Ten nenajdete, nikdo ho nezná. Je schovaný v údolí, na nádherném místě, rozplývá se Michal Dujka, když vypráví o svém barokním zámečku Hájek u Polomu. Kdysi to býval lovecký zámeček rodiny Kinských. V novodobých dějinách neměl na majitele moc štěstí, ti poslední skončili v exekuci. Z ní zámeček vysvobodil právě potomek rodu Bubna-Litic.
Potkali jsme se před Velikonocemi v pražské kavárně, odkud je Hájek dost z ruky, více než 160 kilometrů. Tak schválně, jestli tu krásu na samotě bez jejího majitele najdeme. Svátky budeme s rodinou trávit poblíž a pokusíme se zámeček vyfotit.
Povedlo se. Lepší den pro výlet na Hájek jsme si nemohli vybrat. Doprovází nás slunce, kamenné schody k zámečku lemují laviny bledulí, nikde ani živáčka.
Na záchranu zchátralé památky teď ale Michalu Dujkovi mnoho času nezbývá. Poslední měsíce ho zaměstnává hlavně Karel IV.
„Strašně moc mu dlužíme. Dal dohromady rozvrácenou zemi a uměl vládnout," vzhlíží ke králi českému a císaři římskému jeho potomek z 20. pokolení. Spolu s přáteli ze šlechtických kruhů a dalšími příznivci chce přispět k důstojným oslavám 700. výročí narození nejvýznačnějšího českého panovníka. Nachystali vícero námětů, teď na ně ještě sehnat peníze.
Ctíce předky, sebe ctíce
Stěžejní květnové oslavy se blíží. Kompetentní autority mají zřejmě dost času.
Oslavy vypuknou v sobotu 14. května mší ve svatovítské katedrále. Pozvána je evropská šlechta. Není ale jasné, kdo přijede.
Zatím to vypadá, že Karla IV. všude plno rozhodně nebude. „Už jsme se rozhodli, že jednu z akcí – show na Vltavě – odložíme na září," říká Michal Dujka. Respekt k předkům, nejen ke Karlu IV., má v krvi. V rodě Bubnů-Litic se dědí dávné rodinné heslo Ctíce předky, sebe ctíme.
Vcelku přirozeně odvedl Michal Dujka kus práce na výstavě Šlechtické poselství. Hostil ji Pražský hrad v předloňském roce jako připomínku 75. výročí od podpisu deklarace české šlechty. Její příslušníci se tím v roce 1939 přihlásili k bezvýhradné věrnosti své vlasti a českému národu.
Foto: J. RASCH
„Výstava měla úžasný ohlas. Teď ji ještě chceme dostat na více míst po republice. Od 26. května bude v Kutné Hoře. Je potřeba ji šířit, aby se zlepšil pohled Čechů na šlechtu," plánuje syn hraběnky Eleonory Dujkové, rozené Bubna-Litic.
Jak urozeného je původu, ví Michal Dujka zcela přesně. Je potomkem nejen Karla IV., ale ve 39. generaci také prvního středověkého císaře římského Karla Velikého. Ve 34. pokolení je potomkem historicky prvního doloženého českého knížete Bořivoje I. Přemyslovce a jeho manželky a patronky českých zemí sv. Ludmily. Tyto slavné předky má v rodokmenu, který dostali s manželkou Miladou Karasovou jako svatební dar od přítele a genealoga Jana Drocára.
Je potomkem nejen Karla IV., ale ve 39. generaci také prvního středověkého císaře římského Karla Velikého.
Brali se předloni a bubnovský rodokmen hned věnovali kostelu Nejsvětější Trojice v Horním Jelení, kde se obřad konal. Kostel je kulturní památkou a stojí na místě původního svatostánku, který začal v roce 1600 stavět Heřman z Bubna. Má v něm hrobku a pod hlavou položenou kůži ze svého věrného lva, alespoň si to vybásnil Simeon Karel Macháček.
Zdá se, že víc tíhnete k Hornímu Jelení než k zámku v Doudlebách nad Orlicí, odkud pochází vaše maminka. Je to tak?
Vždycky to bylo jedno panství. Doudleby jsou s Jelením historicky nedělitelné. O zámek v Doudlebách pečuje bratr Petr a je to obrovská starost. Já jsem zvyklý jezdit do Jelení. Opravil jsem si tam hájenku a jezdíme do ní skoro na každý víkend. Už ten krásný název – Horní Jelení. Mám tam srdíčko.
O tom, kde bude svatba, tedy nebylo pochyb?
Svatby a pohřby jsou odjakživa na Horním Jelení. Navíc farář Jan Kunert je náš velký kamarád. Díky němu je kostel ve stavu, jak má být. Je to místo s úžasnou energií. Má v něm hrobku Heřman, který kostel založil. Začátkem roku jsme tam uložili strýce Adama Bubna-Litic.
Heřman z Bubna byl udatná pán
Za to, že je vám Horní Jelení hodně blízké, můžete vděčit Heřmanovi z Bubna, který v roce 1573 koupil zdejší panství. Uměl byste zarecitovat báseň o něm?
Heřman z Bubna byl udatný pán, u svého krále na slovo vzatý, kterýkoli mu rozkaz dán, býval věrnému vladyce svatý (po první sloce se zastaví – pozn. red.). Z paměti bych vydoloval tak polovinu básně.
Jako děti jsme ji uměli perfektně. Denně jsme ji měli na očích, text visel v rámečku na zdi. I teď máme všichni doma báseň zarámovanou.
Foto: J. RASCH
Pátral jste někdy po tom, jak to ve skutečnosti bylo se „slavným českým pánem" Heřmanem?
Moc toho o něm nevíme. Je otázka, kde vlastně byl na výpravách a co tam dělal. Jestli byl v Turecku, nebo dnešním Íránu či Iráku. Básník praví, že zachraňoval lva před dvěma tygry. Ale tam, kde žijí tygři, nejsou lvi. Je složité pátrat po historii. Ani jsme nezjistili, jak se Bubnové dostali od Plzně do Litic ve východních Čechách.
Ani jsme nezjistili, jak se Bubnové dostali od Plzně do Litic ve východních Čechách.
Váš tatínek pocházel z Valašska, ale chtěl být pohřben v Horním Jelení. V pamětech vaší maminky jsem se dočetla, že jste mu se sestrou hledali místo na hřbitově.
Bylo to tak. Chodili jsme se sestrou po hřbitově a vybírali vhodné místo. Bývalý starosta nám nabídl, že tátu můžeme uložit do rodinné hrobky, a zařídil vše potřebné. Jsme mu za to vděčni. Že táta chce být v Jelení, jsem se dozvěděl, až když zemřel.
Byl bezvadný, byla s ním legrace. Když skončila válka, byl štábním kapitánem. Bojoval proti nacistům, ale za komunistů si odskákal, že si vzal hraběnku. Nesměli jsme ani jezdit do Jelení. Byl pro nás vstup zakázán. Jako děti jsme jezdily do Dobříkova, do vesnice poblíž. Žili tam známí, kteří dříve pracovali na zámku. Brali si nás na letní byt.
Tajemství hraběte Mikuláše
Vzpomínáte si, co vám v dětství maminka vyprávěla o životě na zámku?
Se životem zámecké paní moc nekorespondovala, neměla to moc ráda. I když jako dítě to neměla lehké. S bratrem Adamem museli pracovat na poli. Nikdo se s nimi nemazlil.
Panství byla správa majetku, o který bylo třeba se starat. Maminka nám vyprávěla hlavně o svých rodičích, o bratrovi a našich předcích.
Kdo z nich vám přišel nejzajímavější?
Dědeček Mikuláš, tatínek mé maminky a strýce Adama. Měl složitý život. Až ve státním archivu v Zámrsku jsem se dozvěděl o jedné jeho epizodě, která dosud nebyla zveřejněna.
Povídejte...
S mojí babičkou, která byla Rakušanka, nebyli úplně ideální pár. Dědeček měl stálou přítelkyni, Němku. Když sem přišli Němci, napsal jí dopis, že se s ní rozchází. Pokračování vztahu by bylo proti jeho přesvědčení, když ona je Němka. Ten dopis je uchovaný v archivu.
Jméno Michal jste dostal po pradědovi?
On byl Michael, ale rodičům nepovolili, abych se tak jmenoval. Jiří Císler (herec a komik, zemřel v roce 2004 – pozn. red.) měl dvojčata, Johanu a Zuzanu. Ale jméno Johana nedovolili. Byly jí tři roky a ještě nebyla pokřtěná. Jména jako Stalimír a Pětiletka, ta se mohla dávat.
Foto: J. RASCH
Vyrůstal jste ve skromných podmínkách, vypráví v knížce vaše maminka. Pociťoval jste to jako malý kluk?
Nikdo nemá ani ponětí, co jsme zažili. Doma nebylo nikdy nic, byli jsme chudí. To k nám ještě chodili oblepovat skříně, že jsou ze zámku v Doudlebách a jde o státní majetek.
Zabavili je?
To už ne. O historii naší rodiny se u nás moc nemluvilo. Myslel jsem si, že je to stejné i u ostatních. Jen mi bylo divné, že v jiných domácnostech měli sektorový nábytek. To jsem jim záviděl, my měli jen starý nábytek. Rodiče říkali, že je vzácný. Teď bych ho neměnil. Když přijdu do moderně zařízeného bytu, ptám se: Kde bydlíte? Po chvíli se ošívám.
Byli jste doma se sourozenci vedeni ke způsobnému chování?
Úcta ke stáří, chovat se slušně, zásady při stolování, to vám vleze pod kůži. Nezdrav s rukama v kapsách. To jsem slyšel pořád.
Dodnes neumím pozdravit s rukama v kapsách. Také u nás platilo silné pravidlo neříkat, že máme hlad. Tak to chodilo za maminčina dětství na zámku. Byla snídaně, oběd a večeře. Kdo nepřišel včas ke stolu, nedostal najíst. Na hlad si pak nemohl stěžovat. Mám to tak zakořeněné, že mi někdy ani nevadí, že nejím.
Že by vám stačila duševní strava? Hodně čtete?
Za celý život jsem přečetl asi tři, možná čtyři celé knížky. Čtu rád, ale začínám zprostředka nebo odjinud. To mám od dětství, odmala jsem četl sám. Verneovky znám dodneška nazpaměť. Nejradši jsem měl Tajuplný ostrov, jen jsem nikdy nevěděl, jak se na něj trosečníci dostali, když nečtu od začátku. Na přeskáčku jsem přečetl tisíce knih. Mívám jich rozečtených třeba deset najednou.
Ke komediantům se hrdě hlásím
Měl jste za minulého režimu nepříjemnosti se šlechtickým původem?
Ani ne. Ale ne, že by mě policajti nechali na pokoji. U výslechu, když došlo na jméno matky – rozená Bubna z Litic – říkali: My nechceme vědět, odkud je, ale jak se jmenuje. Maminka to měla hodně těžké. Táta také. Komunisté je pronásledovali.
Panství byla správa majetku, o který bylo třeba se starat.
Takže studovat jste mohl, ale nechtěl?
Nedodělal jsem automobilovou průmyslovku v Plzni, protože jsem začal s divadlem. Za socialismu jsem podnikal v kultuře – pořádali jsme divadelní představení, koncerty bigbítových kapel.
Celý život jsem byl na volné noze, ale za minulého režimu jsem k tomu musel někde pracovat. Abych měl razítko v občance, byl jsem zaměstnaný jako topič. To se tenkrát cenilo.
Stále se věnujete divadlu?
Už moc ne, ale mám ho rád. Divadla jsou na vysoké úrovni. Jsme národ komediantů a já se k nim hrdě hlásím.
Zahrál jste si na jevišti?
To ne. Já byl vždy ten vzadu. My jsme představení organizovali.
Co máte na divadle nejraději?
Normální současnou činohru. V tom je jednoznačně nejlepší Činoherní klub. A také Dejvické divadlo, ti mladí jsou démoni, co umějí. Když je vidím, úplně mi tečou slzy. Staří pardálové musí obdivně koukat.
S Karlem jsme svázáni i přes kostel
Teď žijete oslavami Karla IV. Jaký program se svými přáteli chystáte?
Máme několik nápadů. Nerad bych o nich mluvil, dokud nebude jisté, že je opravdu uskutečníme. Zatím jsme vydali Knížecí a královský rodokmen vládnoucích dynastií na českém trůnu. Připravili jsme nějaké akce, ale nevíme, jestli na ně dostaneme granty. Jestli uspějeme na magistrátu.
Není už trochu pozdě?
Dávno je pozdě. Ale úřady dříve nevypsaly granty. Jsou to kuriózní situace. Seděli jsme u náměstka ministra kultury, na všem se dohodli. Načež jedu z ministerstva a na mostě Legií z rádia slyším, že náměstka odvolali. A byli jsme znovu na začátku. Oslava určitě nějaká bude. Karlovi to dlužíme.
Foto: J. RASCH
Jaké dluhy máte na mysli?
Pokoru, pracovitost, poctivost. Karel IV. byl veliký vizionář a hlavně uměl vládnout. Rozvrácenou zemi dal dohromady. Na jeho počest, abych prozradil něco z našich plánů, bychom chtěli udělat venkovní instalaci a ukázat, jak vypadalo Nové Město pražské, které založil. Do kříže tam nechal postavit pět kostelů, nejvýchodnější je Karlov. Byl postaven jako kopie pohřebního dómu Karla Velikého v Cáchách. Donátorkou kostela byla i rodina Bubna-Litic. Máme tam mše za naši rodinu. S Karlem IV. jsou tedy Bubnové svázáni i přes kostel.
Pojďme do Hájku. Zámeček skoro na polosamotě je opravdu kouzelný, ale zaslouží velkou rekonstrukci. Nezkomplikoval jste si s ním moc život?
