AIDS

Syndrom získaného selhání imunity čili AIDS patří k nejrozšířenějším infekčním smrtelným virovým onemocněním. S jeho původcem, virem lidské imunodeficience (HIV), žije dnes na světě asi 35 milionů lidí. Zhruba stejný počet lidí virus zabil od roku 1981, kdy byl AIDS poprvé popsán. Ročně se nově nakazí více než 2 miliony lidí a 1,6 milionu obětí viru každoročně umírá. Nejrozšířenější je nákaza HIV v subsaharské Africe. Jen v Jižní Africe se odhaduje počet infikovaných lidí na 6 milionů. HIV způsobuje smrt některých bílých krvinek, a tím ničí pacientův imunitní systém. Nemocný pak často umírá na infekce jinými viry, bakteriemi, kvasinkami nebo parazity.

V současné době lze rozvoj choroby zpomalit podáváním léků. Člověk se ale ani pak nedokáže viru zbavit, a ten přežívá v těle v malých počtech. Někdy je přítomnost viru u léčených osob jen obtížně zjistitelná. Virus navíc snadno získává k lékům odolnost, a pak se opět rozmáhá. V několika případech, kdy byl plod nakažen během těhotenství od infikované matky, se podařilo podáváním léků záhy po narození virus z organismu dítěte zcela vytlačit. Někteří lidé jsou díky dědičné vloze odolní vůči skupině virů označovaných jako HIV1. Pokus transplantovat kostní dřeň odolného člověka muži, který byl nakažen HIV, nejprve vypadal velmi slibně. Virus z těla nakaženého prakticky zmizel, protože kostní dřeň dárce vyráběla bílé krvinky, které viru vzdorovaly. Nakonec ale virus i tuto bariéru prolomil.

Alzheimerova choroba

Je nejčastější příčinou demence a postihuje především lidi ve věku nad 65 let. Jak lidská populace stárne, výskyt Alzheimerovy choroby stoupá. Odhaduje se, že v roce 2050 bude s Alzheimerovou chorobou žít každý 85. obyvatel světa. V mozku nemocného s Alzheimerovou chorobou se hromadí bílkovina označovaná jako beta-amyloid a některé další nenormální formy proteinů. Dochází k úhynu neuronů a zániku spojů mezi neurony, tzv. synapsí. Zhoršují se funkce mozku.
Vedle poruch paměti dochází u pacientů s Alzheimerovou chorobou i ke zvratům v náladách.

Nemocní bývají podráždění, zmatení, agresivní. Později už nemocný není schopen postarat se sám o sebe. Bývá trvale upoután na lůžko. Umírá obvykle na vážné komplikace zdravotního stavu, např. na zápal plic. Příčiny propuknutí Alzheimerovy choroby nejsou známé. Existují k ní určité dědičné dispozice. Moderní léky dokážou průběh choroby alespoň zpomalit.

Autoimunitní choroby

Projevy širokého spektra chorob, při kterých imunitní systém útočí na vlastní organismus, závisí na tom, které tkáně a orgány jsou ničivým atakem poškozeny. K autoimunitním chorobám patří například cukrovka 1. typu, při které jsou ve slinivce diabetika zničeny buňky produkující inzulín. Při roztroušené skleróze imunitní obrana devastuje nervový systém a pacient pak trpí omezením pohybu, poškozením zraku, sluchu a mnoha dalšími příznaky. Při revmatoidní artritidě jsou poškozeny klouby. Nemocným s lupénkou ničí jejich imunitní systém kůži.

Lékaři podávají pacientům léky, které ulevují od obtíží nebo potlačují vedlejší projevy onemocnění, např. záněty. Při autoimunitních chorobách dostávají pacienti i medikamenty potlačující aktivitu imunitního systému. Tyto léky ale nelze zacílit výhradně na procesy, které poškozují pacientovo tělo. Rozsáhlejší útlum imunity zvyšuje riziko infekčních chorob nebo nádorových onemocnění.

Ebola

Krvácivá horečka virového původu je pojmenovaná po zairské řece Ebola, v jejímž povodí byl výskyt choroby poprvé zaznamenán v roce 1976. Počáteční příznaky se podobají chřipce, ale stav nemocného se rychle zhoršuje. Objevují se vysoké horečky, kožní vyrážky, bolesti ve svalech, krevní podlitiny. V důsledku narušeného srážení krve dochází ke krvácení, nejčastěji do střev. Úmrtnost je v průměru kolem 70 %. Některé kmeny viru ale vyvolávají úmrtí u 90 % nemocných. Jde o virové onemocnění s nejvyšší úmrtností. Přenašeči viru eboly jsou zřejmě netopýři.

