Je pár měsíců po sametové revoluci a brněnští volejbaloví fanoušci prožívají dvojnásobnou euforii. Místní Zbrojovka, vedená legendárním hráčem a trenérem Karlem Lázničkou, vybojovala mistrovský titul. V sestavě nechyběl ani tehdy třiadvacetiletý dvoumetrový blokař Martin Nejedlý. Rodák z Kunovic a kandidát reprezentace, jenž do týmu přišel z brněnské Tesly.
„Byl pracovitý, ctižádostivý a učenlivý, měl výtečné skokanské parametry. Na první pohled na něm bylo vidět, že má za sebou atletickou průpravu," vzpomíná na Nejedlého jeho tehdejší kolega z týmu Zdeněk Haník, nahrávač, který je dnes šéfem Českého volejbalového svazu.
Po historickém úspěchu se ale životní cesty hráčů Zbrojovky rozdělily. Haník si našel novou obživu v Rakousku, Nejedlý se přestěhoval do Německa. Nadějný hráč, který původně v Brně studoval na učitele-tělocvikáře, zmizel Brňanům z očí...
Střih. Říjen 2013. Na Pražském hradě již půl roku vládne Miloš Zeman. Jeho nejvlivnějším poradcem je jistý Martin Nejedlý.
Nepřehlédnutelný sedmačtyřicátník, který se po vyhlášení výsledků lednových prezidentských voleb tyčil v pražském TOP Hotelu nad nově zvolenou hlavou státu jako tělesný strážce, se slzami v očích a posléze v obětí se zpěvákem Danielem Hůlkou. Někdejšího úspěšného volejbalistu by v něm už málokdo hledal, s profesionálním sportem dávno skončil. Ony pověstné „výtečné skokanské parametry" ovšem zůstaly.
Nejedlého vliv na prezidenta je dnes takový, že i mnozí „starozemanovci", členové Zemanova kabinetu z let 1998 až 2002, mimo záznam říkají, že si společně s kancléřem Vratislavem Mynářem hlavu státu omotali kolem prstů. „Dělají vše pro to, aby od něho všichni ostatní poradci byli odříznuti," tvrdí jeden z nich.
Otázkou je, čeho chce Nejedlý ve spojení s Mynářem dosáhnout. Zda jsou tyto cíle v souladu se zájmy České republiky, nebo zda jde hlavně o soukromý byznys, kterému se Nejedlý nadále aktivně věnuje. V druhém případě může být tento spolumajitel rusko-české petrochemické společnosti Lukoil Aviation Czech, která má vysoké dluhy vůči Správě státních hmotných rezerv, pro zemi i bezpečnostním rizikem (viz Nejedlý v konfliktech zájmů).
Není pochyb o tom, že se podnikatel a prezidentův poradce, který se aktivně podílel na sestavování Rusnokova kabinetu i na zákulisních jednáních o jeho podpoře, může často ocitat ve střetech zájmů. Do řady z nich se již dostal.
Neprůhledné financování
Martin Nejedlý vyvolává silné emoce i ve světě byznysu. Jeho pracovní metody jsou dnes mezi českými miliardáři i manažery častým tématem hovorů. Týdeník Dotyk získal svědectví některých šéfů velkých českých firem, kteří tvrdí, že po nich Nejedlý dosti nevybíravě žádal peníze. Není úplně jasné, komu měly být určeny.
„Byl jsem u něho už dvakrát. Je dost cholerický a agresivní, mnozí dnes s láskou vzpomínají na Janouška. Ten alespoň nebořil to staré, byl docela vnímavý, dalo se s ním normálně bavit, uměl být zábavný. Toto je ale něco úplně jiného a je to i o větších penězích," tvrdí šéf velmi významné domácí firmy, podílející se na miliardových státních zakázkách.
Zároveň tím srovnává údajné chování Nejedlého s vystupováním dříve velmi vlivného lobbisty Romana Janouška napojeného na pražského exprimátora Pavla Béma z ODS.
Vedle svědectví byznysmenů jsou tu i výpovědi některých členů Strany práv občanů Zemanovců (SPOZ), jíž je Nejedlý zakladatelem a prvním místopředsedou odpovědným za ekonomiku a financování. Tito lidé dnes tvrdí, že ve straně funguje černé financování.
