Má tři dcery – Elišku, Anežku a Kateřinu. Ale král to není. Mohl by však být. Kdyby se v Čechách a na Moravě obnovila monarchie, Evžen Wratislav by jako současná hlava rodu mohl usednout na český trůn. Měl by na něj nárok coby potomek prvního českého krále Vratislava II. z rodu Přemyslovců.
„To si opravdu nedovedu představit," vylučuje Evžen Wratislav. Celý život má stejnou adresu: Dírná, č. p. 1. A nic na tom nehodlá měnit. Rodinné sídlo v jihočeské vsi patří slavnému rodu více než 400 let.
Čas od času sem zavítá hrabě Zdeněk Sternberg. „Je to můj strýc. Máma je jeho sestra," vysvětluje příbuzenské vztahy majitel dírenského panství. O 92letém panu hraběti, majiteli hradu Český Šternberk, mluví s velkou úctou. „Ve svém věku je opravdový frajer. Dá se s ním mluvit na jakékoliv téma," uznale říká Evžen Wratislav.
Majetek se nedělí
Přijal nás v zámecké kanceláři, kterou sdílí s dvěma staršími dcerami. Eliška a Anežka se po studiích již plně zapojily do chodu rodinné firmy spravující velkostatek. Celý majetek jednou zdědí nejstarší Eliška. „Zároveň bude její povinností postarat se o mě a o manželku, až budeme staří, a také o sestry. Tak to řekl táta. Majetek se nedělí," vysvětluje Evžen Wratislav. Otcovo přání bere za své. A dcery souhlasně přikyvují.
Na psaní závěti má ale statný čtyřiapadesátník hromadu času. Wratislavové se dožívají vysokého věku. „To je výron z nohejbalu," vysvětluje sportovně oděný „panovník v záloze" malý zdravotní hendikep. Na okázalosti si nepotrpí. Když přijde pozvání na Ples v opeře, slušně se s rodinou omluví.
O 92letém panu hraběti, majiteli hradu Český Šternberk, mluví s velkou úctou. „Ve svém věku je opravdový frajer. Dá se s ním mluvit na jakékoliv téma," uznale říká Evžen Wratislav.
Odmítal také nabídky, aby se zapojil do politiky a šel tak ve šlépějích některých svých předků. „V té či oné straně se vždy objeví nějaká lumpárna. Svým členstvím bych ji de facto podporoval," vysvětluje Evžen Wratislav. I proto obdivuje Karla Schwarzenberga, že se na nevděčnou politiku dal. O to větší pak bylo zklamání, když Češi nezvolili knížete prezidentem.
Nebylo by pro tuto zemi lepší, kdyby se tu nastolila monarchie? Pak byste se mohl stát králem a třeba řadu věcí změnit. Čím byste začal?
Nedovedu si představit, že by tu byla monarchie. Ale když pozoruji dění v této zemi, mnohé bych si představoval jinak. Nemusím být ani adeptem na krále, abych si přál řadu věcí změnit. Vadí mi, že nedokážeme potrestat lumpy, kteří dělají nepravosti. Také je určitě lepší, pokud majetek patří jedné osobě než státu. Rozhodování je mnohem jednodušší a pružnější, než když něco řeší úřednický moloch. Leckdy to trvá roky a stojí zbytečné peníze.
Máte na mysli třeba lesy, které důvěrně znáte?
Určitě. Je obrovský rozdíl mezi soukromým a státním majetkem. Za minulého režimu jsem pracoval ve státních lesích a vím, jak to v nich fungovalo. Po revoluci pár chytrých hlav rozhodlo, že se lesy rozdělí na akciové společnosti a státní podnik Lesy České republiky, který bude práce v lesích zadávat ve výběrových řízeních. Byl to nesmyslný tah. Říkají to i lidé, kteří se pro les narodili a celý život v něm dělali.
V čem je ta největší chyba?
Hospodaření ve státních lesích nemá s pravou lesařinou mnoho společného. Les potřebuje, aby se o něj starali lidé z místa. Znají ho a mají k němu vztah. Les pak obrazně řečeno kvete a roste, jak má. Jenže stromky v lesích u Jindřichova Hradce sází někdo ze severu, kdo tu nikdy nebyl.
Za minulého režimu jsem pracoval ve státních lesích a vím, jak to v nich fungovalo. Po revoluci pár chytrých hlav rozhodlo, že se lesy rozdělí na akciové společnosti a státní podnik Lesy České republiky, který bude práce v lesích zadávat ve výběrových řízeních. Byl to nesmyslný tah.
Pak je ošetřují dělníci ze Slovenska, do třetice porosty vylepšuje někdo z Bulharska. Neříkám, že tito lidé pracovali špatně. Špatný je systém. V soukromém lese to tak nechodí.
Myslíte, že stát by měl lesy rozprodat?
Tím si nejsem jistý. Doba po roce 1989 vyprodukovala dost zlatokopů, kteří by teď jistě rádi lesy koupili. Ale udělali by to jako „chytrý z Vodňan". Dříví by si nechali a vykácené lesy dál prodali.
Les je nyní váš život. Kdyby nepřišel Listopad 1989 a restituce, dál byste se živil jako automechanik a přivydělával si melouchy?
Jsem vyučený automechanik. Pracoval jsem v dílnách místního zemědělského družstva. Asi bych u toho zůstal. Je to řemeslo, které mě baví dodnes.
Neříkejte, že ještě dnes opravujete auta?
Vzácně po večerech, když je čas. Snažím se dávat dohromady veterány. Máme starý mercedes.
Na hraběte si nehraje
Co by asi říkal váš tatínek, Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic, kdyby viděl, jak vzkvétá dírenské panství – či spíš firma Wratislav, abychom se přenesli do současnosti?
Listopad 89 mu vlil novou krev do žil. Vyřizoval restituce a měl přitom velkou výhodu, že jsme odtud nikdy neodešli. V 50. letech byla sice rodina vystěhována ze zámku a jedenáct lidí – prarodiče, rodiče, tři tety a další příbuzní – tím přišlo o domov. Rodiče a prarodiče ale mohli zůstat v bytě po sládkovi ve zrušeném zámeckém pivovaru. Pak bydleli v domě vedle zámku, který jim dříve patřil. Žijeme v něm dodnes, zase je náš.
Můj otec říkával, pokud chce člověk držet takový zámek, chce to nějaký fundus majetku, ze kterého se mohou dávat finance do oprav.
V 50. letech byla rodina vystěhována ze zámku a jedenáct lidí – prarodiče, rodiče, tři tety a další příbuzní – tím přišlo o domov.
Pokud bychom měli mít jen zámek, který nyní využíváme jako penzion, já bych tu seděl v kanceláři a hrál si na hraběte, tak už jsme umřeli hlady. Staráme se o lesy, máme pilu, rybníky a pole. A také malou vodní elektrárnu.
Takže se velkostatek vrátil do podoby jako za časů vašeho dědečka, Josefa Oswalda Wratislava z Mitrovic?
Snažíme se, aby byl jako kdysi. Hospodaříme na největší ploše lesů tady v okolí. Máme 1127 hektarů v dosahu 15 kilometrů kolem Dírné. K tomu se staráme o rybníky, letos jsme dostavěli sádky pod zámkem. Pole jsme dříve pronajímali okolním družstvům, ale před dvěma lety jsme se rozhodli, že začneme se zemědělstvím. Postupně přebíráme pozemky nazpátek, vlastních máme asi 230 hektarů. Další si chceme ještě pronajmout, abychom se dostali na 300 hektarů. Obilí pro ryby si vypěstujeme sami a nemusíme ho kupovat.
Máte dvě sestry, jak jste se podělili o majetek?
Majetek se nedělí. Tak to řekl táta. Když zemřel, šli jsme k notáři a přinesli jeho závěť. Ta je pro nás svatá, i když podle zákona jsou dědici manželka a děti, a závěť je až na druhém místě. I po roce 1918, kdy byla šlechta oficiálně zrušena, dodržovaly šlechtické rodiny nepsaný zákon, že veškerý majetek dědí nejstarší syn.
Majetek se nedělí. Tak to řekl táta. I po roce 1918, kdy byla šlechta oficiálně zrušena, dodržovaly šlechtické rodiny nepsaný zákon, že veškerý majetek dědí nejstarší syn.
