Ženský půvab je velmi rafinovanou zbraní na poli výzvědných služeb. Bylo jen otázkou času, kdy jí bude čelit i vyhlášený proutník mezi anglickými panovníky, Karel II. (1630-1685). Ve svých komnatách hostil řadu milenek, ale žádná nebudila tolik dohadů a pochybností jako Louise de Keroual.

Okouzlený panovník

Francie a Anglie spolu odjakživa soupeřily. Přesto jejich vládnoucí dynastie byly v 17. století úzce propojeny příbuzenskými vztahy. V soukolí mezi politikou a láskou se ocitla i Louise. Narodila se někdy v září roku 1649 v Bretani místnímu šlechtici Guillaumovi de Penancoët, pánovi de Keroual. Psaná podoba přízviska se od 13. století několikrát výrazně změnila, takže se lze setkat také s tvary Kérouaille, Keroualze nebo Querouailles.

V tehdejší době bylo zvykem, že urozené dívky putovaly v poměrně útlém na zkušenou na panství různě vzdálených příbuzných. Potkalo to i Louise. Dostala se jako dvorní dáma k Henriettě Anně, vévodkyni orleánské, což byla sestra Karla II. a zároveň švagrová francouzského krále Ludvíka XIV.

Henrietta měla s bratrem vždy úzký vztah, dokonce mu radila v řadě politických otázek, jak vyplývá z jejich čilé korespondence.

V roce 1670 za ním přicestovala do Anglie, aby ho podpořila při vyjednávání tajné Doverské smlouvy s Ludvíkem XIV. Podle dohody měla Anglie pomoci Francii při chystaném vpádu do Nizozemí. Vyhlášeného sukničkáře Karla II. však kromě politických jednání zajímala i Louise, která Henriettě dělala doprovod.

Karlovi se dívka velmi líbila, ale tentokrát mu ještě odolala. Několik měsíců po návratu do Francie však Henrietta v pouhých 26 letech zemřela. Patrně podlehla celkovému vyčerpání organismu, vždyť v posledních osmi letech života porodila čtyři děti a k tomu čtyřikrát potratila.

Karel II. ji upřímně oplakával, přesto si během smutku našel čas i na to, aby se ujal bezprizorné Louise. Udělal z ní dvorní dámu své manželky Kateřiny z Braganzy, která dobře věděla, o co jejímu manželovi ve skutečnosti jde. Podobných společnic měla už celou řadu. Z Louise se brzy skutečně stala Karlova milenka, ale Kateřina ji přesto měla v oblibě. Na rozdíl od svých předchůdkyň k ní byla Louise vždy milá a prokazovala jí náležitou úctu. Kateřina však byla pohříchu jediná, kdo si Louise neměřil nenávistným pohledem.

Nastrčená figurka?

Francouzská favoritka v ložnici anglického krále totiž vzbuzovala řadu spekulací. Proslýchalo se, že jde o špionku, která pracovala pro Ludvíka XIV. Této variantě nahrával i fakt, že dostávala nemalou apanáž z francouzské ambasády v Londýně.

Historikové se dodnes přou o to, zda byla skutečným špehem, nebo pouze obětí špinavých pomluv. Naopak jisté je, že Louise v roce 1672 porodila králi syna Karla, který dostal příjmení Lennox a později i titul vévody z Richmondu.

Přestože měl Karel II. spoustu jiných milenek, Louise zůstala v jeho blízkosti až do jeho smrti v roce 1685. Poté raději odjela do rodné Bretaně, kde pokračovala v nákladném způsobu života. Jenže peníze jí brzy došly a na její dveře ťukal jeden věřitel za druhým. Našel se ale další vlivný ochránce v podobě krále Ludvíka XIV., což opět nahrává spekulacím, že jí vděčil za mnohé. Louise zemřela 14. listopadu 1734 v Paříži v úctyhodném věku 85 let.

Zajímavé je, že mezi její potomky patří třeba tragicky zesnulá princezna Diana nebo Camilla, současná žena prince Charlese.