Historie

Komunisté ho nutili, aby se zřekl svého táty sedláka. Neudělal to a musel k PTP

6. červen 2018 četba na 6 minut
Jaroslav Ryba.

Jaroslav Ryba.

Foto: Paměť národa

Jaroslav Ryba se narodil 7. 4. 1932 v Senomatech na Rakovnicku do prosperujícího moderního hospodářství. Krátce po tzv. Vítězném únoru, kdy došlo ke státnímu převratu vedenému komunisty a nastolení vlády jedné strany, byl jeho otec odsouzen jako kulak k pěti letům vězení. Stigma kulackého původu si s sebou Jaroslav Ryba nesl celý život a ovlivnilo to jeho vzdělání, zaměstnání i vojenskou službu.

Po politických změnách v roce 1953, vyvolaných jednak smrtí J. V. Stalina a prezidenta ČSR Klementa Gottwalda a jednak tlakem mezinárodních organizací, byly PTP od posledních měsíců roku 1953 do května 1954 postupně rušeny. 13. prapor PTP byl i přesto rozpuštěn až v únoru 1955. Proč byl prapor, ve kterém Jaroslav Ryba sloužil, rozpuštěn až dlouho po příkazu ke zrušení, komentoval slovy: „To neplatilo. Příkazy neplatily. Jednotka si prostě dělala, co chtěla.“

Po vojně Ryba nastoupil do Ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni, kde dostal z kádrových důvodů v roce 1958 výpověď. Musel se tak vzdát vysněného zaměstnání šlechtitele a genetika, na které celý život studoval, a přijmout místo u ČSAD jako závozník. Odtud se však s pomocí pracovního úsilí a přátel dostal na ministerstvo dopravy, kde pracoval až do důchodu.

Jaroslav Ryba se tématu PTP aktivně věnoval až do své smrti. Sbíral všechny dostupné publikace, sám několik knih (s pomocí svých přátel ze 13. praporu) napsal a v samonákladu vydal. S přáteli z PTP se pravidelně setkával až do své smrti, která ho náhle zastihla v noci na 17. února 2018. O síle přátelství z dob vojenské služby a nezdolné povaze Jaroslava Ryby vypovídá poznámka z jeho knihy: „U PTP jsem velmi dobře poznal, co znamená dobré a věrné přátelství bez lží, klamu, zášti a závisti. Co více si lze na tomto světě přát?!“

V jeho osobě odešel odvážný a důstojný člověk, který většinu svého života narážel na zvůli totalitního režimu. Ten ho přesto nezlomil. Byl zároveň věrným a láskyplným manželem, otcem a nadšeným dědou.

Kulaci a kolektivizace venkovaTermín kulak byl používán komunistickou propagandou k označení středních až bohatých rolníků s výměrou nad 15 ha půdy. Kulak byl v dané době ekvivalent pro třídního nepřítele a bylo o něm smýšleno jako o nepřátelském a státní zájmy poškozujícím sedlákovi. 
S kulaky se tehdejší režim vypořádával tzv. kolektivizací venkova, což byl proces přeměny individuálního soukromého zemědělství na kolektivní, který iniciovala a řídila KSČ v souladu s politickou teorií a praxí stalinismu. Hlavní fáze vyvlastňování zemědělské výroby a jejího spojování do družstevních a státních podniků probíhala v letech 19481960, tento proces však dozníval až do roku 1989.

O projektu Pražský deník Paměť národaCílem projektu Pražského deníku je připomenout čtenářům nedávnou minulost formou svědectví a krátkých příběhů pamětníků, které se vážou k důležitým historickým momentům 20. století.
Projekt chce přiblížit hrůzy války nebo to, čím museli lidé projít a co zažili, pokud se postavili tehdejšímu režimu.
Nechce jednotlivé příběhy nijak hodnotit či někoho dehonestovat, chce jen předávat vzpomínky lidí se silným životním příběhem.
Projekt vzniká ve spolupráci s organizací Post Bellum, která dlouhodobě sbírá výpovědi pamětníků a spravuje portál www.pametnaroda.cz.
 

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky