Lucie Orbók: Smysl pro humor a ironii by se od nás Maďaři mohli učit

4. červen 2018 četba na 10 minut
Lucie Orbók.

Lucie Orbók.

Foto: Archiv Lucie Orbók.

Absolventskou inscenaci Lucie Orbók (tehdy Málkové) viděla v Praze slavná maďarská herečka a režisérka Enikő Eszenyi a nabídla jí spolupráci v Budapešti. Dopadlo to prý strašně, ale navzdory tomu se Lucie rozhodla vrátit a zrealizovat jiný projekt. Odhodlání se vyplatilo.

Jak se ale stane z režisérky šéfka kulturního centra? Čím jste výběrovou komisi přesvědčila?
Pravděpodobně manažerskými schopnostmi a uměním získávat peníze z externích zdrojů. A pak také vizí a projekty, které jsme už ve velké míře za tři roky zrealizovali. Na druhou stranu si ale myslím, že režie a vedení Českého centra mají dost společného. V první řadě jsou potřeba jasná vize a cíle, v režisérském slangu se tomu říká umělecká koncepce, pro které je potřeba nadchnout spolupracovníky, kteří – stejně jako herci – musí být tvůrci, nikoli cvičené opice.

Je kvůli vaší bývalé profesi divadlo v Českém centru Budapešť na prvním místě?
Nebylo by to fér vůči dalším oborům. Divadlo má, řekněme, výsadní postavení a zároveň handicap, protože je na vývoz neuvěřitelně nákladné. Bez pomoci partnerů a sponzorů by to vůbec nebylo myslitelné. Jsme ale možná jediné centrum, které má hned dva vlastní divadelní festivaly. Csekkold! – zaměřený na činoherní divadlo a současnou českou dramatiku se koná jednou za dva roky. Loni hostovalo například Divadlo na zábradlí s inscenací Macbeth (Too much blood), které u maďarského publika zaznamenalo obrovský úspěch a po právu později získalo Cenu divadelní kritiky za Inscenaci roku.

Také vyšla antologie sedmi českých her, kterou jsme iniciovali a sestavili, a vypadá to, že už v další sezóně se můžeme těšit na maďarskou inscenaci „Jedlíků čokolády“ Davida Drábka. Druhý festival Y.east je zaměřen na alternativní a nezávislé divadlo. Právě nyní vrcholí přípravy, na konci června představíme například tvorbu režiséra Michala Háby a jeho Lachende Bestien.   

Češi vnímají Maďarsko přes určité stereotypy – pálivé jídlo, temperamentní hudba, dovolená u Balatonu… Mají to Maďaři podobně? O jaké vaše aktivity mají největší zájem a co je na české kultuře zajímá?
Ano, samozřejmě. Mně už je trochu stydno, protože u téhle otázky se vždycky opakuji. Za jistý stereotyp se dá považovat samozřejmě pivo a vše s pivem spojené, tedy i tvorba Bohumila Hrabala a Jiřího Menzela. To jsou pro Maďary synonyma české kultury a české identity a my to respektujeme. Nicméně součástí naší vize v Českém centru Budapešť je prezentace současných tvůrců napříč všemi obory. Loni jsme na knižním veletrhu pojmenovali český stánek #nejenhrabal, letos stánek zaměřený na dětskou literaturu nesl název #nejenkrteček.

Překvapivé kontroverze vyvolal druhý případ, dokonce za námi na stánek přišli zástupci maďarského nakladatelství Móra, které vydává Krtečka, že děláme negativní reklamu jejich hlavnímu prodejnímu artiklu! Paradoxně je nezajímalo, že Krtečka, stejně jako další české dětské knihy, propagujeme a prodáváme na našem stánku také. Občas mám pocit, že smysl pro humor a ironii, tak typické pro českou identitu, by se od nás Maďaři mohli učit.

Prý pořádáte i jazykové kurzy češtiny pro Maďary?
O kurzy je v Maďarsku velký zájem. Ročně máme okolo 200 studentů, z nichž velká část se učí česky z lásky k Praze, k pivu nebo české kultuře. Čeština je pro naše studenty spíše hobby. Pořádáme některé akce jen pro ně, například znalostní kvíz Czech Pub Quiz, který se koná jak jinak než v české hospodě.

Na co se v nejbližší době těšíte a co zajímavého chystáte? Ať už v Českém centru či v soukromí?
O tom bych mohla napsat pojednání! Zaměřím se tedy na akci nejbližší, tedy festival Y.east na raketové základně. Pro mě je místo i festival navíc srdeční záležitostí. Koneckonců právě zde jsme se s manželem před sedmi potkali při zkoušení hry „Zhanobení“ Botho Strausse a o pět let poté měli svatbu. Kromě svátku kultury budeme tedy o svatojánské noci slavit i výročí seznámení a svatby.

Lucie Málková (*1983) je původní profesí divadelní režisérka. V roce 2008 absolvovala činoherní režii na pražské DAMU a ve stejném roce založila spolek Divadlo Unlimited, který se programově věnuje mezinárodním koprodukčním projektům a organizaci divadelních festivalů. Je absolventkou dvouletého tréninku European Diploma in Cultural Management. Mluví maďarsky, anglicky a francouzsky. Věnuje se publikační činnosti, vede maďarské noviny o České republice „To jsem z toho jelen“ a provozuje gastroblog #cse(h)mege. Od roku 2013 žije v Maďarsku a již tři roky vede jako ředitelka České centrum Budapešť.

Česká centra jsou agenturou Ministerstva zahraničních věcí pro propagaci České republiky v zahraničí. Na mezinárodním poli prosazují zejména české kulturní a kreativní průmysly a zaměřují se také na oblast vědy, výzkumu a inovací. Síť center působí ve 22 velkoměstech na třech kontinentech. V loňském roce uspořádala Česká centra více než 2300 akcí (výstav, veletrhů, přednášek a prezentací) a oslovila více než 2,8 mil. návštěvníků. Od února 2018 je generálním ředitelem Českých center Ondřej Černý.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky