Máme si co říct i po letech?

28. leden 2018 četba na 10 minut
pár, ilustrační foto

pár, ilustrační foto

Foto: Shutterstock

Naši předkové si děti pořizovali po dvacítce, dnes ale mnozí zakládají rodiny i o generaci později. Je rozdíl, zda se člověk s odstěhováním dětí vyrovnává v pětačtyřiceti, nebo v pětašedesáti? A v čem? Oslovili jsme proto dvě manželské dvojice, kterým se děti narodily poměrně brzy, a přesto se s jejich odchodem dokázaly vyrovnat s nečekaným humorem a grácií.

Když si báječnou ženskou…

Je rozdíl, když z domu odejde dcera, a když rodné hnízdo opouští syn? „Vždy záleží na okolnostech. Staré moudro praví, že pokud má někdo zůstat s rodiči v domě, tak by to měla být dcera. Já se s tím ztotožňuji, i když si myslím, že i obráceně by to u nás bylo v pohodě. Jelikož mám syna blízko, tak by pro mě bylo složitější, kdyby dcera bydlela někde daleko,“ řeší Sofiinu volbu Eva. Její choť jí lehce oponuje: „Podle mě je rozdíl veliký! U kluka se předpokládá, že bude samostatný a že opustí rodné hnízdo. Za mých mladých let musel navíc na dva roky na vojnu, kdysi odcházel do světa na zkušenou, takže i já očekával, že nemáme doma žádného pecivála a syn se udělá pro sebe. Že vyjede do ciziny nebo půjde pracovat, jak se říká někam do světa. U dcery to bylo daleko horší, tam jsem chtěl zase opak – aby zůstala doma, nikam nechodila a já ji mohl stále ochraňovat.“ Nejhorší psychickou krizi zažil, když jeho dcera odmaturovala a byla přijata na vysokou školu do Prahy. Uvědomil si, že ji ztrácí, že už s ní nebude pravidelně sledovat televizní seriály, řešit, jestli má svačinu, a přemýšlet, kam by ji zavezl nebo doprovodil.

Helena s Jaroslavem si po odstěhování dcer vzali hypotéku a postavili domeček. A stále jej úspěšně budují. Jaroslav dodává, že pokračují ve stejných aktivitách jako před tím. I Eva doceňuje, že mají na sebe s manželem více času, teď dokonce i peníze na cestování, divadlo, četbu nebo posezení s přáteli. Jiří ji doplňuje: „Nemyslím, že bych nějak rozšiřoval nebo měnil svoje aktivity, spíše se snažím udržet ty, které jsem musel nebo začal dělat kvůli dětem, třeba lyžovat, jezdit na vodu i na výlety, plánovat ,velkou‘´ dovolenou či chystat společné oslavy narozenin. Chceme totiž u společných aktivit udržet nejen svoje děti, ale přitáhnout k nim i jejich partnery.”“ Když děti chodily do školy, musela se celá rodina řídit podle školních prázdnin nebo začátků semestrů či zkouškových období. Teď už časové ohledy brát nemusejí, naopak respektují, že děti chtějí být i sami s partnery. „Vlastně jediné, co bych si přál, je, aby i moje děti měly svoje děti v nějakém přiměřeném věku,“” přiznává Jiří.

Helena si myslí, že dvojice, které fungují s dětmi, dokážíou podobně fungovat i bez nich. „Jedné kolegyni ani neodešly děti a s přítelem si už najednou neměli co říci. Jejich vztah skončil.“” To ale u nich prý nehrozí. „Stále je o čem diskutovat, například o počasí. (smích) Můžeme se bavit třeba o tom, jakou baštu uvařím, co všechno je třeba zařídit, udělat, o rodinách dcer, o vnoučatech, knihách i filmech. Je toho vážně dost. Našim častým tématem je také politika,“ vyjmenovává Helena společné zájmy. A Jaroslav jí přitakává: „Ani já jsem se tiché domácnosti nebál, neboť mám doma milovanou a chytrou ženu, se kterou si pořád rozumím.“”

Nechce se, nechce, z mamahotelu…

Tvrdí se, že dnešní děti, zejména synové, příliš netouží opouštět své dětské pokojíčky. Ostatně ironické slovo „mamahotel“ to potvrzuje…

Mamahotel bývá velkou specialitou především u synů jedináčků a matek, které žijí samy. Vytváří se neuvěřitelně silná vazba, která ubližuje oběma stranám, ale ani jeden z nich si to neuvědomuje. Komplikuje jim život, každý vidí na své straně jen benefity. Syn má dokonalý servis, leckdy nemusí ani přispívat na nájem, na druhou stranu je v nějakém „tunelu“ kontroly, věčné maminkovské péče, nenaučí se samostatnosti v soukromém životě, často bývá matkou citově vydírán. Samozřejmě, že to nejde paušalizovat, mamahotel totiž využívají i jiní lidé, než je popsán v rámci daného modelu. Ale po dosažení určitého věku je to projev nezralosti a neschopnosti dospělé separace od rodiny a péče matky.

PhDr. Jitka Douchová, psycholožka a terapeutka, www.jitkadouchova.cz

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky