Pro keňské děti ze Základní internátní školy Svatého Filipa Neriho to byl důležitý den - právě před týdnem, v úterý 30. října, vystoupil jejich školní pěvecký sbor v nairobském hotelu Safaripark, kam je pozvali zástupci slovenské i české ambasády. A děti tvrdě zapracovaly - nejenže se v rekordně krátkém čase několika dnů naučily v originálním jazyce českou a slovenskou hymnu, ale přidaly k ní i další písničky z repertoáru českých a slovenských lidovek.

Hotelem tak zazněla v neobyčejně dojemném a emotivním podání například Masarykova oblíbená píseň "Ach synku, synku", nebo slovenská "Tancuj, tancuj, vykrúcaj". Děti si navíc ve spolupráci s učiteli samy vyrobily "stejnokroje", lehce inspirované českými a slovenskými kroji.

Velký ohlas, jaký vystoupení zaznamenalo na sociálních sítích (videa dosáhla desítek a stovek sdílení a během týdne je viděly tisíce lidí), školáky i jejich učitele očividně překvapil. "Vau! Moc vám všem děkujeme za pozitivní komentáře a uznání! Nečekali jsme, že se z videí stanou virály a naše vystoupení bude sledovat tolik lidí. Pozvání od dvou ambasád pro nás byla čest. Opravdu jsme nečekali, že si získáme tak velké publikum a takový pozitivní ohlas. Moc děkujeme," objevilo se v pátek na facebookových stránkách školy Svatého Filipa Neriho. Školy, která má blízko zejména ke Slovensku.

Slováci v Keni pomáhají dětem ulice

"Naše škola je internátní základní škola s denním studiem pro děti z menšinových skupin, vytlačovaných na okraj společnosti. Je ale otevřená i dětem z normálních poměrů a rodin. Vznikla v roce 2013 ve spolupráci organizace SlovakAid a Vysoké školy zdravotnictví a sociální pomoci sv. Alžběty v Bratislavě," uvedla pro Dotyk zástupkyně školy Daria Kimuliová, která pochází ze Slovenska a už dvanáct let působí v Keni.

Pětašedesát procent dětí ve škole podle ní tvoří bývalé děti ulice, sirotci, děti z dětských domovů či z krizových center, děti z těžkých rodinných poměrů, zdravotně postižené děti a podobně. Zbývajících 35 procent dětí pochází z keňské střední vrstvy. "Škola podporuje zranitelné děti tím, že jim poskytuje bezplatné předškolní a základní vzdělávání a posiluje pocit sounáležitosti se šťastnějšími členy společnosti," uvádí Kimuliová. V současnosti se ve škole učí 390 dětí, přičemž toto číslo zahrnuje jak žáky na denním studiu, tak i ty, co se učí na dálku. Devadesát procent z nich je při studiu plně sponzorováno. Celková kapacita školy je 450 žáků včetně 250 na dálkovém studiu. Díky tomu, že jde o internátní školu, děti bez domova zde najdou i střechu nad hlavou.

Škola vznikla v lednu 2013, kdy ji založil slovenský velvyslanec v Keni Michal Mlynár za pomoci výše zmíněných institucí SlovakAid, což je oficiální značka oficiální slovenské rozvojové pomoci v rámci rozvojového programu Ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí SR, a Vysoké školy sv. Alžběty, slovenské soukromé vysoké školy, založené usnesením vlády v roce 2003 (v témže roce vznikla i značka SlovakAid) a hlásící se k tradici křesťanského humanismu a křesťanské etiky. Dalšími partnery projektu jsou Dětské centrum Svatého Kizita v Nairobi a organizace Dobrota pro Afriku na Slovensku.

Samotná škola svatého Filipa Neriho se nachází v Josce, zhruba půldruhé hodiny autem od Nairobi, v oblasti na kraji buše, kde v okolí nic moc není. Důvodem bylo to, že její žáci potřebují tiché a klidné prostředí. Když jsou dál od velkého města, nelákají je tolik útěky a také tak snáz překonávají případnou drogovou závislost, s níž do školy někdy přijdou, byť na tvrdé drogy nemají peníze. Problémem je ale i to, že zvlášť starší děti z ulice hůř přivykají pevným pravidlům, pokud mají v dosahu nějaká další lákadla života na ulici. "Toto místo jsme si vybrali kvůli potřebě najít pro ně klidné prostředí, což byl nejhlavnější důvod. Další byl finanční, protože čím blíž jste Nairobi, tím jsou ceny pozemků neúprosnější," vysvětlila to Kimuliová před časem slovenskému serveru Teraz.

