O harmonickém dětství nemohla být v jejím případě ani řeč. Když jí byly dva roky, otec Jindřich VIII. nechal popravit její matku Annu Boleynovou, protože usoudil, že po dvou potratech mu už nebude schopna dát vytouženého syna. V roce 1547 zemřel i Jindřich a třináctileté Alžběty se ujala jeho šestá manželka Kateřina Parrová spolu se svým milencem Thomasem Seymourem, což byl bratr Jindřichovy třetí manželky Jane. Rodinný propletenec tím zdaleka neskončil.

Ctižádostivý Seymour se s Kateřinou oženil a brzy s ní počal potomka. To mu však nestačilo. Dospívající Alžběta se mu velmi zalíbila a podle všeho ji začal sexuálně zneužívat. Kateřina na to však přišla a dívku bez milosti vyhodila z domu. Když o rok později krátce po porodu podlehla horečce omladnic, Seymour se místo truchlení vydal za Alžbětou a snažil se ji přesvědčit ke svatbě. Dobře věděl, že by tím značně posílil své šance na anglický trůn. Političtí konkurenti to však nehodlali připustit a nechali ho popravit. Oficiálně proto, že připravoval vzpouru. Alžběta si konečně mohla oddychnout.

Řada ctitelů

V roce 1558 se ujala vlády a během dalších 45 let zemi pozvedla a zvelebila. Dědice trůnu jí ale odmítla dát. „Provdala jsem se za anglické království, můj korunovační prsten je mým snubním prstenem,“ říkala. Ctitelů měla celou řadu, ale vždy zdůrazňovala, že bude pochována jako panna. U dvora se šuškalo, že nemůže mít děti, a dokonce ani není schopna sexuálního styku.

„Chovám odpor k myšlence manželství z důvodů, jež bych nevyzradila živé duši,“ postěžovala si královna vévodovi ze Sussexu. „Raději bych byla svobodná žebračka než vdaná královna,“ pokračovala. Jiní tvrdili, že panovnice „byla obdařena blanou, jež činila ji neschopnou přijmouti muže, ač ke své potěše ozkoušela nejednoho.“

Přední místo mezi jejími ctiteli zaujímal hrabě Robert Dudley (1532/33 - 1588), který byl ovšem ženatý. Když v roce 1560 našli jeho ženu Amy pod schody se zlomeným vazem, vypukl skandál. Poddaní nikdy nepřestali spekulovat, že Dudley svou choť ze schodů shodil nebo ji otrávil, aby si mohl vzít Alžbětu.

Královna o sňatku skutečně uvažovala, ale nikdy se k němu neodhodlala. Dudley ji přitom opakovaně žádal o ruku, naposledy v roce 1575 během divadelního představení na hradě Kenilworth. Přesto zůstal jejím důvěrníkem i věrným politickým spojencem.

Zázračné zotavení

Když v roce 1562 Alžběta dostala pravé neštovice a chvílemi upadala do kómatu, rádcové byli přesvědčeni, že udeřila její poslední hodina. Naléhali, aby určila svého nástupce, načež královna z posledních sil ukázala na Dudleyho. Nakonec se zázračně zotavila a těšila se dobrému zdraví až do podzimu roku 1602, kdy ji série úmrtí mezi jejími přáteli uvrhla do depresí a dlouhodobých záchvatů melancholie. Po její smrti ji na trůně vystřídal vzdálený bratranec a skotský král Jakub.

Historikové dlouho dumali, proč se Alžběta celý život vyhýbala nejen sňatku, ale i sexuálním radovánkám. Objevila se řada teorií včetně té, že panovnice byla ve skutečnosti mužem. V současnosti je nejvíce přijímané vysvětlení, podle něhož trpěla takzvaným vaginismem, což je reflexní křeč stydkého svalstva, která znemožňuje pohlaví styk.

V drtivé většině jde o poruchu psychického rázu, která souvisí s traumatizující zkušeností v intimní oblasti. V případě Alžběty se „pachatel“ nabízí - chlípný Thomas Seymour.