Na horním zvonku je nápis Zámek, na dolním Kučerovi. Stojíme před rokokovým skvostem Nové Hrady, který si v 18. století nechal postavit hrabě Chamaré. V obci na východě Čech působí české Versailles, jak se zdejšímu zámku říká, trochu nepatřičně. Je sobota dopoledne, týden před oficiálními oslavami 17. listopadu. Před 25 lety byl Petr Kučera plně ve víru dění.

„U nás doma se zakládal Kruh nezávislé inteligence. Byli jsme jediní s vlastním bydlením, kde se mohlo sejít 80 lidí. Potřeba dát něco dohromady byla po Palachově týdnu obrovská. Zapojovali se i lidé, kteří stáli mimo klasické opoziční struktury, " vzpomíná na rok 1989 bývalý novinář Svobodného slova.

Původně byl zahraničněpolitickým novinářem, když po Chartě 77 začalo přituhovat, degradoval na technického redaktora a nesměl publikovat.

Osudové pozvání

S manželkou žili v Nebušicích na kraji Prahy. U nich doma se pak v převratných listopadových dnech měli sejít Miloš Zeman a Václav Havel. „Oni se neznali, chtěli jsme je dát dohromady," vysvětluje Kučera, významná osobnost Občanského fóra, které vzniklo dva dny po 17. listopadu.

Zeman již předtím vešel ve známost kritickým článkem v Technickém magazínu publikovaném v srpnu 1989, veřejně pak vystupoval jako bavič v divadle Semafor. Než ho Petr Kučera přivedl do Občanského fóra, a tím i do vysoké politiky. Po rozpadu OF se oba potkali v sociální demokracii, v jejím směřování se ale neshodli.

„V roce 1995 jsme se s Milošem rozešli. Každé zasedání ústředního výboru a grémií končilo naší hádkou. Strana šla nahoru a on to urychlil, ale za určitou cenu. A já se domníval, že je příliš vysoká. Sebere vítr z plachet sládkovcům, části nostalgických komunistů a vstoupí do Strakovky za cenu toho, že za sebou povleče sociální demokracii, která se už ze starých bot nevyzuje," předpovídal Kučera budoucí politické klima rozdmýchané Zemanem.

Před téměř 20 lety proto politiku opustil. V revoluční a porevoluční době byla jeho denním chlebem. „Byla to úžasná doba. Byli jsme kamarádi a politická jednání byla kamarádská setkání. To se už dnes těžko vysvětluje," říká představitel tehdejšího Občanského fóra. Vzpomíná na trojici, která po přesunu Václava Havla na Hrad tvořila nové kolektivní vedení OF. Říkalo se jí boží oko.

„Ivan Havel měl na starosti programové otázky, Petr Pithart formální reprezentaci a já operativu. Každý den jsem řešil milion věcí, do Prahy se sjíždělo na 40 lidí z krajů pro informace a instrukce. Schůze pro celou republiku, což jsou dnes stranické sjezdy, jsme měli každý týden."

Poté, co Pithart odešel do vlády, stal se tváří OF Jan Urban. „Honza byl HPV, holka pro všechno." John Bok, kterému přátelé říkají Divous, dělal na setkání OF něco jako šéfa ochranky. „Když na jednom z nich začal někdo křičet, že jsem svobodný zednář, řekl jsem Johne, vyhoď ho. Byl to Miroslav Sládek, později republikán. I takoví lidé tam chodili."

Plné zuby Klause

Polistopadový vývoj byl velmi ovlivněn osobnostním profilem protagonistů, hodnotí Petr Kučera. Zatímco Václava Havla vidí na piedestalu, i když nebyl úplně bez chyb, vůči oběma posledním prezidentům je kritický. „Havlova stopa je velice mělká v porovnání s tím, jak vývoj ovlivnil Václav Klaus a jeho nešťastná povaha vidět ve vás nikoli názorového oponenta, ale nepřítele. Zeman to ještě prohlubuje, posunul nás o patro níž do suterénu kultury a politiky."

Historiku Kučerovi vadí, když Klaus osočuje Havla, že byl proti stranám. „To je ahistorický pohled. Ve společnosti byla naprostá nechuť ke stranictví. Do té doby jsme měli jednu stranu. Hlásit se k nějaké straně bylo faux pas."

Vzpomíná, jak po vítězných volbách v roce 1990, kdy OF vyhrálo na celé čáře, bylo připravené odstavení Václava Klause: „Lidé ve vládě měli plné zuby jeho arogance, neschopnosti spolupracovat, nereflektovat situaci. Domluvilo se, že bude guvernérem státní banky. Klaus se ale ukázal jako nejlepší technolog moci. Nikdo z nás na něj neměl. Představa, že bude oslovovat davy, pro něj byla prioritní."

Za jeden z největších polistopadových paradoxů považuje Petr Kučera Klausovu třetí cestu: „Na veřejnosti se prezentoval jako nesmlouvavý zastánce liberálního, dokonce libertariánského kapitalismu, šermoval baronkou Thatcherovou. Brojil proti takzvaným třetím cestám, přitom kuponová privatizace není nic jiného. Je to experiment, který jinde nebyl.

