejich "opálení". Nejdřív to poznamenal na adresu amerického prezidenta, později i jeho choti. "Nebudete tomu věřit, ale oni se opalovali společně - jeho žena je taky opálená," "vtipkoval" v Miláně Berlusconi.
Když byl za oba výroky kritizován, označil své oponenty za idioty a tvrdil, že složil Obamovi kompliment. Jestli to tak Obamovi vzali, nebo ne, to je otázka. Za zmínku ale rozhodně stojí, že na pozdějším zasedání G20, kde se Berlusconi a americký prezidentský pár opět setkali, byl italský politik jediným z přítomných, kterého Michelle Obamová přivítala pouze podáním ruky namísto polibku a objetí.
Neuměl škrtnout
K trapnému faux pas někdy přispěje i prostá nešikovnost, což se stalo v roce 2000 německému kancléři Gerhardu Schröderovi při jeho návštěvě Izraele. Jako všichni mezinárodní politici i Schröder chtěl samozřejmě vzdát úctu v památníků obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem, vystavěném na památku šesti milionů Židů zavražděných během druhé světové války. Schröder chtěl na znamení úcty zapálit věčný plamen ve stánku vzpomínání, bohužel ale otočil spínačem na špatnou stranu a plamen naopak uhasil. Izraelský premiér Ehud Barak se mu snažil pomoci, ale neúspěšně. Plamen musel nakonec zapálit zaměstnanec Jad Vašem plynovým zapalovačem.
S mákem na klopě
Britský premiér James Cameron způsobil v roce 2010 při své návštěvě Číny menší třenici se svými hostiteli, když se spolu s celou delegací objevil na oficiální akci se symbolem vlčího máku na klopě. Pro Brity je vlčí mák symbolem Dne válečných veteránů, který se v této zemi velmi ctí. V listopadu tedy nosí vlčí mák na klopě politici, novináři, sportovci, často i široká veřejnost.
Jenže pro Číňany znamená symbol máku, obzvlášť ve spojení s Brity, něco úplně jiného, a navíc velmi potupného. V polovině 19. století vedla Čína s Británií takzvané opiové války, což byla reakce čínského císařství na anglický dovoz indického opia do Číny, který čínský císař zakázal. Obě války ale Čína prohrála, a byla tak donucena import indického opia dál tolerovat, ve válkách navíc ztratila Hong Kong. Symbol máku je proto pro Čínu hořkou připomínkou studu. Čínští představitelé tedy požádali Camerona, aby on i jeho doprovod sňali před akcí své vlčí máky z klop. Britská delegace ale odmítla.
Žádná řeč se nevede v soukromí
Na summitu G20 v Cannes 2011 zachytily mikrofony soukromý rozhovor francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho a amerického prezidenta Baracka Obamy o izraelském premiérovi Benjaminu Netanjahuovi. Oba politici si mysleli, že je nikdo neposlouchá, rozhovor tedy dost výrazně překračoval rámec obvyklé diplomacie. "Nesnesu Netanjahua, že je to lhář," řekl Sarkozy na jednom místě. "Tebe možná štve, ale já s ním musím jednat ještě častěji než ty," odsekl na to Obama.
Během summitu nebyl záznam rozhovoru publikován, ale poměrně záhy po něm se v médiích přece jen objevil - a záměru spojit všechny tři země ve společnou koalici proti íránským jaderným plánům úplně neprospěl. Obamova i Sarkozyho administrativa odmítla uniklou nahrávku komentovat.