Löb neboli Levi Strauss (1829-1902) pocházel z Bavorska, odkud to osmnáctiletého mladíka táhlo do země neomezených možností, za oceán. Pouhých šest let Levimu postačilo, aby ve výchozím místě tehdejší zlaté horečky, v přístavu San Francisco, rozjel výrobu hrubého bavlněného plachtoví, užívaného zlatokopy na pokrytí stanů a vozů.
Firma solidně prosperovala, ale na svůj zářez do dějin odívání musela počkat do roku 1873, kdy byly patentované džínové kalhoty, tak jak je známe dnes. Bruntálský historik Petr Andrle k tomu nabízí věru zajímavou hypotézu. Ta začíná u bruntálského textilního magnáta Gustava Marburga, který někdy v letech 1872-73 omylem porušil technologii zpracování bavlny a tím získal hrubou látku dnes známou jako denim. Oproti té, kterou Strauss prodával zlatokopům v San Francisku ale měla vlastnosti jako prodyšnost či oděruodolnost a v lepší kvalitě, ideální pro každodenní nošení.
Marburg si však se svým „odpadem“ nevěděl rady a prodal jej na burze ve Vídni, odkud se měl dostat do fancouzského Nîmes. Zde ho měl koupit americký obchodníky, mající kontakt na Strausse. Modravá látka, denim, odvozená ze slov de Nîmes (z Nîmes), byla na světě. Je to hezká story. Leč jednoznačně nepotvrzená.
Stoprocentně jisté je, že Strauss podal 20. května 1873 patent na bavlněné režné kalhoty se střihem perfektně vyhovujícím potřebám zlatokopů a horníků. Kalhotám se začalo pro jejich modrou barvu říkat jeans, což bylo odvozeno z užívaného modrého barviva bleu de Gênes, janovská modř.
„Cítím se tak příjemně, jak za takovýchto okolností můžu". Když 26. září 1902 hlesl zakladatel impéria svá poslední slova, měla firma tisíce zaměstnanců a monopol na výrobu. Džíny, původně populární pracovní kalhoty, ohromně zlidověly. A poté, co je po druhé světové válce oblékla mládež poblouzněná rokenrolem, zrodila se módní klasika.