Prionová onemocnění

Tato onemocnění jsou vyvolána změnou tvaru molekul bílkoviny, která je lidskému tělu vlastní a za normálních okolností spořádaně plní své funkce. Pokud ale molekula změní tvar, začne vzdorovat enzymům, které ji mají po dosloužení zlikvidovat. Bílkovina se neodbourává, ale hromadí. Navíc slouží taková „zašmodrchaná" látka jako matrice, podle které mění tvar dosud „nezašmodrchané", zdravé molekuly. Vadně uspořádaných molekul bílkoviny přibývá geometrickou řadou a vytvářejí v buňkách shluky. Na přítomnost těchto shluků jsou vysoce citlivé neurony, které hynou. Nervová tkáň v mozku získává vzhled porézní houby na mytí. Vzhled poškozené nervové tkáně se odráží v odborném názvu choroby – spongiformní encefalopatie, tedy cosi jako nemoc mozku připomínající houbu.

„Zašmodrchané" bílkovině se říká prion. Priony vznikají v malé míře v těle spontánně, ale většinou nepředstavují nebezpečí. Někteří lidé mají ale osudovou bílkovinu „šmodrchavější" a zvýšená tvorba prionů u nich přeroste v těžké poškození mozku. Někdy může vyvolat onemocnění konzumace masa zvířat, která sama onemocněla prionovou chorobou. Tvorbu lidských prionů nastartují „matrice" ze snědeného masa. Tak se může na člověka přenést s priony v hovězím mase „nemoc šílených krav".

Nejčastější lidskou spongiformní encefalopatií je Creutzfeldt-Jakobova choroba. Postihuje jednoho člověka z milionu. Nástup nemoci je nastartován neznámým podnětem. Creutzfeldt-Jakobova choroba je podobně jako ostatní spongiformní encefalopatie stoprocentně smrtelná a nevyléčitelná.

Rozedma plic

Plíživě postupující poškození plic ztěžuje nemocnému dýchání. Plicní tkáň je „rozežírána" enzymy, které mají plíce chránit. Jde o enzymy rozkládající bílkovinné molekuly, především cizorodé bílkoviny virů, bakterií a dalších původců infekčních onemocnění. Tyto rozkladné enzymy jsou drženy pod kontrolou speciálními bílkovinami. Pokud dojde k posunu rovnováhy, převáží ničivá síla rozkladných enzymů, které pak devastují plicní tkáň.

Rozedmu plic může nastartovat zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Významným rizikovým faktorem je kouření. Někteří lidé mají vrozený nedostatek „brzdných" molekul a jsou pak k rozedmě plic náchylnější. Pacienti s rozedmou mají pocit, že nemohou plně vydechnout. Kromě dušnosti a nedokysličení organismu trpí nadměrnou zátěží srdce a nemocnému hrozí proto srdeční selhání.

SARS, MERS

Tato virová onemocnění jsou představiteli tzv. nově se objevujících chorob. Jde o nemoci, které lidstvo donedávna neznalo. Původce „nové choroby" často žije nepozorovaně v organismu zvířat ve volné přírodě. Dokud člověk nepřijde s těmito zvířaty do těsnějšího kontaktu nebo dokud se původce choroby nepřenese na domácí zvířata, nikdo netuší, že vedle nás tiká časovaná biologická bomba.

Ukazuje se, že častým hostitelem původců „nových chorob" bývají netopýři a jim příbuzní kaloni. Není to zase tak velké překvapení, protože nejsnáze se nakazíme od jiných savců a netopýři společně s kaloni představují plnou pětinu všech savčích druhů světa. Netopýří původ byl prokázán například u těžkého akutního respiračního syndromu čili SARS, který se objevil poprvé v roce 2002 v Číně. Vyvolává jej virus ze skupiny koronavirů. Pacienti trpí těžkými zápaly plic. Imunitní systém se viru brání tak vehementně, že přitom poškozuje plicní tkáň. Umírá zhruba každý desátý nemocný.

Epidemii SARS se podařilo zdravotníkům zvládnout, i když se virus rozšířil do 30 zemí a nakazilo se jím asi 8000 lidí. Poslední případy se vyskytly v roce 2004.V roce 2012 se objevil na Blízkém východě podobný koronavirus. Onemocnění bylo označeno jako blízkovýchodní respirační syndrom (zkráceně MERS). Počet nemocných je ale zatím mnohem menší, než byl u SARS. Přesto už si MERS vyžádal oběti na životech. Také tento koronavirus se běžně vyskytuje u netopýrů. Na lidi se mohl přenést i přes velbloudy.