Vaše jméno se zapsalo především na poli politickém… Jste lékař, spisovatel… Prozraďte, co dělá Miroslav Macek dnes...

Obávám se, že máte pravdu, a znovu a znovu mě to fascinuje: v aktivní politice jsem strávil zhruba 1/35 svého života, už jsem déle než čtvrt století mimo politiku, a přesto mě lidé stále vnímají jako politika. Dnes, tak jako vždy, si užívám života: zahradničím, sportuji, zabývám se různými sběratelskými koníčky, čtu, píšu, věnuji se své paní…

Jak dnes s odstupem času vzpomínáte na svou politickou kariéru?

Minulostí se celoživotně příliš nezaobírám, nelze na ní totiž nic změnit. Ovšem na eleganci, s jakou se nám podařilo rozdělit stát a měnu, a na restituční zákon, který vrátil statisícům lidí majetek, bych zřejmě mohl být pyšný. Ale jak říkám, nepotrpím si na sentimentální vzpomínání.

Nemůžu se nezeptat psal se rok 2006, setkání se zubaři a vaše facka panu Rathovi, která byla například Brity o pár let později považována za jednu z nejlepších politických rvaček... Jak to s odstupem času hodnotíte?

Nijak. Chtěl jsem ztrestat Rathovu urážku mé tehdejší ženy, učinil tak a tím to pro mě skončilo.

Probíhající prezidentská kampaň co si o ní myslíte? Kdo je vám sympatický, koho byste si na Hradě dovedl představit, a koho určitě ne?

Už léta se k politické situaci a politikům vyjadřuji jen a jedině na svých webových stránkách. Kdo má zájem o tyto mé názory, nechť do nich nakoukne.

Co vás přimělo k napsání pokračování knihy Saturnin se vrací?

Nabídka z nakladatelství, zda bych se do toho nechtěl pustit. Což byla výzva, kterou nešlo odmítnout.

Přece jen Saturnin je dnes již klasika, nebyla to více než odvaha, pustit se do pokračování příběhu z pera Zdeňka Jirotky?

Bral jsem to jako výzvu, se kterou je nezbytné vypořádat se co nejlépe. S každým svým činem v životě člověk nese svoji kůži na trh, to je riziko každého podnikání. A bez odvahy v podnikání by nevzniklo nic.

Komu je vaše knížka určena? O čem vypráví? Jak vznikalo pokračování? Kde jste čerpal námět?

Pokračování je natolik pokračováním původní knihy, že je tak jako ona určena široké škále čtenářů, vlastně všem. Též obsahově je podobné jde o historky z prázdninového pobytu v dědečkově domě a vložená vyprávění. Knihu jsem psal s přestávkami asi deset měsíců a náměty jsem čerpal ze života a vyprávění svých rodičů. Postavy a jejich charakter jsem se snažil maximálně zachovat, přidal dvě nové a trochu si pohrál s vývojem mladého Milouše.

Co vás přimělo přidat si do svého životopisu v kolonce „povolání“ spisovatel?

Do kolonky „povolání“ si píšu „rentier“, tedy důchodce. Ostatní přidávají novináři. Ovšem píšu celoživotně, ale málokdy něco vydám, neboť pro mě napsáním textu ta tvůrčí, tedy zajímavější část práce končí. Ale zdá se, že příští rok se pár mých knih na pultech objeví…

Jak u vás probíhá proces psaní? Děláte si poznámky, které pak zpracujete, nebo si například v určitou hodinu sednete a popustíte uzdu své fantazii?

To druhé platí. Sednu a začnu psát. Opravuji či přepisuji napsané jen zcela výjimečně.

Kdo byl vaším prvním kritikem, komu jste dal pasáže z pokračování Saturnina přečíst jako prvnímu?

Moje paní. Napsala o tom dokonce stať Strasti manželky spisovatele, kde popisuje, jak trpí při tom, když se děj knížky dozvídá po kouscích a přeházeně.

Jste lékař, stomatolog. Co vy a zubař, navštěvujete zubní ordinaci pravidelně? Bojíte se zubaře?

To už bych si ani netroufl říct. Naposledy jsem byl coby stomatolog v ordinaci začátkem února 1990. Zubaře ovšem navštěvuji pravidelně a nikdy jsem se návštěvy či nějakého zákroku nebál a nebojím.

Žijete v Zábřehu, proč ne v Praze, v centru dění?

Protože Zábřeh a jeho okolí je „krajina mého srdce“. Znám tu každou mez, každý kámen, každou pěšinku, jsem součástí zdejší přírody.

Čím jste chtěl být jako dítě? Jaké povolání si nedovedete představit, že byste vykonával?

Toužil jsem být hoteliérem, což způsobily známosti mého otce. Ten také způsobil, že neopovrhuji žádným povoláním, žádnou prací a vždy tvrdím, že kvalitní čistič kanálů je mnohem prospěšnější než nekvalitní vysokoškolský profesor.

Stalo se vám, že jste v životě něco „prošvihl“, co už se nedalo vrátit zpátky?

Jistě mnohokrát, ale jak už jsem řekl, minulost neřeším, neboť na ní nelze nic změnit, budoucnost taktéž ne, neboť je nepředvídatelná, takže se naplno věnuji současnému žití. Tady a teď.

Věříte na zázraky?

Na zázraky nevěřím, já na ně spoléhám.

Řídíte se instinktem, nebo rozumem?

Tak půl na půl a s přibývajícím věkem začínají převládat instinkty.

Co neumíte, ale chtěl byste umět?

Dokonale německy. Ale pracuji na tom.

Koho obdivujete?

Všechny, kteří se dokážou postarat o sebe a svoji rodinu. Kdyby tak činil každý…

Co byste rád udělal, ale neustále to odkládáte na neurčito?

Nepatřím mezi „odkládače“, a to zvláště nepříjemné práce ne. Nejlepší a nejrychlejší způsob, jak se jí zbavit, je totiž udělat ji.

Existuje něco, bez čeho se ve svém životě neobejdete?

Neobejdu se bez pohybu v tom širším slova smyslu. Bez každodenního procvičování těla i ducha.

Jaký dárek, který jste kdy dostal, vám udělal největší radost?

Mně udělá radost každý dárek, který je věnován z lásky, byť je to drobnost.

Dokážete dělat kompromisy?

Bez těch se nikdo v životě neobejde. Jen je třeba mít vytyčenou pevnou hranici, za kterou se už neustoupí.

Co vám z dětství schází? Existuje něco, co byste si chtěl z té doby přenést do současnosti, ale už to jednoduše nejde?

Ne, takto já neuvažuji. Žiji přítomností a tu se snažím co nejvíce si zpříjemnit a prožít naplno.

Jaké jsou vaše dobré vlastnosti? A které špatné?

Tak to je otázka pro mé okolí, nikoliv pro mě. Já introspekci nepodléhám.

Každý potřebuje občas „vypnout“. Jak si nejlépe odpočinete?

Prací na zahradě. Procházením se po lese. U sklenky dobrého vína. Spánkem.

Hrajete na nějaký hudební nástroj?

Hrával jsem postupně na klavír, na trubku a na flétnu, ale uživil bych se tak těžko. Ačkoliv jednou v mládí při majálesu jsem dostal skvěle zaplaceno, a to se slovy, abych okamžitě přestal hrát.

Kde rád trávíte dovolenou?

Na zahradě doma, v okolních lesích, ve vinařských oblastech Rakouska.

Byl jste někdy u kartářky, věříte v astrologům?

Nebyl a horoskopy nečtu. Co kdyby se nemýlily?

Jaký jste řidič?

Vzhledem k tomu, že jsem řidič takzvaně „vyježděný“, který jezdí neustále, tak snad uspokojivý.

Umíte vařit? Co? Komu vaříte?

Vaření a stolničení patří mezi mé velké koníčky. Však jsem již před lety vydal kuchařku a příští rok by měla vyjít další, s názvem Labužníkem na plný úvazek, kterou jsem napsal se svojí paní. Také chystáme se Zbigniewem Czendlikem Farskou kuchařku, už se na ní pracuje. Vařím jak pro moji paní a pro sebe, tak pro přátele.

Co a koho byste si vzal na pustý ostrov?

Knihu Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) a svoji paní. A kdyby tam připlulo i pár beden vína…

Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se celý život řídíte?

Verši Williama Blakea (ve vlastním překladu): Zemi vidět v malém zrnku písku, krásu nebe v kvítí na lučině, nekonečnem plnit z dlaní misku, věčnost umět prožít ve vteřině…

Co vás v poslední době trápí?

Nic.

Kdo je Miroslav Macek?Narodil se v Litomyšli 7. prosince 1944 ve znamení Střelce. Absolvoval Lékařskou fakultu UP Olomouc v roce 1967. Pracoval v několika zubních střediscích, poté jako konzultant zahraničních firem. Nyní je v důchodu. Otec Alois, kamenosochař, matka Marie, obchodní úřednice, dcera Alexandra, syn Miroslav, vnoučata Veronika, Daniel, Kamila, Jan, Tomáš. Žije v rodinném domě v Zábřehu.