Zdroj: volné dílo: François Clouet/wikimedia.org
Smutný osud Luisy Lotrinské. Byla jen náhradnicí za mrtvou lásku Jindřicha III.
Historie zná řadu žen, které získaly moc a slávu zejména díky svému zevnějšku. V případě manželky francouzského krále Jindřicha III. to platí měrou vrchovatou, jen v poněkud odlišném smyslu.
Od dětství to měla těžké. Narodila se v roce 1553 v Lotrinsku jako třetí dcera hraběte Mikuláše, takže těžkosti prostého lidu se zajištěním základní obživy se jí netýkaly. Přesto trpěla velkým nedostatkem. Chyběla jí rodičovská láska. Svou matku Markétu z Egmontu prakticky nepoznala, protože zemřela jen několik měsíců po porodu.
Otec Mikuláš se zajímal více o politickou kariéru. V roce 1555 se podruhé oženil a jeho vyvolenou se stala Jana Savojská, která Luise poskytla dokonalé vzdělání, ale to bylo všechno. V deseti letech ji poslala ke dvoru do Nancy, aby se zdokonalila ve společenských dovednostech. O tři toky později macecha zemřela a Mikuláš se oženil potřetí. Jeho ženou se stala Kateřina Lotrinská, která se k tehdy šestnáctileté dívce chovala ještě odtažitěji.
Luisa se stále více uchylovala k bohu, takže z ní vyrostla plachá a hluboce věřící mladá dáma. Zároveň byla mimořádně pohledná, měla plavé vlasy, světle hnědé oči a štíhlou postavu. Nápadníci se houfovali před jejími dveřmi, což ji dost znervózňovalo.
Smrt velké lásky
Druhým hlavním hrdinou příběhu se stal Jindřich z Valois, čtvrtý syn francouzského krále Jindřicha II. a jeho rázné manželky Kateřiny Medicejské. Výborně se učil, uměl dobře šermovat, jezdit na koni, ovšem také se věnoval poněkud zženštilým činnostem. Zajímal se třeba o módu, šperky a parfémy.
V roce 1573 se stal polským králem a cestou do Krakova se zastavil u své sestry v Nancy. A právě tam se poprvé setkal s Luisou. Zda se jí o čtyři roky starší muž zalíbil už tenkrát, není jasné, každopádně Jindřich se omezil jen na běžné zdvořilosti. V té době totiž vroucně, ale marně miloval Marii Klevskou, která měla za manžela svého bratrance a čekala s ním potomka.
Kolo dějin se ale někdy točí velmi rychle a po roce bylo vše jinak. Jindřich z Valois už nebyl králem polským, nýbrž francouzským, protože jeho starší bratr náhle zemřel a trůn uvolnil. Matka Kateřina Medicejská na syna naléhala, aby se konečně oženil, neboť se neslušelo, aby nastupující panovník neměl královnu. Jindřich z Valois přijal jméno Jindřich III. a těšil se, že z moci svého úřadu rozvede manželství milované Marie Klevské a ožení se s ní. Jenže vysněná dívka krátce po porodu zemřela.
Jindřich III., který měl rád muže a ženy stejně, zaháněl smutek ve společnosti jistého gaskoňského šlechtice a možná si postěžoval, že mu rázná matka jistě sežene nějakou panovačnou manželku. Pak si ale vzpomněl na Luisu a oči se mu rozzářily. Byla nejen tichá a mírná, ale hlavně se až neuvěřitelně podobala Marii Klevské. Však také byla stejně stará.
Utrápené manželství
Přes matčiny protesty vyslal natěšený král k Luisinu otci dva důvěrníky, kteří jeho jménem požádali o její ruku. Dívka byla zrovna na jedné ze svých náboženských poutí, ale její otec Mikuláš ihned souhlasil. Král se přece neodmítá. Svatba se konala v roce 1575 v katedrále v Remeši. Jindřich III. osobně navrhl šaty pro sebe a svou nastávající, Luise navíc upravil i vlasy.
Přestože se dva nesmělí lidé hluboce respektovali, jejich soužití nebylo šťastné. Poznamenal ho zejména fakt, že Luisa po potratu nemohla mít děti. Nepomáhaly její prosby k bohu ani pokání. Rovněž ji trápilo, že se Jindřich III. stále častěji uchyloval k milenkám a milencům.
Když krále v roce 1589 zavraždil fanatický mnich, znamenalo to po více než 250 letech konec dynastie Valois a na francouzský trůn usedl Jindřich Navarrský. Luisa si nechala stěny svého zámku vymalovat černě, oblékla bílý smuteční šat, který až do své smrti v roce 1601 neodložila. Není divu, že jí lidé začali přezdívat bílá královna.
