Potravinářský průmysl

Muž, který naučil Švédy milovat český česnek

1. červen 2017 četba na 15 minut
Kromě českého česneku dováží Martin Fripp olivový olej z Kréty

Kromě českého česneku dováží Martin Fripp olivový olej z Kréty

Foto: Archív Martina Frippa

Jméno Martin Fripp v Česku řadě lidí moc neřekne, byť jde o českého rodáka. Ve Švédsku je ale mnohem známější. Díky českému česneku.

Hlavního kuchaře v restauraci si česnek ze srdce Evropy získal, takže si ho objednal dvacet kilo. Fripp se rozjel znovu do Československa a v Lounech nakoupil padesát kilo českého česneku. „Během tří dnů bylo ve Švédsku celých padesát kilo pryč. Vyjel jsem potřetí a přivezl jsem dvě stě kilo."

Obchod se začal rozvíjet, ale souběžně s ním přišly i administrativní problémy. Psala se druhá polovina sedmdesátých let. V roce, kdy Martin Fripp dovezl do Švédska první svazek českého česneku, vznikla v Československu Charta 77. Následující roky se pak nesly ve znamení výrazného úsilí komunistického režimu utužit co nejvíc svou pozici. Odeslání každého balíku s českým česnekem z Československa do Švédska provázelo složité vyplňování celních dokumentů. V balíku, které odesílala Frippova matka, bylo vždy dvacet až třicet kilo česneku.

„Pak se to rozrůstalo. Nakoupil jsem třeba plný kamion česneku, ale s tím kamionem jsem musel do Žatce, tam odevzdat dvě až tři kila vzorků do laboratoře rostlin, nechat si na ně vystavit osvědčení, s osvědčením zajet do Cínovce na celnici, nechat česnek proclít, a teprve pak jsem ho mohl vyvézt."

I přes tyto nesnáze však poptávka po českém česneku ve Švédsku narůstala. Jeho šíření pomáhaly ochutnávky v obchodních řetězcích, při nichž Fripp podle svých slov naučil Švédy dělat české topinky ze slaného chleba.

„Ve Švédsku přidávají do chleba sladký sirup, ale pro topinky s česnekem se hodí nejlíp klasický český chleba s kmínem. Je to jeden z nejlepších chlebů na světě. A když se osmahne na dobrém olivovém oleji, až chytí zlatou barvu, a vy ho pak po chvíli posolíte mořskou hrubou solí a přetáhnete českým česnekem, tak vznikne fantastická pochoutka."

Mezi časté zákaznice se podle něj zařadila například asi čtyřicetiletá půvabná dáma, která se na topinky s česnekem neustále vracela. Frippovi se stala inspirací pro reklamní slogany: „Z hezké ženy musí táhnout česnek" a „Nikdy netancuj s dámou, z níž netáhne česnek." Při ochutnávkách je pak používal. Zažil prý i situaci, kdy se mu zákaznice svěřila, že český česnek miluje, ale její manžel ho bohužel nesnáší. „Musíte vyměnit manžela, řekl jsem jí. Otočila se ke mně a zeptala se:? Jste volnej?" usmívá se podnikatel.

Cesta do řetězců

Naplno jako svému hlavnímu byznysu se začal česneku věnovat v roce 1978. „Švédové v té době znali jen rajčata, okurky, cibuli a nějakou zeleninu. Česnek téměř vůbec. První jim tam přivezli zahraniční dělníci, Jugoslávci, Turci a Řekové. Když tyhle lidi svážel autobus do loděnic, kde pracovali, tak byl celý cítit česnekem. Podle česnekové vůně rozeznávali ve Švédsku cizince. Jenže pak se tam český česnek tak fantasticky chytil a začal se rozšiřovat a rozšiřovat. Dnes je český paličák ve Švédsku pojem. Nechal jsem mu tam také zaregistrovat ochrannou známku: Hammergarlic."

Degustace a propagační akce dělal Fripp podle svých slov osobně ve všech obchodních domech po dobu třinácti až čtrnácti let. Postupně vytřídil ty založené na nízkých cenách. Namísto toho se v roce 1988 dostal do řetězce ICA, opřeného o vysokou kvalitu a stabilní ceny. V něm pak ochutnávky pokračovaly. Po obchodních řetězcích se začaly o český česnek zajímat i velkosklady, takže se objevil nový problém. Kde takové množství česneku brát?

„Potřeboval jsem deset až patnáct tun ročně, někdy i víc. Takže další můj krok byl, že jsem začal jezdit po vesnicích na Lounsku a na Litoměřicku a hledal jsem další dodavatele. Jenže když jsem se na ně zeptal svých dosavadních partnerů, tak se tvářili, že nikoho dalšího neznají. Báli se, abych od nich neodešel k někomu jinému. Uspěl jsem až poté, co jsem ve vesnicích vyvěsil plakáty – najednou se v každé vesnici objevilo deset až patnáct česnekářů."

Postupně tak navázal kontakty až s dvěma sty dodavateli. Ale to pořád nebylo uspokojivé řešení, protože téměř polovina z nich podle Frippa česnek míchala – tedy do pytlů s pěticentimetrovými česnekovými palicemi přidávaly i menší, třeba půldruhacentimetrové. „Dodával jsem jim pětikilové pytle, ať je naplní, a když jsem je pak plné vysypal, zjistil jsem, že mě podvádějí – doprostřed pytle ukryli malé česneky. A ty byly ve Švédsku neprodejné. Já měl na prodej česneku vytvořený celý koncept, používal jsem pro něj speciální stoly, na nichž jsem nabízel jednotnou kvalitu. Ve Stockholmu je zažité, že platí-li zákazník dvakrát až třikrát vyšší cenu proti průměru, nebude o ní diskutovat. Nemohl jsem tam předložit něco jiného, i když vím, že malý česnek je někdy silnější a že vydrží déle, právě proto, že je malý. Ale zákazník kupuje očima. Takže jsem se musel s polovinou dodavatelů zase rozejít."

Chci velkovýrobu česneku v Česku

Listopadová revoluce v roce 1989 zjednodušila trochu administrativní proces týkající se vývozu česneku a objevili se i první profesionální producenti česneku. Stále jich ale podle Frippa není dost. „V současnosti spolupracuji se 47 česnekáři, kteří mají na svou činnost licenci od ministerstva zemědělství. Obvykle jsou to rodiny, které ročně vypěstují dvě až čtyři tuny česneku. Celá rodina na tom pracuje. Ale pořád tu není velkovýrobce, který by ročně vyrobil třeba patnáct, dvacet nebo i třicet tun. A mě jde o to, aby tu byl."

Akční letáky