„Nejedlý vydal například příkaz, aby bylo šest milionů korun v hotovosti, vyskládaných v kabele, rozneseno k fiktivním sponzorům. Ty peníze se rozdaly spřáteleným lidem, u nichž nehrozí, že by o tom někde mluvili. Dostali na ruku hotovost a ze svých vlastních účtů pak poslali straně peníze. Výhodou pro ně samotné je, že na to mají sponzorskou smlouvu a mohou si to následně odečíst z daní," vypráví v jedné pražské restauraci velmi dobře informovaný člen SPOZ, blízký nejvyššímu vedení. Jedním dechem ale dodává, že tento model financování je běžný i u všech dalších partají.
Týdeník Dotyk chtěl od Nejedlého vyjádření, zda vůči manažerům a podnikatelům skutečně vznášel nějaké finanční požadavky. Rovněž k tomu, zda se v partaji někdy využívalo fiktivních sponzorů. Nejedlý tyto a další otázky (týkající se jeho petrolejářského byznysu) dlouho ignoroval.
Až po několikerých urgencích poslal krátkou SMS: „Dovolte mi, abych na podobná tvrzení nereagoval. Považuji je za smyšlená, nepravdivá a účelově podsunutá jako součást předvolebního boje," napsal byznysmen a prezidentův poradce.
Když se například týdeník Dotyk zajímal o poslední zprávu o hospodaření partaje, ukázalo se, že v papírové formě možná ani neexistuje. „Já osobně tu zprávu nemám, to se musíte ptát pana Nejedlého, on je samostatná jednotka," říká další z místopředsedů SPOZ Vladimír Kruliš. Dodává ovšem, že jde o interní stranické dokumenty, do nichž veřejnosti nic není. Pro ni je určena pouze výroční zpráva uložená v parlamentním archivu.
V jámě lvové
Přesuňme se ale o pár kilometrů dál. Vstupujeme do bílé vily na okraji obce Líšnice, nedaleko místního golfového hřiště. Ač je uvnitř objektu i luxusní výtah, do suterénu scházíme po dřevěném schodišti.
Ocitáme se v rozměrném sále, kde je bazén, momentálně zakrytý modrou plachtou, fitness, několik lehátek, televizor s posezením, sauna a kuchyňka. Nad bazénem visí obraz Františka Ringo Čecha Hastrman. To asi proto, že muž, kterému toto všechno patří, Miroslav Šlouf, měl v českém podsvětí za časů kralování „kmotra" Františka Mrázka přezdívku Vodník.
Právě Šloufova rozlehlá rezidence 25 kilometrů za hlavním městem je symbolem Zemanova návratu do vysoké politiky.
Tady se v létě 2008 zakládalo občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana, z něhož později vnikla i partaj SPOZ.
„Zeman se zrovna koupal v bazénu, když sem za námi tehdy přijelo asi pět televizních štábů a chtělo se o cílech občanského sdružení dozvědět více," vzpomíná Šlouf, rozšafně sedící v křesílku, bosý, v modrých šortkách a v červeném tričku.
Byl to právě tento někdejší vysoký svazácký a komunistický funkcionář, kdo Zemana do vysoké politiky v devadesátých letech poprvé přivedl. Respektive přivezl, v autobuse Zemák, s nímž společně objeli republiku.
Také akce na reinstalaci „důchodce z Vysočiny" do nejvyšších ústavních funkcí započala původně ve Šloufově režii.
Lobbista ovšem loni nejspíš udělal taktickou chybu, když se před samotnou volbou zcela stáhl do pozadí, aby jakožto stará struktura veřejně neprovokoval.
Vůdčí roli v Zemanově týmu přenechal svým tehdejším blízkým přátelům z SPOZ, Nejedlému a Mynářovi. Oba do politiky z byznysu přivedl a například s nimi pravidelně v létě jezdil na vodu. Prostor, který dříve opanoval Šlouf, rychle obsadila dvojice „chlapců" ze Zlínska.
Jak vzpomínají pamětníci, v zákulisí za Zemanem sice vypukl organizační chaos – byl to nakonec stejně Šlouf, kdo Zemanovi tajně domlouval schůzky u bývalého britského premiéra Tonyho Blaira či ve Vídni u spolkového prezidenta Heinze Fischera –, ale přítel Miloš se na vytoužený Hrad přesto dostal. Pro Nejedlého s Mynářem to znamenalo definitivní potvrzení vlastních kvalit a dokončení emancipace.