Podle ní se škola drží interního pravidla, že každé dítě může maximálně třikrát utéct. "Stalo se už, že to děti neustály a ulice byla silnější než budoucnost. Takové děti prostě musíte nechat jít, protože se nedá pomoci každému. Navíc ne každé dítě o pomoc stojí. Pak se vracejí zpátky na ulici a pokračují v předchozím životě. Naštěstí těch případů není samozřejmě moc. Máme asi devadesátiprocentní úspěšnost reahbilitačního programu, což znamená, že ho většina dětí dokončí. Problémy se objevují zejména v teenagerském věku. Nejvíc je trápí otázka rodiny. Často nikoho nemají, akdyž je jim 14 až 16, mohou snadno sklouznout k rebelování. Někdy se to podaří zvrátit terapiemi, rozhovory a motivací. Ne ale vždycky. Dveře však máme otevřené pro všechny," popisovala to Kimuliová.

Škola má keňsko-slovenský management a slovenského i keňského ředitele. Je součástí keňské oficiální vize bezplatného vzdělávání všech dětí do roku 2030 a dalších rozvojových cílů Keni. "Školu jsme vybudovali společně jako tým. Důvodem byla stigmatizace dětí z marginalizovaných skupin v jiných školách a nízká kvalita vzdělávání ve státních školách. Chtěli jsme pro naše děcka z rehabilitačních center to nejlepší. Tak jsme prostřednictvím SlovakAid sepsali projekt, vyhráli a začali stavět školu. Byl to strastiplný a náročný proces, ale pomalu začíná přinášet ovoce. Děti po ukončení základní školy pokračují na různých středních školách po celé Keni a v jejich podpoře pokračujeme i nadále. Právě jsme ve stadiu budování nové střední školy, která by měla být hotová během pěti let," uvádí Daria Kimuliová.

V současnosti se může škola pochlubit například tím, že řada jejích žáků, kteří žili od roku 2007 v rehabilitačních centrech partnerů školy a u Filipa Neriho získali základní vzdělání, dnes studuje na známých keňských středních národních školách, jako je Maranda High School, Starehe Girls Secondary School a St. Marys Yala. Pro děti ve věku šest a sedm let je připraven vzdělávací program postavený na učebních metodách, které začátkem 20. století vyvinula a prosazovala lékařka a pedagožka italského původu Marie Montessoriová (1870–1952). Pedagogika typu Montessori je zaměřena na podporu dítěte při rozvíjení jeho poznatků a dovedností a škola má podporovat jeho tvořivého ducha.

Devět let v Keni

Sama Kimuliová se do Keni dostala poprvé v roce 2006 ještě jako studentka - dobrovolnice. V té době studovala Trnavskou univerzitu, kterou si vybrala právě proto, že nabízela i možnosti rozvojové a humanitární práce. Dostala se tu k sociální práci, která umožňovala zúčastnit se přes léto zahraniční stáže. Zkusila si o ni zažádat a vyšlo to: vybrali jí do Keni. V roce 2006 zde strávila tři měsíce a o tři roky později, v roce 2009, se asi čtyři dny po promoci do této země vrátila. Nejdřív ne půl roku, pak na dalšího půl roku. Pak znova a znova. Už z této země neodešla.

Začátky s vybudováním školy nebyly jednoduché. "Keňská firma, která nám ji stavěla, vyhlásila před dokončením prací bankrot. Škola byla nedostavěná a termín otevření se blížil. Tím, že šlo o vládní projekt, vznikal samozřejmě tlak na to, aby se škola dobudovala. Po firmě ale zůstal i velký dluh, který bylo potřeba splatit," líčila to před časem Kimuliová.

V Keni se i vdala a narodily se jí zde děti. Ve škole chce zůstat a nadále ji rozvíjet.