Mary Toddová Lincolnová se narodila 13. prosince 1818 v Kentucky jako čtvrté ze sedmi dětí bankéře Roberta Todda. Život v blahobytu jí však šťastné dětství nezaručil. Když jí bylo šest let, matka zemřela při porodu a s otcovou novou manželkou si Mary nerozuměla. Rodina ji nakonec „uklidila“ do dívčího internátu.

Po škole nechtěla zpět k maceše a raději zamířila k sestře Elizabeth, která žila s manželem ve Springfieldu v Illinois. Brzy se stala oblíbenou postavou tamější smetánky a mohla si vybírat z řady nápadníků. Nakonec zvolila o devět let staršího právníka Abrahama Lincolna, ze něhož se v roce 1842 provdala.

O rok později se jim narodil syn Robert a v roce 1846 následoval Edward, který však ve čtyřech letech podlehl tuberkulóze. Mary netušila, že podobně bolestnou situaci zažije ještě několikrát.

V roce 1850 přivedla na svět Williama a o tři roky později ještě Thomase, kterému říkali Tad. Přes péči o početnou rodinu vždy stála po boku svého muže, který se v roce 1860 stal prezidentem v nelehké době, kdy země stála na pokraji občanské války.

Pocházela ze státu, kde bylo povoleno otrokářství a někteří její příbuzní sloužili v jižanské armádě, takže na ni řada lidí hleděla se značnou nedůvěrou. Veřejnost však dráždila i přehnanými výdaji. Bílý dům velmi zvelebila, ale nad náklady významně zvedal obočí i Abraham.

V roce 1862 podlehl tyfové epidemii její syn William a o tři roky později jí před očima zemřel i manžel. Když na něj atentátník John Wilkes Booth vystřelil ve Fordově divadle ve Washingtonu, seděla vedle něj a držela ho za ruku.

Neopustila ho ani poté, co po zásahu upadl do kómatu a několik hodin bojoval o život. Nakonec prohrál a v ten moment se těžce zkoušená Mary podle mnohých definitivně změnila v psychicky značně nevypočitatelnou osobu.

Propukl u ní panický strach z chudoby, dokonce začala rozprodávat své věci. V roce 1870 vyhověl Kongres jejímu požadavku a odsouhlasil jí rentu ve výši tří tisíc dolarů ročně. Do té doby se udělovala pouze příbuzným padlých ve válce.

Mary však argumentovala tím, že její muž jako nejvyšší velitel vojsk de facto také padl ve válce. Z tohoto kroku se nakonec stala nová tradice a někdejší první dámy dodnes dostávají po zesnulých manželech rentu.

Moje matka je šílená!

Další těžká zkouška čekala Mary v roce 1871. V osmnácti letech zemřel její syn Thomas a zoufalá žena se až chorobně upnula na nejstaršího Roberta, který měl v Chicagu právnickou praxi. Ten se stále větší nevolí sledoval, jak se matčin psychický stav zhoršuje.

Mary tvrdila, že se ji neustále snaží někdo otrávit, také znovu propadala chorobným nákupním horečkám. Rovněž se věnovala spiritistickým seancím ve snaze setkat se s duchy zemřelých synů nebo manžela.

V roce 1875 ji Robert nechal zavřít do soukromého sanatoria a u soudu se ji pokusil zbavit svéprávnosti. Neuspěl a zdrcená Mary, raněná zradou jediného žijícího syna, odjela do Evropy. Kromě šrámů na duši ji trápily silné migrény a rovněž šedý zákal. Kvůli špatnému zraku několikrát upadla a ošklivě se zranila. Stalo se jí to i v roce 1880 na palubě parníku, kterým se vracela do Ameriky.

Dožívala u své sestry Elizabeth ve Springfieldu, kde v roce 1882 podlehla mozkové mrtvici. Byla pochována v tamější hrobce po boku manžela a tří synů. Nejstarší Robert dodnes odpočívá na vojenském hřbitově v Arlingtonu.