„Je to pro nás velká čest, že jediná v Evropě konaná oslava 115 let H-D Factory je právě v Praze. Účast dokonce přislíbili i členové rodiny Davidsonů a další světové celebrity. My budeme součástí takzvaného Československého ostrova přímo v centru dění oslav. Uděláme maximum pro to, aby se všichni cítili skvěle,“ slibuje Martin Novák, prezident Harley-Davidson Clubu Praha (ten sice vznikl jako druhý, ale úplně první spolek, založený v San Franciscu, zanikl už v roce 1978).

Myšlenka na jeho založení se objevila v roce 1927 na svatbě slavného motocyklového závodníka Bohumila Turka, který byl zároveň ředitelem firmy Tesárek, dovážející tehdy do Československa motocykly Harley-Davidson. K oltáři přijelo Turka doprovodit 60 jezdců na těchto strojích. Ti se v průběhu svatební hostiny shodli, že by se spolu rádi setkávali častěji. Myšlenka podpořená firmou Tesárek se ujala a záhy byl založen Motoklub Harley-Davidson.

Motocykly Harley-Davidson se na našem území prodávaly už od roku 1923. „Přesto, že se jednalo o poměrně drahé stroje, docílil pan Tesárek během prvních tří let úctyhodného počtu více než 600 v Československu prodaných motocyklů. V dnešní době, kdy jsou již přece jen cenově dostupnější, je jasné, že je tento počet překonán,“ říká Martin Novák.

Motocykl pro Havla?

Za první republiky bylo možné za cenu motocyklu Harley-Davidson pořídit malý domek. Členové pražského klubu byli tedy převážně úspěšní podnikatelé, advokáti, lékaři a vyšší úřednictvo. „Dnes je produkce H-D Company velmi široká a zahrnuje celou škálu modelů, od těch velmi drahých v přepočtu kolem milionu, až po drobnější typy jako je třeba osmistovka Sportster, kde lze hovořit o ceně nového motocyklu někde kolem 270 tisíc korun,“ říká prezident klubu.

Ten se už od počátku své existence zaměřil na motosoutěže, cestování, pořádal školení v technice jízdy, přednášky o konstrukci motocyklu, společenské večery, vydával klubový magazín, spolupracoval s ostatními českými a zahraničními motokluby, se kterými pak podnikal soutěžní akce a vyjížďky. Specialitou se staly mototurnaje doplněné ukázkami motocyklové akrobacie.

Pravidlem byla čtvrteční společná setkání – tato tradice se zachovala dodnes. HCP začal jako první motoklub v Československu pořádat zahájení motocyklové sezony společnou jízdou do Poděbrad. Za první republiky také významně přispěl k popularizaci motocyklů Harley-Davidson.

Tyto stroje začala používat česká armáda, policie, finanční stráž a dokonce taxislužba. Nic podobného se později v našich dějinách nezopakovalo. „V době, kdy byl prezidentem republiky Václav Havel, se sice potichu hovořilo o možnosti nákupu strojů H-D pro účely prezidentského doprovodu, ale fakticky k tomu nikdy nedošlo. Myslím, že i české policii by pár Harleyů slušelo,“ posteskne si Martin Novák.

Zákazy a pronásledování

Po vyhlášení protektorátu v roce 1939 měla být z vůle nacistů činnost klubu zakázána. Jeho členové se však i nadále scházeli na jednodenních výletech a soukromých akcích. Jezdit se nedalo, benzín byl na velmi přísné příděly – lékařům, poště, a protektorátním úředníkům. Postupem času začaly okupační úřady zabavovat motorová vozidla pro potřeby armády. Proto členové pražského klubu své stroje rozebírali nebo schovávali. Po komunistickém převratu v roce 1948 se musel pro změnu klub z politických důvodů přejmenovat na dnešní Harley-Davidson Club Praha.

„Totalitnímu režimu byl samozřejmě pražský klub trnem v oku. Už jen původ značky z USA, americké symboly na motocyklech členů klubu, jejich oblečení a způsob života. Členy klubu naopak společný nepřítel velmi stmeloval. Nechci zde uvádět příběhy jednotlivých členů, kteří si užili své s STB i běžnými orgány Veřejné bezpečnosti. Každý příběh by vydal na samostatný článek a pravdou je, že mnozí byli buď donuceni k emigraci, nebo se sami rozhodli odejít,“ dodává Martin Novák.

Aby úřady klub nezakázaly, byl v 50. letech minulého století donucen začlenit se do armádou kontrolované organizace Svazarm. První mezinárodní sraz majitelů motocyklů Harley-Davidson byl úřady povolen až v roce 1967. Uskutečnil se v Anníně na Šumavě a navštívilo ho mnoho jezdců ze západní Evropy.