Obě mé sestry – Marie a Karolína – se sem s rodinami vrátily, předtím žily v Praze. Jedna se stará o penzion na zámku, druhá o penzion v bývalém mlýně.
Syna nemáte, jak budete řešit nedělitelnost majetku?
Jednoduše. Vše bude mít nejstarší Eliška. Holky jsou s tím smířené. Ale to neznamená, že sestry nebudou nic mít. Povinností Elišky je postarat se o nás – o mě a manželku, až budeme staří, a také o sestry.
Umíte si představit, jaké to pro vaše předky muselo být, když jim zámek a všechen majetek komunisté sebrali?
Dobu, kdy nám zámek patřil, jsem nezažil. Už si jen pamatuji, jak ho ČKD Dukla Praha využívalo pro pionýrské tábory. V zámeckém parku byly stany, chatky a volejbalové hřiště. S místními kluky jsme hráli nohejbal proti Pražákům. Pro prarodiče a rodiče to určitě bylo jiné, když museli přihlížet všem těm změnám. Teď, když naše firma přes dvacet let funguje, si neumím představit, že by někdo přišel, vše nám sebral a ať jdeme pryč. Nedokážu pochopit, jak se s tím šlechtici a sedláci mohli vypořádat a odejít s rovnou páteří. Byly to velmi smutné osudy.
Jak to prožíval váš tatínek, když po válce začal spravovat majetek a pak ho komunisté sebrali?
Komunisty hodně neměl rád. V 50. letech ho zavřeli do vězení. Když se po půl roce vrátil, mohl jen manuálně pracovat. Jezdil s traktorem a „vétřieskou" ve státních lesích. Vlastně i ve svém bývalém lese. Jako důchodce roznášel poštu a také jezdil po archivech a dával dohromady rodokmen. Doplňoval ho po svém otci. Rod Wratislavů je doložený od roku 936.
Pak přišel rok 1989 a restituce. Bylo to zdlouhavé vyřizování, ale brzy jsme začali hospodařit. Dost vzrušeně jsme se někdy s tátou dohadovali, ale za pět minut bylo zase vše dobré. Byly to věcné debaty. Moje představa, jak co dělat, byla někdy jiná. Vždycky jsme ale došli ke kompromisu.
Teď, když naše firma přes dvacet let funguje, si neumím představit, že by někdo přišel, vše nám sebral a ať jdeme pryč.
S Eliškou se někdy také trochu pohádáme a přitom si vzpomenu, jak jsme se dohadovali s tátou. Asi to tak musí být.
Urození a dlouhověkost
Příslušníci rodu Wratislavů se dožívají vysokého věku. To máte dobré vyhlídky.
Ženy mají trošku navrch, to platí obecně. Děda a táta se dožili 84 let, babička 94 let. Mamince je 91 let. Mé tetě, tátově nejstarší sestře, bylo 96 let, když zemřela. I naši příbuzní se dožívají vysokého věku.
Hrabě Mensdorff-Pouilly, který žil v Rakousku, spadl ve sto letech z kola a zlomil si nohu v krčku. Operovali mu ji, vyléčil se a v nedožitých 102 letech zemřel na zauzlení střev. Zdeněk Sternberg, můj strýc, je v 92 letech opravdu frajer. Dá se s ním mluvit na jakékoliv téma. Sleduje politiku, televizní pořad Otázky Václava Moravce si nenechá ujít.
Evžen Wratislav s dcerami Eliškou (vlevo) a Anežkou.
Evžen Wratislav s dcerami Eliškou (vlevo) a Anežkou.Foto: J. Rasch
Mezi vašimi předky je více Evženů. Který je vám blízký?
Evžen byl můj pradědeček, zemřel v 42 letech. Byl poslancem, tady v Dírné založil Sbor dobrovolných hasičů. Byl jeho prvním velitelem a financoval výstavbu nové hasičské kolny v roce 1890. Jednou, když hasil požár, spadl do studny, nachladil se a dostal zápal plic. Tenkrát to byla neléčitelná nemoc, nebyl penicilín. Lékař ho poslal na čerstvý vzduch do Merana, italského lázeňského městečka. Bohužel to nepomohlo a v Itálii zemřel. Pochovaný je na hřbitově v Dírné. Můj děda byl v té době nezletilý, a tak dostal poručníka. Když v roce 1907 dospěl, velkostatek převzal.
