Rozhovory

Na drony se tady hledí jako na škůdce, je to škoda, říká spisovatel Jan A. Novák

13. říjen 2018 četba na 20 minut
Jan A. Novák s dronem před Okoří - hradem s údajnými tajemnými podzemními chodbami a ukrytým pokladem

Jan A. Novák s dronem před Okoří - hradem s údajnými tajemnými podzemními chodbami a ukrytým pokladem

Foto: archív Jana A. Nováka

/VIDEO/ Potápěči bez moře. Fotografování pod vodou, Záhady oceánu, Tajemné Česko, Tajemství mořských hlubin, Záhady Bible nebo Tajemné podzemí na našem území - to jsou tituly některých z knih, které napsal spisovatel Jan A. Novák. Český milovník záhad a tajemna a současně průkopník fotografování pod vodou se v posledních letech upnul k dronům, v nichž našel nové inspirační téma. 

Vy sám jste už pilot profi nebo hobby dronů?

Úspěšně jsem absolvoval teoretické i praktické zkoušky Ústavu pro civilní letectví (ty praktické navíc zpestřené střevní chřipkou umocňující i tak silný zážitek) a stal se držitelem licence opravňující k provozování leteckých prací prostřednictvím dronů. Vlastně jsem to původně ani nechtěl, dokud jsem nezjistil, že licenci musím mít i k pořizování snímků do vlastních knih a přednášek. Sice se tomu říká trochu jinak (letecké činnosti pro vlastní potřebu), ale podmínky k získání jsou prakticky stejné - včetně poplatků, díky nimž takové oprávnění vyjde na pěticiferné číslo. Tak jsem si raději rovnou udělal letecké práce.

Jací klienti natáčení dronem nejčastěji požadují?

Velmi různí - téměř není obor, kde by se drony nemohly nějak uplatnit. Ovšem jiné zakázky může realizovat velká firma se strojovým parkem za miliony (například kontrola vedení vysokého napětí, přesné mapování, zemědělské práce a tak dále) a jiné soukromník s výbavou za desítky nebo pár set tisíc (tady spíš záběry pro propagaci, inzerci, místní úřady a podobně).

Pokud mám mluvit za sebe, živí mě pořád psaní. U dronů neodmítám práci, která je v mých silách, je zajímavá a něco mi přináší - a přitom mi drahou techniku aspoň zčásti zaplatí. Ale nechci, aby se mi z toho stala nepříjemná povinnost, protože těžiště svého létání pořád vidím v těch fotkách a záběrech ke svým knihám, přednáškám, webu a podobně. A také v konstrukci, podobně jako kdysi u podvodních kamer, i když na to nějak zbývá méně času, než bych si přál.

Mění práce s dronem i vaše publicistická témata?

Určitě ano. Moje specializace v profesionální publicistice je o vědě a technologiích - a tady jsou drony jedním z nejvýraznějších trendů poslední doby. A jak už jsem řekl, zasahují do neobyčejně pestré škály oborů, takže tu je pořád o čem psát. Jenže média, pro které pracuji, jsou zaměřená všeobecně, tak kolegy s těmi drony asi trochu zlobím. Ale myslím si, že pro malou zemi bez přírodních zdrojů, zato s šikovnými lidmi, je to přesně ten obor, který by ji mohl úspěšně provést turbulentními změnami, které přinese umělá inteligence a to, čemu se říká čtvrtá průmyslová revoluce (Průmysl 4.0).

Kromě toho se synem provozujeme web specializovaný na drony a všechno, co s nimi souvisí. Tam můžeme neomezeně dávat texty o tom nám připadá zajímavé nebo důležité - ale i to je aktivita, která nás neživí, takže s časovými a investičními limity, které z toho vyplývají. Máme však slušnou návštěvnost a jsme rozhodnutí v tom pokračovat, protože to má perspektivu.