Zajímavostí je, že tuto akci osobně navštívil – byť omylem – tehdejší prezident republiky Antonín Novotný. „Neví se, zda to spletl jeho řidič nebo kdo, ale faktem je že soudruzi vyrazili podpořit svazáckou akci konanou někde nedaleko a zabloudili. Novotný však zachoval dekorum, prohlédl si motocykly, snědl pivo a párek a nasedl zpět do limuzíny, aby vyhledal své svazáky, kteří na něj už netrpělivě čekali s chlebem a solí,“ vypráví Martin Novák.

Mašina hokynáře Bajzy

V roce 1993 se Harley-Davidson Club Praha stal členem prestižní Federace evropských Harley-Davidson Clubů. Členství v této organizaci umožnilo v roce 2003 uskutečnit v naší zemi dosud největší sraz v historii. Takzvaná Super Rally se konala v roce 100. výročí založení továrny Harley-Davidson. Do Českých Budějovic tehdy přijelo z celé Evropy a dalších kontinentů 9000 návštěvníků na 7000 strojích.

V současnosti má Harley-Davidson Club Praha asi 300 členů, a to nejen z metropole. Jsou ve všech koutech republiky i v zahraničí, například v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Polsku, ale třeba i v USA. Jejich strojový park obsahuje širokou škálu motocyklů od historických kousků po nejnovější modely. „Já v současné době sedlám motocykl H-D Ultra Classic Electra Glide bílé barvy, z roku 2008, o objemu 1600 ccm,“ chlubí se prezident klubu.

Fenomén Harley-Davidson má tedy u nás hluboké kořeny, a to i v literatuře. O motocyklu této značky psal už Karel Poláček v knize Bylo nás pět. „Sice přesně nevím, který typ motocyklu opisoval pan Poláček ve své krásné knize, ale stroj, který si zahrál v televizním seriálu, znám velmi dobře. Jde o model D o obsahu 750 ccm, roku výroby 1930, se sidecarem Aero. V době natáčení motocykl patřil našemu dlouholetému členu Petru Hošťálkovi. Nyní je ve vlastnictví Dana Svobody, rovněž našeho člena, a v současnosti probíhá jeho repase. Motocyklu říkáme jak jinak než Bajza,“ uzavírá Martin Novák.

Ježdění na Harleyi je hlavně o kamarádství

Rozhovor poskytl prezident Harley-Davidson Clubu Praha Martin Novák.

Motorkáři jsou přezdíváni jako dárci orgánů. Jak je na tom s nehodovostí Harley-Davidson?
Tak to jde úplně mimo nás. My jedeme v klidu, kocháme se okolím, nikam se neženeme. I drtivá většina nehod – naštěstí je jich kvůli naší obezřetnosti málo – je zapříčiněna vinou a nepozorností ostatních účastníků silničního provozu. Zkrátka musíme daleko víc předvídat.

Přesto hodně lidí má asi motocykly H-D za těžké a špatně ovladatelné…
To je asi jenom pocit při pohledu na naše masivní stroje. Vůbec nezáleží na fyzické síle řidiče. Důležité je zažít si některá důležitá fyzikální pravidla zejména pokud jde o manipulaci s motocyklem v klidu, nebo v nízké rychlosti. Vždyť na Harleyích jezdí i holky. V našich řadách máme, počítám, tak pět procent harleyaček. O respektu vůči silnému a těžkému stroji je to vždycky a vůbec nezáleží na pohlaví.

Váš klub pořádá množství srazů. Můžete popsat, co se na nich dělá?
Někteří lidé si myslí, že se jen pije alkohol... Jasně, dáme si pivo, samozřejmě, ale, hlavním důvodem je setkávání s kamarády, lidmi stejné krevní skupiny, lidmi, kteří vyznávají stejný styl života jako my. Pořádáme vyjížďky po okolí, bikerské hry a soutěže. Posloucháme muziku, která se nám líbí. Bavíme se o motorkách, sdílíme zkušenosti z cest. Chceme si setkání užít a v neděli odpoledne se v pořádku vrátit domů.

Čím je po vás vlastně Harley-Davidson?
Motocyklům Harley-Davidson a Indian vděčím za to, že jsem poznal velké množství lidí, kteří mají stejnou filozofii jako já, spoustu obětavých, rovných a vytrvalých kamarádů, kteří za mnou stojí v dobách dobrých i těch horších. Poznal jsem volnost v jízdě, při které je sama cesta cílem. Zkrátka ježdění na Harleyi a členství v klubu je hlavně o kamarádství.