Budoucnost médií

Média ovládá marketingové myšlení, zaznělo na besedě k hoaxům

24. září 2017 četba na 11 minut
Šíření hoaxů napomáhá fakt, že novináři jsou považováni za součást nevěrohodného establishmentu

Šíření hoaxů napomáhá fakt, že novináři jsou považováni za součást nevěrohodného establishmentu

Foto: Shutterstock

/VIDEO/ Byť je šíření hoaxů a nepravdivých informací běžnou součástí masové komunikace už od dob jejího vzniku, jsme dnes jimi zranitelnější. V čem tkví problémy současné komunikace? 

Česká veřejnost je už od začátku 90. let hodně polarizovaná, přičemž sociální sítě přispívají k tomuto rozdělení tím, že se v nich lidé uzavírají do "své názorové bubliny", přičemž algoritmy sítě jim nabízejí příspěvky, které jejich názoru odpovídají. To v lidech posiluje přesvědčení, že jejich názor je správný a rozšířený, byť tomu tak nemusí ve skutečnosti být. K informacím často schází odpovídající kontext. Mediálnímu vzdělávání se přitom věnuje ve školách jen malá pozornost. A česká média ovládá marketingové myšlení, jehož podstatou je snaha uspět, nikoli poznat.

FOTOGALERIE

Kybernetický útok, ilustrační foto Kybernetický útok, ilustrační foto Kybernetický útok, ilustrační foto

Tyto a další názory zazněly v panelové diskusi "Propaganda, dezinformace, hoaxy - jak se v tom vyznat?", kterou v tomto týdnu uspořádala ve Skautském institutu v Praze organizace Go Think Initiative. Diskuse se mimo jiné zúčastnili Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK a vedoucí katedry mediálních studií na Metropolitní univerzitě v Praze, Jakub Bouček, autor pořadu Teorie spiknutí na online videokanálu Stream.cz, Radka Pudilová, koordinátorka programu Nadace OSF, a Bohumil Kartous z informačního centra pro vzdělávání Eduin.

Nevylučovat z diskuse

Přestože se debata měla týkat hoaxů a jejich šíření, shodli se diskutující na tom, že hoaxy samy o sobě nepředstavují stěžejní problém. Spíš jde o to, v jakém stavu je společnost, v níž se objevují.

"Hoaxy jsou normální součástí našeho světa. Celá naše kultura ostatně stojí na hoaxu zvaném Rukopisy," uvedl Jan Jirák s narážkou na slavná falza 19. století zvaná Rukopis zelenohorský a Rukopis královédvorský.

Skutečnost, že jsme dnes vůči hoaxům citlivější, byť bychom na ně měli být zvyklí, přičetl názorové unifikaci, která se v české společnosti vytvořila už začátkem 90. let. "V 90. letech se opravdu vytvořil ve společnosti názor, že se s někým nemluví, a to se nám začalo mstít," řekl Jirák.

Bohumil Kartous to ilustroval na debatě o vystoupení komunistky Marty Semelové v předvolební debatě o vzdělávání, která se konala v Knihovně Václava Havla.

"Ve většině diskusí, které k této události vznikly, dominoval názor, že Marta Semelová neměla být do této debaty vůbec pozvána. Já si myslím, že je to špatně," řekl Kartous. "Je chyba, že v české společnosti vznikl ustálený diskurs, že s někým se nediskutuje. To je věc, která pak nahrává nejrůznějším dezinformačním médiím, neboť mohou vytvářet zdání, že ona jsou platformou, kde diskutovat lze."  

"Tvrdím, že hoaxy nejsou problém. Jsme ve společnosti zajištující pluralitu názorů. Problém je v tom, že vnitřně znejistělí hledáme vnějšího nepřítele," dodal Jirák. 

Sociální sítě pak přispěly k polarizaci společnosti ještě víc. Nejen kvůli tomu, že v nich člověk vyhledává především lidi podobně zaměřené. Příspěvky z jeho názorového spektra mu přihrává sama síť jako taková. 

"Obsah, který se vám v sociální síti zobrazuje, je určován algoritmy, jež vám nabízejí to, co odpovídá vašemu profilu. Tím vám vytvářejí vaše vlastní informační bubliny a vy jste víc nakloněni tomu věřit, že to, co vám předkládají, je pravda," poznamenala Radka Pudilová s tím, že dopad tohoto trendu vlastně zatím neznáme.

Podle Jakuba Boučka jediná šance, jak uzavřené názorové skupiny na sociálních sítích ovlivňovat, je vytvářet "ostrůvky pozitivní deviace", tedy vstupovat do nich i s odlišným pohledem na věc, popřípadě vyvracet hoaxy, které se v nich opakují, a doufat, že někoho i jiný úhel pohledu zaujme.

Chybí mediální vzdělávání

V diskusi zaznělo také to, že české školství nevěnuje dostatečnou pozornost mediální výchově a tomu, jak by měli děti přistupovat k informacím, jak si je vybírat a analyzovat - jakkoli to je zásadní pro orientaci v mediálním prostoru.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST