První informace o takzvané Modré velrybě se vztahovaly k ruské sociální síti Vkontakte (ruská obdoba Facebooku), na níž se údajně objevily výzvy k dospívajícím, aby plnily různé úkoly, vystupňované až k sebevraždě.

Má jít o propracovaný systém, v němž hrají stěžejní roli takzvaní "kurátoři". Ti údajně hledají na sociálních sítích určených předpubertálním a pubertálním dětem snadno ovlivnitelné oběti, jimž pak v padesáti dnech zadávají různé úkoly od "vstaň ve 4.20 a ohlaš se svému kurátorovi" přes "pořež se na rukách" nebo "udělej si něco bolestivého" až po "Ukonči svůj život". Během padesáti dnů údajně získají o svých obětech dostatek informací na to, aby je dokázali vydírat a k sebevraždě v podstatě donutit - například hrozbou, že jinak ublíží jejich blízkým.

Diskuse o této "hře" se staly v současnosti i mezi českými dětmi na sociálních sítích velmi populární a dominují různým skupinám, které tyto děti navštěvují. Objevují se tam i fotografie různých zranění, jež si údajní "hráči" způsobili, přičemž reakce ostatních jsou hodně rozdílné. Část diskutujících hru odsuzuje nebo považuje za hoax, část je ale ochotna se v tomto směru hecovat (záznamy z některých diskusí lze najít v galerii).

Policie: O výskytu Modré velryby už víme

Právě o Modré velrybě spekulovala některá média v souvislosti s nedávnou zatím nevyjasněnou smrtí dvou dívek na železničním přejezdu v Mlékojedech, které se podle svědků chytly za ruce a vyšly po kolejích vstříc jedoucímu vlaku. Policie ale nepotvrzuje, že by zde byla nějaká souvislost.

"V současné době nemáme informace o tom, že by se tato hra vyskytla v České republice," uvedla ve středu 12. dubna pro Dotyk.cz Ivana Nguyenová, vrchní komisařka oddělení tisku a prevence policejního prezidia České republiky. Sdělila ale, že informaci o ní i tak poskytlo prezidium všem krajským ředitelstvím policie.

Po vydání článku Dotyku, v němž jsme zveřejnili i ukázky z českých sociálních sítí, kde se děti o hře baví, pak policie během čtvrtka 13. dubna své vyjádření aktualizovala: "Po důkladném zmonitorování sociálních sítí můžeme potvrdit, že tato hra se opravdu vyskytuje na území České republiky, a bereme ji jako velmi vážnou hrozbu pro českou mládež. Kriminalisté Národní centrály proti organizovanému zločinu, kteří se zabývají počítačovou kriminalitou, se snaží kontaktovat administrátory Facebooku a Instagramu, aby zamezili šíření této hry," uvedla v novém vyjádření Nguyenová.

Podle ní policie činí preventivní kroky. Kriminalisté Národní centrály proti organizovanému zločinu, kteří se zabývají počítačovou kriminalitou, se podle ní snaží kontaktovat administrátory Facebooku a Instagramu, aby zamezili šíření této hry.

Podle Ngueyenové se na nové formy trestné činnosti v kybernetickém prostoru zaměřují policení preventisté, kteří působí ve všech oblastech Česka a přednášejí i ve školách. Rodiče by podle ní měli v případě podezření, že jejich dítě tuto hru hraje, upozornit pedagogy na její výskyt a co nejdřív ohlásit tuto skutečnost jako poznatek na nejbližší policejní služebnu.

"Nebezpečí je někde jinde"

Bohužel ani v případě, že zmínění kurátoři neexistují, nebo alespoň nevyvíjejí svou činnost v Česku, nepřestává hrozit reálné nebezpečí. Jak upozorňuje výkonný ředitel neziskového nevládního sdružení Národní centrum bezpečnějšího internetu Jiří Palyza, děti jsou schopné do značné míry propadnout virtuálnímu světu a podlehnout možnosti nechat se sledovat a poslouchat pokyny.

"Pro rodiče jsou klíčové dvě věci: za prvé musí vysvětlit dětem, že při používání sociálních sítí se stávají součástí světa, v němž jsou manipulované i manipulovatelné, ale že to, zda se tomu podřídí, záleží i na nich. Když počítač vypnou, octnou se v realitě. Rodiče by měly dbát na to, aby děti věděly, že virtuální svět není všechno a že v něm nemusí nikoho slepě následovat," uvedl pro Dotyk Palyza.

Druhou důležitou věcí podle něj je, aby si rodiče všímali, jak se jejich dítě chová a zda se jeho chování nějak nápadně nezměnilo: zda třeba není výrazně roztěkanější, zda se mu náhle nezhoršil prospěch nebo zda na sobě nemá známky toho, že by se samo úmyslně zraňovalo.

"Sebepoškozování není u dětí vstupujících do puberty neznámý jev, spíš k němu inklinují dívky, možná proto, že v tomto věku cítí silnější pocit méněcennosti nebo nezařazenosti," říká Palyza. Dodává ale, že výzvy k němu se zatím na českém internetu příliš neobjevují. V souvislosti s náctiletými řeší centrum nejčastěji šikanování formou zasílaných zpráv a vydírání nahými fotkami, často v souvislosti s rozpady prvních lásek.

Národní centrum bezpečnějšího internetu provozuje web Saferinternet.cz, zaměřený mimo jiné právě na vzdělávání dětí, kterým ubližuje nevhodné a závadné chování na internetu. Projekt spolufinancuje Evropská komise.

"Děti potřebují někoho rozumného, komu se nebojí svěřit"

S Palyzou do značné míry souzní i názor dětského psychologa Miroslava Hudce. Ani podle něj není dětské sebepoškozování nic úplně nového. "Zrovna minulý týden jsem měl v poradně třináctiletou slečnu, co se pořezala na zápěstí. V jejím případě ale šlo o změnu školy a nešťastnou lásku, o případu Modré velryby jsem zatím neslyšel. Platí ale, že děti sebepoškozování znají. Když si pak s nimi povídáte, často od nich slyšíte, že se cítí tak psychicky špatně, že se jim při fyzické bolesti jakoby uleví," řekl Dotyku Hudec.

Psychologie podle něj zná i vlny takzvaných módních sebevražd mladých lidí, přičemž tou světově nejslavnější se stala série sebevražd, kteá následovala po vydání Goethova románu Utrpení mladého Werthera. "Dokážu si představit patologickou osobnost, která si uspokojuje své potřeby tím, že se přes internet snaží manipulovat dětmi tímto směrem, a je možné, že emočně náchylnější dítě tomu podlehne," uvedl obecně Hudec, ale dodal, že o žádném konkrétním případu odpovídajícím "Modré velrybě" neví.

Jako možnou prevenci zmiňuje dětský psycholog osvětu, zákazy nedoporučuje. "Zatrhnout dětem přístup na Facebook není dobré řešení, nehledě na to, že při současném rozšíření mobilních zařízení s internetem to není ani technicky možné. Důležité je ale především to, aby dítě mělo vedle sebe někoho rozumného a důvěryhodného, komu se může svěřit. Největší problém je, když nemá s kým mluvit. V pubertě se bohužel může stát, že bojuje s rodiči i s učiteli, a pokud nemá ani rozumného kamaráda, může je ovládnout stud. A snadněji pak propadne manipulaci ve virtuálním světě. Rodiče by měli vést děti tak, aby se ty nebály za nimi přijít s problémem," uzavírá psycholog.