Na kanárské La Gomeře sice letiště mají, ale přistávací plocha je připravena jen pro menší letadla, především z „vnitrokanárské" dopravy, takže většina návštěvníků využívá k cestě na ostrov trajektu. Ze sousedního Tenerife urazí cestu do hlavního města ostrova San Sebastianu zhruba za 50 minut.

S rozlohou 370 km² je Gomera druhý nejmenší ostrov Kanárského souostroví a turismus ve své nejagresivnější formě na něj ještě nedorazil. Samozřejmě, i tady jsou především na pobřeží hotely a většina ze zhruba 24 tisíc místních lidí je na práci pro cestovní ruch závislá, ale pořád je to ještě oáza klidu třeba ve srovnání s jižním pobřežím Tenerife.

Kdo má rád hlavně přírodu a pěší túry, okořeněné samozřejmě návštěvou hospůdek se skvělými mořskými plody a případně i sondou do španělské historie, pro toho je Gomera ideálním místem. I proto, že díky příznivému klimatu lze výlety (a koupání přinejmenším v bazénech) provozovat po celý rok.

„Ostrov Hierro je až moc malý a turistům nenabídne zázemí na úrovni. Tenerife a Gran Canaria jsou zase lidmi úplně přecpané. Nejlepší jsou Gomera, a případně ještě podobná La Palma," ujišťoval taxikář Ramirez, když nás poprvé vezl do centra ostrova pod nejvyšší bod Alto de Garajonay. Po krátkém pěším výstupu na samotný vrcholek (1487 m) se nám naskytl výhled, který jeho slovům dával za pravdu.

Pod námi největší původní vavřínový les na Kanárských ostrovech a díky jasnému počasí i pohled na všechny čtyři tzv. západní ostrovy. Na severu La Palma, na západě malý El Hierro. Na východě se přes moře tyčí mohutná špice Pica del Teide (tento tenerifský vrchol s více než 3700 metry je i nejvyšší horou Španělska) a jižněji od Tenerife se ještě v dáli krčí Gran Canaria.

A co víc, bylo pozdní dopoledne ještě před skončením vrcholné letní sezony, a přesto jsme si idylku na Alto de Garajonay vychutnávali sami.

Vavřínový prales

Jak praví pověst, kdysi dávno se do sebe zamilovali krásná dívka Gara a spanilý junák Jonay. Ten prý překonal mořskou cestu z Tenerife na Gomeru díky dvěma nafouknutým kozím kůžím. Jak je ovšem zvykem rodičů, ti lásce dvou teenagerů ani trochu nepřáli. Zoufalí milenci tedy vyšplhali až na nejvyšší bod Gomery a tam si vzájemně zarazili do svých srdcí zašpičatělé kůly. Zemřeli tak ve vzájemném krvavém objetí...

Ať už je podíl legendy na vzniku názvu Garajonay jakýkoli, faktem je, že Národní park Garajonay dnes chrání největší zbytky původních vavřínových mlžných lesů ze všech kanárských ostrovů. A tyto lesy jsou zase pozůstatky původních porostů, které ve třetihorách pokrývaly obrovské plochy v evropském Středozemí, kde jsou dnes téměř vymizelé.

Hlavními dřevinami gomerských vavřínových lesů jsou čtyři příbuzní středomořského druhu Laurus nobilis – vavřínu vznešeného. Ten jednak jako věnec zdobil skráně vítězů, jednak ho v kuchyni známe jako bobkový list.

Na Gomeře porůstají vavřínové lesy střed a sever ostrova. V suchých letních měsících je procházka v nich snadnou záležitostí, ale ve vlhké zimě (v Garajonay ovšem ani tehdy nesněží a teploty jsou kolem 15–25 stupňů) protéká parkem spousta potůčků, kameny jsou kluzké a vítr s mlhou vytvářejí podivuhodnou atmosféru, dokreslovanou cáry dlouhých pohádkových vousů (lišejníků) splývajících se stromů...

V nižších polohách navazují na vavřínové lesy porosty původní borovice kanárské. Její zvláštní jehlice mají tu pozoruhodnou vlastnost, že na nich ulpívá cenná voda z mraků a mlh.

Borové, ale i vavřínové lesy však mají často tu smůlu, že jsou náchylné k požárům. Na sousední La Palmě letos způsobil velký požár jeden německý bezdomovec. V gomerském parku Garajonay shořela před čtyřmi lety „zásluhou" jistého místního pyromana asi pětina lesa. Už teď je ale naštěstí vidět, že příroda opravdu umí regenerovat.

Unikátní příroda

Takřka pro každý ostrov na světě platí, že se na něm vyskytuje řada druhů – zvaných odborně endemitní –, které se zásluhou izolace vyvinuly zcela specificky a nenajdeme je nikde jinde. O Kanárských ostrovech to platí ve veliké míře, a o lidmi relativně málo zdevastované La Gomeře dvojnásob.

Endemitních stromů, keřů a rostlin tu rostou stovky druhů. Pro turisty jsou atraktivní – samozřejmě vedle vavřínů – hlavně nejrůznější druhy pryšců. Porůstají i ta nejsušší a nejskalnatější místa, a díky adaptaci na nedostatek vláhy mají bizarní tvary stonků, připomínající leckdy jihoamerické kaktusy. Význačná je také palma kanárská, velmi připomínající mnohem více rozšířenou palmu datlovou. Z plodů kanárské palmy se vyrábí tzv. kanárský med.

Stejně jedinečná jako flóra je i gomerská fauna. Jenže tady je pro běžného návštěvníka potíž v tom, že většinu těch endemitních, výjimečných druhů tvoří taková ta „havět" – přesněji bezobratlí živočichové, nejrůznější brouci, motýli a další hmyzové. Především z vlhčích vavřínových lesů parku Garajonay popisují odborníci pro vědu stále nové druhy.

Na své si však přece jen přijdou i obdivovatelé větších, „viditelných" zvířat. Amatérští přírodovědci mohou pozorovat ještěrky a množství ptačích druhů, a největším turistickým lákadlem jsou samozřejmě velcí mořští savci: delfíni a velryby.

Vyjížďky pořádá řada agentur, pokud motorovou jachtu umíte řídit sami, můžete si ji pronajmout i bez posádky. Spatřit opravdu velké velryby je spíš výjimečné, ale pokud vám pořadatelé mořského výletu zaručují, že přinejmenším různé druhy delfínů nebo jejich příbuzné a už dost velké kulohlavce (délky těla pěti šesti metrů) určitě uvidíte, můžete jim věřit.

Mimochodem, přestože kolem Gomery ani dalších kanárských ostrovů nejsou korálové útesy, vyplatí se i šnorchlování. Na oblázkové pláži třeba i nějakého přístavu je pozoruhodné množství rozmanitých ryb.

Zhrzený Kryštof

Přestože je Gomera hlavně eldorádem pro milovníky přírody, ani kulturně zaměřený turista nemusí během dovolené úplně zakrnět.

Jednak je tu pověstná lingvistická zvláštnost – totiž „hvízdavý jazyk" původních obyvatel. Údajně kvůli velké vzdálenosti mezi údolími a skalními hřebeny, kdy si pastevci nemohli s kolegy poklábosit normálně, vyvinuli daleko slyšitelné dorozumívání hvízdáním na prsty. Umí tím prý vyjádřit i složité věty.

Na tuto gomerskou zvláštnost upozorňují všechny bedekry. Když jsme se ale na hvízdání vyptávali našeho řidiče Ramireze a požádali ho, zda by předvedl ukázku, z úkolu se vykroutil. Jazyk prý uměl jeho táta. Teď se ho prý učí ve škole syn, jako nepovinný předmět, ale on sám si povídat hvízdáním neumí.

Nejzajímavějším kulturním fenoménem Gomery proto zůstane připomínka památky na Kryštofa Kolumba. Je sice pravda, že historky s tímto mořeplavcem si více či méně pravdivě přivlastňuje i řada jiných míst (nejblíže Gomeře třeba sousední Tenerife, stejně jako portugalská Madeira), právě na La Gomeře se však zdá Kolumbova stopa docela hmatatelná.

V hlavním městě San Sebastianu v Casa Colón – Kolumbově domě – vystavují předměty jihoamerických civilizací, které španělští objevitelé ze zámoří přivezli. Hlavně tu však Kolumbus měl skutečně sám pobývat. V nedalekém kostele se pak často modlil. Kostel samozřejmě stojí dosud a za návštěvu opravdu stojí, ať už kvůli nádherným historickým dřevěným oltářům, vyřezávaným zábradlím, nebo malbám, připomínajícím dávné námořní bitvy.

Samotného Kolumba ovšem ke Gomeře údajně vázala i velmi osobní záležitost. Než se roku 1492 vydal na svou objevitelskou cestu, měl tu milenku jménem Beatriz Enríquez de Harana. Jenže dáma si tehdy zřejmě neuvědomovala – a popravdě ani nemohla –, s jakou slavnou osobností má tu čest, a s Kolumbem se rozešla. Nešťastnému Kryštofovi pak nezbylo nic jiného, než se vydat na moře za nesmrtelnou slávou...