Šlechtický rod Wratislavů je nerozlučně spjatý s Dírnou. Máte vůbec někde po světě blízké příbuzné?
Naše dírenská větev se rozštěpila, když otcův bratr emigroval po nástupu komunistů do Německa a odtud na Nový Zéland.
Naše dírenská větev se rozštěpila, když otcův bratr emigroval po nástupu komunistů do Německa a odtud na Nový Zéland. Nyní tam žijí tři Wratislavové.
Tam v roce 2002 zemřel. Měl dva syny a dceru. Nejmladší Petr se tu byl s manželkou před deseti lety podívat. Má dvě dcery, další strýcův syn má kluka. Čili na Novém Zélandu žijí tři Wratislavové.
Jak to bylo s větví rodu Wratislavů, které patřil zámek v Kolodějích nad Lužnicí?
Ta vymřela po meči. Posledním představitelem byla žena, která ve 20. letech minulého století odešla do Anglie a provdala se za nějakého Walkera. Její syn, kterému je nyní už více než 80 let, tu několikrát byl.
Starat se o starý rodový majetek máte v krvi. Ale co novodobá šlechta, miliardáři, kteří tu v posledním čtvrtstoletí vyrostli?
Řada z nich má majetek jako vidinu peněz, peníze jsou pro ně až to první. Už tím, že se tito lidé dostali k obrovskému majetku, se většinou zařadili na jinou úroveň. Nešli by tady v Dírné do obchodu nebo do hospody. Neříkám, že zdaleka všichni, ale někteří se normálně na veřejnosti asi ani pohybovat nemohou. Mají strach, aby jim někdo neuřízl hlavu. Myslím, že velkou část majetku nemohli získat poctivě. Minimálně jednou museli udělat takříkajíc levou, aby se k němu dostali.
Politika není pro mě
Hrabě Jan Václav Wratislav z Mitrovic byl českým kancléřem, císařovým poradcem pro zahraniční politiku a pak také ministrem. V politice byli aktivní i další vaši předci. Vás politika neláká?
Dříve mě přemlouvali z ODS a pak z TOP 09, ale nechtěl jsem. Vždycky vyplavala na povrch nějaká lumpárna v té či oné straně. Svým členstvím bych ji de facto podporoval. Obdivuji proto Karla Schwarzenberga, že do politiky šel. Rozhodně to nebylo kvůli tomu, že by potřeboval poslanecký plat. Několikrát jsem se s ním potkal, hlavně se dobře znali naši otcové. Karel Schwarzenberg jako představitel rodu cítil morální povinnost něco udělat pro tuto zemi.
Dříve mě přemlouvali z ODS a pak z TOP 09, ale nechtěl jsem. Vždycky vyplavala na povrch nějaká lumpárna v té či oné straně. Svým členstvím bych ji de facto podporoval.
Bohužel jedinec, byť sebechytřejší a se sebelepšími idejemi, mnoho nezachrání.
Strýc Zdeněk Sternberg je dnes už starý pán, ale před patnácti lety by mnohé dokázal. Ale politici nejsou ochotni naslouchat a podpořit dobré věci. Politika je dnes vidina peněz. Šlechtici dříve šli do politiky, protože byli oddaní zemi, ve které žili a chtěli pro její dobro něco udělat.
Někteří se o to snaží i dnes, napadá mě třeba Tomáš Czernin.
S Tomášem Czerninem se velice dobře známe. Když byl malý, jezdil sem na prázdniny a já na oplátku k nim do Nejdku v Krušných horách, kde tehdy žili.
Trochu jsem mu rozmlouval, když kandidoval do Evropského parlamentu. Ne, že bych mu bránil, aby něco udělal pro tento stát. Ale co tam zmůže?
Říkal jste, že obdivujete Karla Schwarzenberga. Jak jste se smířil s faktem, že prezidentem se stal Miloš Zeman?
Dobrého člověka, který má kredit, je nesmírně vzdělaný a ve světě známý, jsme si nezvolili. Jako Čech bych měl vzhlížet k panu prezidentovi, ale v tomto případě to nejde.
