Pět let po prvním startu bratří Wrightů, roku 1908, jejich letadlo spadlo. Pozorovatel poručík Thomas Selfridge se zabil, zatímco pilot Orville Wright si zlomil nohu a několik žeber. Přesto americká armáda objednala u Wrightů několik těchto strojů. Třebaže první cestující létali už v prvním desetiletí 20. století na primitivních strojích, první dopravní letouny se začaly stavět až na počátku dvacátých let. Například nizozemský Fokker F-VII a sovětský ANT-2 měly letové premiéry roku 1924.

V případě kosmonautiky mají platící cestující zpoždění. První lidé začali létat do vesmíru na jaře 1961, první platící turista až o čtyřicet let později. Důvod? Jakékoli výpravy do kosmu jsou obrovsky drahé – první zájemci platili za letenku po 20 milionech dolarů. A dneska jsou tyhle cesty, které provozuje jedině Roskosmos, několikanásobně dražší. Navíc snad žádný kosmický projekt neodstartoval ve vyhlášeném termínu. Vždycky se objevil nějaký technický zádrhel, který realizaci odsunul o několik let. A někdy způsobuje zdržení nedostatek peněz. Všechno je náramně složité.

První, nikoli poslední

Při dobývání vesmíru zahynuly dvě desítky profesionálních kosmonautů, lidí dobře vycvičených. Stali se obětí havárií, s nimiž nikdo nepočítal, na něž nebyli trénováni. Ovšem to je pochopitelné a přirozené ve všech oborech techniky. Další lidé – a těch už jsou stovky – zase přišli o život na zemi při zkoušení motorů, haváriích raket a podobně.

Při havárii suborbitálního letadla SpaceShipTwo společnosti Virgin Galactic zahynul v pátek 31. října kopilot Michael Alsbury – první oběť kosmické turistiky, která skončila v plamenech. Předtím při různých zkouškách přišlo o život několik lidí – to byly pracovní úrazy, jak jim tradičně říkáme.

Musíme si připustit, že Alsbury je první oběť, nikoli však poslední. Totéž platí pro nedávnou havárii nákladní lodi Cygnus, kterou vynášela raketa Anteres firmy Orbital Science. Opět první ztráta nákladu ve stroji soukromé firmy, nikoli poslední. Přitom v minulosti už dvakrát dopravila užitečný náklad na Mezinárodní kosmickou stanici ISS.

Suborbitální skoky

O výpravách turistů do vesmíru se mluví od sedmdesátých let minulého století a některé projekty se zrodily na počátku tohoto století. Průkopníkem suborbitální turistiky se stal britský miliardář Richard Branson, který založil roku 2004 v Novém Mexiku v USA společnost Virgin Galactic. Jeho cíl je skromný – posílat šest lidí ve stroji SpaceShipTwo na kratičkou výpravu, kdy se při suborbitálním skoku dotknou počátku vesmíru ve výškách okolo 110 kilometrů nad Zemí.

Tímto způsobem začínali američtí astronauti v roce 1961, jenom s tím rozdílem, že je vynášela nahoru raketa, zatímco turisty vyveze do výšky 15 kilometrů velké letadlo, od kterého se odpoutají k dalšímu letu na menším stroji.

Nedávná havárie Bransona nezabrzdí. Jak se zdá, způsobila ji chyba kopilota, nikoli technická nedokonalost. Proto může tvrdit, že zkušební cesty brzy obnoví, aby se první turisté mohli podívat do těchto výšin už na konci příštího roku. Ovšem stejně bude mít zpoždění – původně miliardář sliboval, že začnou létat v roce 2011. Také firma XCOR se sídlem v kalifornském Mojave počítá se suborbitálními skoky. Její raketoplán Lynx bude dvoumístný – pro pilota a turistu. Žádné termíny startů, ani zkušebních, však zatím neuvádí.

Hlavní impulz k vývoji soukromých kosmických plavidel dal americký prezident Barack Obama, když nařídil, aby obsluhu ISS přestala zajišťovat státní agentura NASA a převzaly ji soukromé firmy. Vycházel ze dvou myšlenek. Jednak že NASA si rakety a kosmické stroje stejně objednává u soukromých firem. A zároveň že provoz v režii soukromníků bude lacinější než u státní organizace. NASA by se měla orientovat na průkopnické lety, nikoli na rutinní cesty.

Fantastiké projekty

Existuje celá řada dalších projektů pro kosmické turisty. Třeba Rusové pořád sní o tom, že by Sojuzy používali k obletům Měsíce s turisty. Vysloužilí pracovníci NASA založili firmu Golden Spike, která chce pronajímat loď k výletům na lunární povrch – nejspíš Dragon V2. K tomu musí vyvinout přistávací modul i silnou raketu. Létali by pilot a dva turisté, každá letenka by přišla na astronomickou částku 750 milionů dolarů.

Kromě toho se objevují projekty kosmických hotelů. Společnost Bigelow Aerospace miliardáře Roberta Bigelowa koupila od NASA projekt nafukovacího modulu Transhab a počítá s využitím této technologie pro velký příbytek. Rovněž Rusové sní o kosmickém hotelu. Dnes nám to připadá jako fantazie. Ovšem vždycky platilo, že současné fantazie – aspoň některé – se postupem času staly realitou.

Do vesmíru se tlačí i další firmy. Zatím zápasí s nedostatkem peněz i schopných odborníků. Nicméně první společnosti, které začnou vozit do vesmíru milionáře, jsou na obzoru. A kdy si běžný Čech bude moci koupit takovou letenku? Až budou levnější, určitě za několik desetiletí. Ten vývoj proběhne stejně jako u letecké či automobilové dopravy.