Hřbitov vznikl pro účely bohnické léčebny v roce 1909. Psychiatrická nemocnice Bohnice funguje od roku 1903 a bývala jakési město ve městě. Zdejší obyvatelé byli naprosto soběstační, měli políčka, která obdělávali, obchody, nebo třeba kostel.

Lidé tedy museli být také někde pohřbeni, proto vybudovali i hřbitov. Na tom se nepohřbívá od roku 1963, pomalu chátrá a zarůstá břečťanem. Stal se tak útočištěm satanistů a lidí z takzvané Gotic subkultury. K atmosféře přidává i rozpadlý kostelík. Ze dvou jeho stran rostou topoly, které ve větru připomínají sepnuté ruce.

O hřbitov se stará bohnický patriot Jiří Vítek. Snaží se začišťovat nechtěný nepořádek a křoviny. Boj s přírodou a „nadpřirozenem" není nic oproti vandalům. Z hrobů dnes nezbylo skoro nic. Veškeré kovové součástky skončily v rukách bezdomovců. Náhrobky bývají rozbité, poničené, nebo zarostlé břečťanem.

Nejtěžší případy leží u zadní zdi hřbitova. Sem tam při procházce zvídavý pozorovatel narazí na pár docela zachovalých hrobů. Takových je ale málo. Celému prostoru vévodí náhrobek se jménem Maria Tuma. Ač je zarostlý, není poničený.

Místo navštívil i tým, který se zabývá měřením paranormální aktivity. Údajně byl úspěšný a hlasy duchů natočil. Člena podobné skupiny jsme oslovili i my, aby v krátkém rozhovoru popsal, jak probíhá "paranormální výzkum".

Přes cestu naproti je další pozoruhodný hřbitov. Na ten se k poslednímu odpočinku ukládají psí miláčci. Založil ho Pavel Lukáš před bezmála dvaceti lety. Kapacita je vyčerpána už od roku 2006. Ze hřbitova psích miláčků je tak pietní park.

Ondřej Bezouška z paranormálního týmu: Duch nemůže hodit kamínek


Jak funguje paranormální tým?
Vznikli jsme v roce 2013, šlo o spolek, který měl potvrdit, nebo vyvrátit existenci duchů. Postupem času jsme přišli na to, že cíl je těžko dosažitelný. Nedokázali jsme určit, zda paranormální jevy, se kterými jsme se setkali, jsou vážně duchové.

Například jednou na nás při šetření přilétl kamínek, který někdo musel hodit, ovšem přiletěl z místa, kde nikdo nestál. Duch ovšem nemůže hodit kamínek. To je fyzický samovolný pohyb předmětu. Objektivně nemůžeme říct, zda existují duchové, můžeme říct, že existují paranormální aktivity.

Výzkum elektromagnetického pole...
Vše co vidíme náš mozek vyhodnocuje, vše má záření elektromagnetického pole. Vnímání barev je pouze potvrzení, že mozek záření vyhodnocuje jako určitou barvu. Objektivní svět je černobílý, barvy mu dávají naše smysly. Jde o vnímání elektromagnetické frekvence, tu ovšem nevnímáme komplexně. Psi, nebo včely vnímají realitu úplně jinak než my. Pro nás tedy pravděpodobně existuje realita, kterou neumíme vnímat, protože pro nás není biologicky důležitá. Přístroje dokáží změřit výchylky, které smysly vnímat nedokážeme.

Zdroj: Youtube

Jak probíhá šetření?

Přijde nám nabídka, popřípadě pošleme žádost o výzkum. Pokud dostaneme souhlas, tak přichází výzkumná část, zjišťujeme historii, poznatky starousedlíků, geologické podloží. Poté přichází realizace, kdy nejprve zjistíme přirozené elektromagnetické pole. Poté se snažíme navázat komunikaci, kdy pokládáme otázky. Zaznamenáváme zvuk, obraz a následně vše dohromady vyhodnocujeme. Vyhodnocovací fáze probíhá celé týdny, protože máme hodiny a hodiny záznamů z výzkumné oblasti.

Máte strach?
Ze začátku ano ovšem dneska už ten strach není. Organismus si zvykl na zátěž. Ovšem ve chvíli kdy se něco projeví, adrenalin samozřejmě stoupá.

Hřbitov bláznů, místo, kam byli novodobí krotitelé duchů povoláni.

Hřbitov vznikl pro účely bohnické léčebny v roce 1909. Psychiatrická nemocnice Bohnice funguje od roku 1903 a bývala jakési město ve městě. Zdejší obyvatelé byli naprosto soběstační, měli políčka, která obdělávali, obchody, nebo třeba kostel.

Lidé tedy museli být také někde pohřbeni, proto vybudovali i hřbitov. Na tom se nepohřbívá od roku 1963, pomalu chátrá a zarůstá břečťanem. Stal se tak útočištěm satanistů a lidí z takzvané Gotic subkultury. K atmosféře přidává i rozpadlý kostelík. Ze dvou jeho stran rostou topoly, které ve větru připomínají sepnuté ruce.

O hřbitov se stará bohnický patriot Jiří Vítek. Snaží se začišťovat nechtěný nepořádek a křoviny. Boj s přírodou a „nadpřirozenem" není nic oproti vandalům. Z hrobů dnes nezbylo skoro nic. Veškeré kovové součástky skončily v rukách bezdomovců. Náhrobky bývají rozbité, poničené, nebo zarostlé břečťanem.

Nejtěžší případy leží u zadní zdi hřbitova. Sem tam při procházce zvídavý pozorovatel narazí na pár docela zachovalých hrobů. Takových je ale málo. Celému prostoru vévodí náhrobek se jménem Maria Tuma. Ač je zarostlý, není poničený.

Místo navštívil i tým, který se zabývá měřením paranormální aktivity. Údajně byl úspěšný a hlasy duchů natočil.