Jak se podle vás v Česku rozvíjí komunita lidí pracujících s drony? Jsou to spíš individualisté, nebo mají své kluby jako třeba rybáři?

O klubech nevím. Existuje celá řada facebookových profilů zaměřených na nejrůznější kategorie provozovatelů - od fanoušků levných amatérských strojů až po profesionály. V každé z těchle skupin se také někteří lidé znají osobně a příležitostně se neformálně setkávají nebo spolupracují. Velmi úspěšný je veletrh DronFest v Plzni. Profesionálové tu mají Českou asociaci profesionálních provozovatelů bezpilotních letadel.

Jak spolu dronaři vycházejí a jak vycházejí s vnějším světem? Setkáváte se spíš s pozitivním přijetím, nebo už lidé začínají reagovat nevraživě?

I provozovatelé dronů jsou lidé různí, takže to je hodně individuální. Vztahy mezi profíky a amatéry jsou občas trochu nervózní, protože první o druhých někdy soudí, že jim riskantním létáním kazí pověst, zatímco druzí ty první podezírají, že se jim snaží házet klacky pod nohy. Ale ani to neplatí všeobecně.

Ohledně vztahů s veřejností: média (a nejen bulvární) dělají všechno, aby byly co nejhorší. Články a zprávy o nebezpečích z oblohy jsou vděčným tématem v době, která si libuje ve fobiích a katastrofách. Drony k tomu nějak svádějí, přestože nejen násilničtí manželé, myslivci a cyklisti, ale dokonce i včely mají na svědomí mnohem víc obětí - ve skutečnosti nevím o žádném případu úmrtí v důsledku srážky s komerčním dronem. Naproti tomu vím o případech, kdy bylo nahlášeno blízké míjení letadla dronem a média o tom široce informovala - a pak se ukázalo, že to nejspíš byl igelitový sáček unášený větrem. Jenže to už se nikdo nedověděl.

Na sociálních sítích se dají najít i stížnosti dronařů na útoky ze strany veřejnosti. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že hodně záleží na chování provozovatele dronu, protože moje osobní zkušenost je zatím přesně opačná: příjemně jsem si při létání popovídal s mnoha lidmi.

K nejhezčím takovým setkáním patřila romská maminka s kočárkem, která si nechala všechno vysvětlit, při startu dronu nadšeně zatleskala, pak si sedla opodál a dychtivě sledovala let. Po přistání zvedla palec, taky jsem zvedl palec. Řekla, že brzy bude líp, já si trochu postěžoval na politiku, ale ona trvala na tom, že brzy bude líp. A šli jsme spokojeně každý svou cestou - na případné poznámky rasistů odpovídám: ne, peněženka mi nechyběla. O pár dní později byly volby, v nichž propadly strany, jejichž vítězství jsem se obával.

Jan A. Novák

Spisovatel, publicista, novinář a fotograf Jan A. Novák se ve své tvorbě zabývá především popularizací vědy a techniky, záhadami, historií a přírodou. V 80. letech minulého století pracoval v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství a lesnictví. Současně se věnoval potápění a fotografování pod vodou, publikoval v časopisech Živa, Lidé a země a vydal první knihu (Potápěči bez moře, Albatros). Roku 1988 nastoupil jako redaktor časopisu Potápěč, po roce 1989 vystřídal několik deníkových a časopisových redakcí, z nichž většina existovala jen krátce (Občanský deník, Český deník, Telegraf, Prostor, Národní listy, Lidová demokracie). Po zániku posledního z nich pracoval čtyři roky v MF Dnes a od roku 2006 až 2011 v Hospodářských novinách - v obou případech jako redaktor příloh se specializací na vědu, techniku, ekologii a historii.

Nyní působí ve svobodném povolání, spolupracuje s několika redakcemi, provozuje vlastní web Novákoviny. Je autorem mnoha knih jejichž téma se týká především záhad, píše ale také literaturu faktu, populárně naučné publikace a sci-fi povídky.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky