Případ Jacka Rozparovače je dodnes zahalen rouškou tajemství. Není proto divu, že se okolo jeho osoby objevuje řada legend a konspiračních teorií. Jistotou je, že v londýnské čtvrti Whitechapel policie mezi dubnem 1888 a únorem 1891 objevila celkem jedenáct zavražděných žen.

S tajemným vrahem je na základě podobného způsobu provedení nejčastěji spojováno pět obětí, označovaných často jako „kanonická pětice“, zavražděných mezi 31. srpnem a 9. listopadem roku 1888. Podle některých badatelů však mohl mít na svědomí až desítky mrtvých, a to nejen na území Whitechapelu, ale i v jiných částech Londýna nebo dokonce celé Anglie.

„Ačkoli je nejčastěji udávaný počet pěti obětí, nemělo by se zapomínat, že jde o číslo založené na prohlášení komisaře metropolitní policie Melvilla Macnaghtena z roku 1894 a v žádném případě nejde o definitivní počet,“ uvádí historik Richard Jones specializující se na případ Jacka Rozparovače.

Brutální řádění začíná

Budeme-li se držet oficiálně uznávané teorie, začíná náš příběh okolo čtvrté hodiny ranní v pátek 31. srpna 1888. Policejní konstábl John Neil si na obchůzce whitechapelskou ulicí Buck‘s Row (dnešní Durward Street) v jedné z postranních uliček všiml ležícího těla ženy, která byla později identifikována jako 43letá prostitutka Mary Ann Nicholsová.

Po bližším pohledu spatřil hlubokou řeznou ránu na krku, která téměř oddělila hlavu od těla, a pomuchlané oblečení v dolní části těla. Na místo činu vzápětí dorazil další strážník Jonas Mizen, kterého kontaktovala dvojice vozků Charles Cross a Robert Paul.

Podle výpovědi obou mužů objevili ležící ženu jen krátce před příchodem konstábla Neila. V tmavé uličce však nezaregistrovali smrtící ránu a usoudili, že žena možná jen „přebrala“ a usnula na ulici. Pouze urovnali vykasanou sukni aby ochránili její důstojnost a odešli hledat policistu.

Vraždu nikdo neslyšel

V těsné blízkosti pracovali v době vraždy na nedalekých koňských jatkách Harry Tomkins, James Mumford a Charles Britten. Všichni tři, stejně jako ponocný Patrick Mulshaw, shodně vypověděli, že nezaslechli žádný křik ani podezřelé zvuky.

„Je obtížné uvěřit, že ke smrtelnému zranění ženy došlo na místě, kde byla nalezena. Pokud by se tak stalo, jen stěží by křikem nevzbudila pozornost sousedství,“ napsal tehdy deník The Times. Pochybnosti o místě vraždy zpočátku podpořil i přivolaný lékař Rees Ralph Llewellyn, podle kterého nebylo v okolí těla dostatek krve.

Teorii však brzy zamítl koroner Wynne Edwin Baxter, podle kterého se krev vsákla do oděvu ženy a stav těla navíc jednoznačně napovídá, že k vraždě muselo dojít jen krátce před jeho nálezem. Podle jeho názoru se vrak v době příchodu Crosse s Paulem musel stále ještě nacházet v těsné blízkosti místa činu.

Kromě smrtelné rány na těle ženy objevil řadu hlubokých ran v břišní oblasti a na pravém boku, dlouhých okolo 15 až 20 centimetrů. Policii se později podařilo zjistit, že mrtvá žena je prostitutka Mary Nicholsová, kterou naposledy spatřila v půl třetí ráno její přítelkyně Emily Hollandová. S vrahem se tak musela setkat jen krátce před svou smrtí.

Vrah unikl

Vraždy nebyly tou dobou na území Londýna ničím neobvyklým. Údiv však vzbudil způsob, jakým k usmrcení Nicholsové došlo. Vrah si počínal chladnokrevně a brutálně, aniž by kdokoli zaslechl jediný výkřik. Tělo ženy přitom nevídaným způsobem znetvořil.

„Na první pohled je udivující, že pachatel unikl odhalení, protože po celém těle musel mít stopy krve. Patrně mu pomohl výskyt jatek v blízkém okolí, takže pohyb člověka s krví na rukou a oblečení nevzbudil žádné podrzření,“ uvedl ve zprávě koroner Baxter.

Kožená zástěrá měla alibi

V rámci vyšetřování se policie zaměřila na prostitutky ze sousedství. Od nich se dozvěděli o muži s přezdívkou Kožená zástěra („Leather Apron“), který je posledních 12 měsíců vydíral. O několik dní později zveřejnil deník The Star článek o Kožené zástěře, který vyvolal spekulace o antisemitských tendencích ve čtvrti Whitechapel jako možném motivu vraždy.

K druhému činu, který je spojován s osobou Jacka Rozparovače, došlo 8. září 1888 za domem číslo 29 v ulici Hanbury Street. Obětí byla 47letá prostitutka Annie Chapmanová. Stejně jako v prvním případě bylo její hrdlo podříznuté, tělo znetvořené a vrah z něj tentokrát navíc odstranil dělohu.