Lidé kolem Klause prodělávali určitý názorový vývoj, jen on se neposunul. Je extrémním příkladem egoisty, to má společné se Zemanem. Jednou přijatý názor nemění."

S odstupem času Kučera doceňuje roli Václava Valeše, místopředsedy Čalfovy vlády, který měl koordinovat ekonomickou transformaci. „Dokázal korigovat spoustu excesů, se kterými přicházel Klaus."

I v ekonomice se vše rychle obracelo vzhůru nohama. „Pamatuji se, jak se Valeš vrátil z Humenného, kde se ze dne na den zastavila výroba umělých vláken. Vše šlo předtím do Ruska. Ve fabrice neměli šéfa obchodního oddělení, měli jen dispečera, který odbavoval vlaky. Co vyrobili, naložili do vagonů. Rusové byli ochotni zboží dál brát, ale ne platit."

Samet a trauma z lustrací

Někdo mluví o převratu, jiný o předání moci, Petr Kučera si hájí sametovou revoluci. První dny přitom nebylo vůbec jisté, zda se nezopakuje Maďarsko z roku 1956 s násilným potlačením revoluce. Ve středu 22. listopadu 1989 se Kučerovi přestali bát.

„Z redakce mi ten den volali, že se mnou chce někdo mluvit a je to nesmírně důležité. Byl to vysoký důstojník zpravodajské služby a měl předat spolehlivou informaci – rozkaz k zásahu nebude vydaný. Zeptal se, jestli to můžu tlumočit Havlovi. Vašek měl už stejnou zprávu od amerického velvyslance. Chystala se totiž schůzka amerického a ruského prezidenta, Bushe a Gorbačova, k dohodě o konvenčním odzbrojení. A Bush vzkázal Gorbačovovi, že ji zruší, pokud dojde k zásahu v Československu. Ruský prezident měl eminentní zájem, aby se dohoda dotáhla do konce."

Z hektické polistopadové doby si dnešní novohradský zámecký pán nese dílčí trauma. S Janem Urbanem dostali nevděčnou roli – před prvními volbami selektovat lidi, jejichž jména se objevila ve spisech Státní bezpečnosti.

„Nikomu bych to nepřál. Měli jsme jen kusé informace. Lidé, u kterých jsme neměli pochybnost, překvapivě figurovali v Cibulkových seznamech. Nadělalo to spoustu zlé krve. Václav Klaus a další, kteří byli najednou bojovníci na barikádách, nám vyčítali, že jsme byli příliš měkcí. Ale Slováci mi dodnes připomínají, že jsem ve Federálním shromáždění prosadil lustrace před volbami."

Na Slovensku museli na poslední chvíli stáhnout z čela kandidátky VPN (Veřejnost proti násilí – obdoba českého OF) Jána Budaje, který vždy vystupoval jako odpůrce totalitního režimu. Až řadu let poté se v archivech našla oficiální zpráva StB, která Budaje očistila.

Když stát decimuje tahouny

Listopadové heslo „Nejsme jako oni" bere Petr Kučera dodnes smrtelně vážně. Z novohradského zámku nechce udělovat knížecí rady, když už se v politice neangažuje. Jako občana ho mrzí konfrontační duch a rozdělování společnosti, na kterém mají dva poslední prezidenti velkou vinu. V politice je dnes důležitější marketing než obsah.

„Politika se prodražuje, a to je pole pro experimenty politických podnikatelů, kteří mají peníze, aby ji utáhli. To je nezdravý způsob. Můžeme nadávat na politické strany, ale bez nich demokratický systém nefunguje." Hodně ho také zklamala neprofesionalita správy státu. „Malí podnikatelé jsou tahounem ekonomiky. I v nejvyspělejších západních ekonomikách tvoří víc než dvě třetiny národního důchodu. Tady jim ale stát činnost jen stále více komplikuje. Řežeme si větev, na které sedíme. Nemůže za to Evropská unie, to jsou jen výmluvy," kritizuje jako podnikatel.

V zámeckém areálu mají Kučerovi 24 dámských a 16 pánských záchodů. „Chce to po nás hygiena. Pak přijedeme na anglický zámek s návštěvností jako Karlštejn a je tam jeden pánský a jeden dámský záchod," ilustruje často přemrštěné zdejší nároky.

Ač nic nerestituoval, řadí restituce k polistopadovým úspěchům. Naopak za jednu z největších chyb, kterých jsme se dopustili, považuje udržení mamutích zemědělských podniků. „Bohatá evropská společnost se stále více zajímá o prostředí, ve kterém chce žít. Tady je ale neprůchodná krajina, půda se zatěžuje těžkými mechanismy, hospodaří se stylem po nás potopa. A co hůř, z venkova zmizel malovýrobce. Nikdo nebude s dětmi jezdit na víkend dívat se na silážní žlaby a bioplynky," kritizuje Kučera, sám také zemědělec.

A věčný optimista. Navzdory tomu, co ho rozčiluje, přiděluje za uplynulých 25 let 80 bodů plus a jen 20 minus. „Jen slepý nemůže vidět obrovskou proměnu země. Jsme součástí evropského prostoru, žijeme v bezpečné zemi, v nadbytečném dostatku. Že neumíme hospodařit, je náš problém. To se dá změnit."