Koupil jsem ho jenom proto, abych ho zachránil. Jednou bude krásný, ale oprava bude stát hodně peněz. Na to musím sehnat peníze. Beru to jako svoji ostudu, že jsem ho ještě nedal dohromady. Nikdo nepamatuje, že by se zdejší potůček rozvodnil. Čekal až na mě. Jakmile jsem koupil pozemek kolem rybníka, rozvodnil se a podemlel hráz. Je to smůla.
O novou střechu si památka opravdu říká.
Když jsem zámeček před třemi lety koupil, byla střecha děravá. Provizorně jsem ji aspoň zakryl. Památkáři trvají na tom, že střecha musí být původní. Ale neřekli jaká. Pátrám po tom, co na ní kdysi bylo. Zatím jsem nic nevypátral.
Ptal jsem se Ference Kinského (František Kinský z Kostelce nad Orlicí – pozn. red.), jejichž rodině Hájek kdysi patřil. Ale nic k tomu nemá. Ferenc je bezvadný kluk, pomůže, když něco potřebuji.
Zámeček Hájek
Barokní lovecký zámek nechal postavit v roce 1773 majitel choceňského panství František Oldřich Kinský. Protože pramen v Hájku byl považován za léčivý, vyrostly tu i lázně a také pozdně barokní kaplička. Od roku 1812 patřil Hájek kostelecké větvi rodu Kinských. Ti nechali později zámeček přestavět na myslivnu. Od roku 1948 majetek využívaly státní lesy.
K čemu chcete Hájek využívat?
Ještě úplně nevím. Mohl by to být hotelový objekt. Na Západě si majitelé historických objektů navzájem posílají klienty. Tady to zatím moc nefunguje. Chystá se projekt Zámky na Orlici. Já ale nejsem na Orlici, mám jen rozvodněný potůček.
K Hájku jste ale dost přilnul?
Hodně. Naštěstí jsou tam bezvadní lidé, kteří mi pomáhají. Hlavně Jiří Červinka. Třeba s prořezáváním náletů. Zámeček pamatují jako děti a říkají mi: Musíme to dát do kupy.
Foto: archiv
Rod Bubnů
Původně česká vladycká rodina pánů z Bubna pocházela z Plzeňska. Jejich rodinným sídlem byl hrad Buben.
Mikuláš Bubna koupil roku 1562 hrad Litice poblíž Žamberka, proto rod začal používat přídomek „z Litic".
V roce 1575 postavil Mikuláš Bubna zámek v Žamberku, jeho bratr Heřman pak zámeček v Horním Jelení, kde v posledních letech žil Adam Bubna-Litic, než letos v lednu zemřel.
V roce 1629 byli Bubnové povýšeni do panského stavu, v roce 1644 získali titul hraběcí.
Hrabě Ferdinand Antonín (1768–1825) se proslavil jako diplomat a válečník v protinapoleonských službách. Později se stal generálním guvernérem Nizzy, Piemontu a Savojska. Ještě v roce 1818 sloužil jako vrchní velitel v Lombardii. Zemřel roku 1825 v Miláně.
Mikuláš Bubna-Litic (1897–1954), otec Adama a Eleonory, byl protektorátní ministr zemědělství ve vládě Aloise Eliáše. Po válce byli všichni ministři prohlášeni za kolaboranty. Mikuláš Bubna-Litic se chtěl ospravedlnit u soudu, dobrovolně na něj čekal 14 měsíců v zajišťovací vazbě na Pankráci. Svou ženu, která jej navštěvovala, vždy doprovázel k tramvaji.
K procesu ovšem nikdy nedošlo. Mikuláš Bubna-Litic ale dostal doklad o národní spolehlivosti. Třicet z 31 vyslechnutých svědků se shodlo, že patřil k nejstatečnějším ministrům protektorátní vlády a své české smýšlení a nepřátelský postoj vůči nacismu dával jasně najevo.
Foto: J. RASCH
Michal Jan Mikuláš Ondřej Dujka (61)
Je nejmladší ze čtyř dětí Eleonory Dujkové, rozené Bubna-Litic, a Petra Dujky. Od narození žije v Praze.
Vyučil se, studoval střední automobilovou průmyslovku v Plzni, ale nedokončil ji, raději začal jezdit s divadlem. Celý život byl na volné noze, produkoval divadelní představení a k tomu byl za komunismu zaměstnán jako topič v OPBH.
Před čtyřmi lety koupil v exekuci zámeček Hájek u Polomu. Je to nedaleko zámku v Doudlebách nad Orlicí a Horního Jelení, které vždy patřily rodu Bubna-Litic.
V září 2014 se po téměř dvacetiletém vztahu oženil s Miladou Karasovou, bývalou majitelkou modelingové agentury Czechoslovak Models. Je bezdětný.
Článek vyšel 15. dubna 2016 v Dotyku č. 16/2016 a v Dotyku Styl Royal č. 4/2016.