Obáváte se, že příští prezidentské volby mohou dopadnout obdobně?
Nedělám si velké iluze. Je to už pár let, co jeden politolog v časopise vykresloval obraz českého národa. Napsal, že 25 procent jsou inteligentní a rozumní lidé a ostatní jsou lidově řečeno jako ovce. Z tak nekompromisního obrazu jsem byl rozladěný a pak jsem si na to vzpomněl při volbě prezidenta. Politologovi jsem se v duchu omluvil.
Foto: J. Rasch
Takže nemáte o Češích nejlepší mínění?
Přijde mi, že český národ se nechá snadno zviklat a přetáhnout. Když Andrej Babiš vstupoval do politiky, mnozí lidé to vítali s povděkem, že s nepravostmi konečně něco udělá. Od začátku toho názoru nejsem. Má svou firmu natolik velkou, že potřebuje otevřít dveře ke státním zakázkám. Ukazuje se, že tomu tak je.
Máte ještě mobil, který jste dostal od někdejšího prezidenta Václava Klause?
Je to už dávno, co jsme byli oceněni jako nejlepší lesnická firma spolu s dalšími čtyřmi v rámci soutěže Czech Top 100. Ocenění jsme přebírali na Pražském hradě a Václav Klaus nám pogratuloval a daroval mobilní telefon. V Dírné ale nefungoval. Nebyla tu ještě síť, bylo to v začátcích. Nebyl to ten mobil, ke kterému se musel nosit kufřík. Byl už trochu technicky pokročilejší. Možná bychom ho ještě někde našli.
Wratislavové z Mitrovic
Starý vladycký, později šlechtický rod. Svůj původ odvozuje od prvního českého krále Vladislava II.
Prvním ověřeným předkem je Vratislav (zemřel v roce 1464), který koupil statek Mitrovice u Sedlčan. Podle něho dostal rod své jméno. Vratislav byl purkrabím Pražského hradu.
Ve známost vešel Václav Vratislav z Mitrovic (1576–1635), zvaný Tureček, který se jako patnáctiletý panoš zúčastnil cesty poselstva císaře Rudolfa II. do Cařihradu. Dostal se do zajetí a vzpomínky pak vylíčil v cestopise Příhody Václava Vratislava z Mitrovic.
Jan Václav Josef byl diplomatem v Anglii. V letech 1705–1711 působil jako kancléř a český velkopřevor řádu maltézských rytířů. Diplomacií se zabýval také Karel František Adam, který působil v Petrohradu a ve Švédsku.
Kryštov František Vratislav z Mitrovic, který zemřel v roce 1689, koupil na Tržišti na Malé Straně v Praze dva domy se zahradou a přestavěl je na Vratislavský palác. Je to barokní palác, chráněný jako národní kulturní památka, stojí vedle Schönbornského paláce, sídla velvyslanectví USA.
Z mnoha větví a odnoží rodu přežila pouze dírenská. V jejím čele stojí po smrti otce Maxmiliána Josefa v roce 2002 jeho syn Evžen Wratislav.
Foto: J. Rasch
EVŽEN WRATISLAV (54)
Jeho plné jméno je Eugen Václav Wratislav z Mitrovic. Narodil se 25. dubna 1961 Maxmiliánu Oswaldu Wratislavovi z Mitrovic a Karolíně Sternbergové, sestře hraběte Zdeňka Sternberga.
Jeho prarodiče i rodiče po únoru 1948 neemigrovali, ale zůstali v Dírné. Mohli vykonávat jen manuální práci. Evžen Wratislav se vyučil automechanikem. Nejdříve pracoval ve státních lesích, poté v dílnách JZD Dírná.
Po restitucích začal s otcem spravovat navrácený rodový majetek. Vlastní lesy, rybníky a polnosti, provozuje pilu a malou vodní elektrárnu. Podniká jako fyzická osoba. Zaměstnává 31 lidí.
Šest volebních období působil v Dírné v obecním zastupitelstvu. Od loňských voleb je jeho členkou nejstarší dcera Eliška Wratislavová.
Je ženatý. Má tři dcery – Elišku, Anežku a Kateřinu.
Článek vyšel 9. října 2015 v Dotyku č. 41/2015 a v Dotyku Styl Royal č. 10/2015.