První úder přišel těsně po volbách, kdy prý Zeman Šloufovi vyčetl, že ho připravil o deset procent hlasů. Další v době, kdy se Šlouf na pár hodin stal pražským volebním lídrem SPOZ.
Nejedlý, ovládající předsednictvo SPOZ, ho direktivně sesadil a nahradil ministrem dopravy Zdeňkem Žákem, kterého si v létě sám prosadil do Rusnokovy vlády. Vypukla válka, v níž i Šlouf nyní naprosto otevřeně cílí na svého bývalého přítele a obchodního partnera.
Ve své pětipodlažní vile, s dalším „domkem" v rozlehlé zahradě, obklopen celou řadou cenných uměleckých děl – plátny Alfonse Muchy, Antonína Slavíčka či Otakara Kubína – mluví dnes Šlouf o pošlapávání demokracie, celospolečenském marasmu a zakládá platformu za obrodu české politiky.
Nebýt mě, je nula
Zní to až úsměvně. Zloděj křičí: Chyťte zloděje. I tak lze komentovat tento souboj, který ve výsledku oslabuje prezidenta i stranu, jejímž zůstává čestným předsedou.
„Byl jsem to já, kdo mu dopomohl k zakázce na letišti," nebojí se Šlouf například veřejně přiznat, že kdysi zařídil prezidentovu poradci Nejedlému a jeho firmě, aby se stala klíčovým dodavatelem leteckého benzinu na pražském státem vlastněném airportu.
Když se Šloufa ptáme, jaký je vlastně mezi ním a Nejedlým kvalitativní rozdíl, argumentuje, že on nikdy nestál před soudem (což může hrozit Nejedlému), přitom byl detailně prověřován státními orgány – berňákem počínaje, Finančně analytickým útvarem ministerstva financí konče.
Naráží patrně na Nejedlého aktuální problémy s vypůjčeným a nevráceným leteckým benzinem ze Správy státních hmotných rezerv (viz Nejedlý v konfliktech zájmů), které klíčové představitele Rusnokovy vlády nechávají až podezřele chladnými.
A právě kvůli tomu čelí trestnímu oznámení senátora a dalšího naštvaného (dnes už bývalého) zemanovce Vladimíra Drymla.
Šlouf tuto apatii státu vůči vysoce postavenému dlužníkovi vysvětluje náklonností, kterou k Nejedlému mnozí ministři Rusnokova kabinetu cítí či mohou cítit. Dokonce vyjádřil přesvědčení, že Nejedlý skrytě zaplatil pětimilionový volební dluh za současného ministra financí Jana Fischera, což ale oba pro týdeník Dotyk striktně odmítají. Ovšem ani pro Šloufa osobně nejsou šéfové klíčových resortů neznámými osobami (viz Rusnokův kabinet ve válce Šloufa s Nejedlým). O to je celá tato bitva pro Šloufa i Nejedlého citlivější a pro veřejnost pikantnější.
Z hlediska očisty veřejného života je to vlastně dobře, že se do sebe zaklesly dvě „těžké váhy", které toho na sebe hodně vědí. Můžeme se tak dozvědět ještě více o zákulisních praktikách, které celou českou politiku v posledních letech degradovaly na přepočítávání peněz.
Lukoil spojil i rozděluje
Rovněž Šloufa s Nejedlým spojily peníze a byznys. Jak Šlouf v rozhovoru s týdeníkem Dotyk říká, poznal Nejedlého někdy v letech 2002 až 2005 (Nejedlý tvrdí, že to bylo už v roce 2002) jako zástupce pardubické firmy Plynostav, která se zabývá výstavbou plynovodů a ropovodů. Měl pro ni dojednávat kontrakty na dálné Kamčatce.
Do Ruska se Nejedlý přesunul už na začátku devadesátých let z Německa, kam sice odcházel z Brna jako nadějný volejbalista,ale záhy poznal, že podstatně větší peníze najde jinde než pod vysokou sítí.
Cestu na východ mu otevřel vývoz německých aut na ruský trh. Klíčové ale bylo, když se v Moskvě seznámil s lidmi z ropného megakoncernu Lukoil v čele s miliardářem Vagitem Alekperovem. S firmou založil později společný byznys, dnes je jeho společnost Lukoil Aviation největším obchodníkem s leteckým benzinem v Česku.
Právě to Šloufa později oslnilo a přesvědčilo, že Nejedlý dokáže otevírat dveře do nejvyšších pater Lukoilu. Šlouf tehdy toužil přivést ruskou firmu do Česka jako strategického partnera, snil i o využití ropovodu z Ingolstadtu do Kralup pro přepravu ruské ropy. Přestože to nevyšlo, jak si představoval, přátelství s Nejedlým přetrvalo až do prezidentských voleb.
Ve společných kancelářských prostorách v pražské Školské ulici si denně vyměňovali informace, dělali spolu byznys a společné výdělky si před berňákem dělili v poměru 50:50. Šlouf Nejedlého vyučil i lobbistickému řemeslu, předal mu své kontakty na všechny vlivné lidi v české politice. Skončilo to tak, jak to v životě obvykle chodí – „syn" se postaví na vlastní nohy a „tátu" už nepotřebuje.
Domluví mu u Fencla?
„Není to žádný levičák, nýbrž individualista a pravicově orientovaný.‟ Tak charakterizuje Nejedlého člověk, který s ním již několik měsíců spolupracuje. „Dost načichl tím Východem a je přítelem razantních řešení," říká na jeho adresu jiný, který se s ním zná již asi deset let.
Nejedlý svou razanci osvědčil při potírání vnitrostranické opozice nejen v Praze, ale i na Královéhradecku, Plzeňsku či ve středních Čechách. Tady například použil k personálnímu převratu i odborníky z bezpečnostní agentury ABAS, s níž dlouhodobě spolupracuje (byznys s ní ovšem dělal i Šlouf). Je otázkou, nakolik mohou být tyto metody v Česku účinné a dlouhodobě udržitelné.
Jaká bude budoucnost Martina Nejedlého, je zatím těžké odhadnout, byť proti němu v partaji roste odpor.
Je však pravděpodobné, že si ani po parlamentních volbách nenechá uniknout příležitost, aby mohl v roli momentálně nejvlivnějšího zákulisního hráče české politiky pokračovat a ovlivňovat osud země.
Nic na tom nemusejí změnit ani volební výsledky. Klíčový totiž je jeho vztah s prezidentem Zemanem. Zda mezi nimi vzájemná důvěra přetrvá. „Zemana zajímá pouze jeho vlastní moc, třeba peníze vůbec neřeší," naznačuje další dobře informovaný zdroj, v čem si hlava státu může s Nejedlým rozumět a vzájemně se doplňovat.
Jména Nejedlý a Mynář vyvolávají negativní asociace u šéfa sociálních demokratů Bohuslava Sobotky, který Nejedlého označil za „hybatele‟ Rusnokovy vlády. Naopak místopředseda Michal Hašek a lidé kolem něho, například lobbista Jaroslav Tvrdík, nemají problém si s Nejedlým sednout za jeden stůl. Už nyní je jasné, že v tomto směru může dojít v ČSSD po volbách k velmi tvrdému vnitrostranickému střetu.
Zajímavý je postoj lídra politického hnutí ANO, miliardáře Andreje Babiše, který – jak týdeníku Dotyk už dříve sám řekl – se s Nejedlým historicky nemá rád. Na druhou stranu ovšem nemá žádný problém s řadou lidí z Rusnokova (Nejedlého) kabinetu – ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem, vnitra Martinem Pecinou či práce a sociálních věcí Františkem Koníčkem. I toto všechno může sehrát významnou roli a spolurozhodovat o Nejedlého osudu.
Na výročí VŘSR
Bývalí členové Zemanova kabinetu pořádají ve čtvrtek 7. listopadu (jak symbolické) tradiční zabíjačku na soukromém statku u někdejšího ministra zemědělství Jana Fencla. Tam, jak někteří doufají, bude možná i příležitost promluvit hlavě státu do duše. Sami mají pocit, že Zemanovy úzké vazby na Nejedlého mohou jejich někdejšího šéfa, donedávna jimi pouze adorovaného, zdiskreditovat.
Ale není to jen žárlivost lidí, kteří donedávna byli Zemanovi velmi blízko a teď, když je na Hradě, je mrzí, že nemohou z těchto vztahů profitovat?
Interpretací tohoto příběhu může být vícero. Například Miroslav Šlouf už ve svém „bílém domě" chystá knížku. Jak sdělil, její pracovní název je Jak jsem se mýlil v politikovi. Je to hozená rukavice Zemanovi i jeho klíčovému poradci, aby se také začali činit a ukázali, že pravda nemusí být tak jednoznačná.