Jen o dva dny později policie zadržela Johna Pinzera, který byl identifikován jako vyděrač s přezdívkou Kožená zástěra. Muž však měl na oba případy vražd alibi a vyšetřovatelé ho později museli propustit na svobodu.

Jack Rozparovač na scénu

Ve čtvrtek 27. září 1888 obdržela Centrální zpravodajská agentura červeným inkoustem napsaný dopis nazvaný „Drahý šéfe“. Jeho autorem má být pachatel obou vražd. V textu se posmívá vyšetřovatelům a jejich přesvědčení, že se jim podařilo dopadnout pachatele. „Z toho vtipu s Koženou zástěrou jsem dostal záchvat smíchu,“ stojí v dopise.

„Brzy o mně znovu uslyšíte. Schoval jsem si trochu krve z minulé vraždy v lahvi od piva, ale ztuhla a nedá se s ní psát. Doufám, že červený inkoust stačí, ha ha. Příští ženské uříznu uši a pošlu je policii, jen tak pro zábavu. Můj nůž je krásně ostrý, chci se vrátit k dílu co nejdříve,“ píše autor. Na konci dopisu se pak poprvé objevuje jméno Jack Rozparovač.

Novináři ani policie dopisu zprvu nevěnovali velkou pozornost, podobných totiž přicházela celá řada. Vše ale změnil nález dalších těl. Pětačtyřicetiletou Elizabeth Stridovou objevili v neděli 30. září okolo jedné hodiny ranní. Oproti předchozím případům nebylo její tělo znetvořeno. Policie později došla k závěru, že vrah byl vyrušen ještě předtím, než stihl svůj čin dokonat.

Jen o několik hodin později došlo ve čtvrti Whitechapel k dalšímu hrůznému nálezu. Tělo šestačtyřicetileté Catherine Eddowesové bylo doposud nejbrutálněji znetvořeno, ale policisty zřejmě nejvíce zaujalo chybějící pravé ucho. Z jednoho z mnoha dopisů se rázem stala žhavá stopa brutálního vraha.

Jediný svědek

Vražda Elizabeth Stridové přinesla policii i dosud nevídanou vzácnost – svědka. Žid maďarského původu Israel Schwartz vypověděl, že zhruba půl hodiny před oběvem těla si všiml muže, který si povídal se ženou, kterou později identifikoval jako Elizabeth Stridovou.

Podle Schwartze byl muž starý přibližně 30 let, vysoký zhruba 165 centimetrů, měl tmavé vlasy a malý hnědý knír, kulatý obličej a široká ramena. Schwartz uvedl, že se podezřelý nejprve pokusil ženu zatáhnout do boční uličky, následně ji otočil k sobě a shodil na zem.

Schwartz, který si podle svých slov myslel, že jde o případ manželské roztržky a tak z místa činu odešel, tak může být jediným přeživším svědkem, který kdy osobu Jacka Rozparovače na vlastní oči spatřil. Při odchodu z místa spatřil ještě druhého muže, který s prvním podezřelým komunikoval. Přítomnost druhého člověka přitom dodnes mate badatele, kteří se tajemným vraždám snaží přijít na kloub.

Krvavý balíček

V úterý 16. září obdržel předseda skupiny dobrovolníků, kteří se rozhodli případ Jacka Rozparovače řešit na vlastní pěst, George Lusk balíček nadepsaný „Z pekla“, jehož součástí byla ženská ledvina, která podle tehdejších médií patřila jedné z obětí, Catherine Eddowsové.

O dva dny později pak obdržel ještě dopis, který byl podle odborníků napsán stejnou rukou, jako list „Drahý šéfe“. Pravděpodobný vrah v něm informuje, že se chystá na další dvojnásobnou vraždu. Tentokrát však mimo čtvrť Whitechapel, která je podle něj již příliš riskantní. Podobných vzkazů přitom sériový zabiják poslal hned několik.

Poslední případ

K poslední oficiálně uznané vraždě Jacka Rozparovače došlo v pátek 9. listopadu 1888. Obětí se stala teprve pětadvacetiletá Mary Jane Kellyová. Tělo ženy bylo nalezeno znetvořené na posteli v jejím londýnském bytě. Vzhledem k nehrozícímu odhalení měl vrah dostatek času na své odporné hrátky a tělo mladé ženy tak bylo znetvořeno mnohem více, než předchozí oběti.

Pachatel Kellyové odřezal části břicha a stehen, odstranil ňadra a vyjmul z těla vnitřnosti. Ruce zmrzačil řadou hlubokých řezných ran a obličej pak znetvořil takovým způsobem, že identifikace byla prakticky nemožná. Uřezané části těla i vnitřnosti byly později nalezeny na různých místech pokoje.

Vyšetřování bez výsledku

Policie během vyšetřování vyslechla na dva tisíce svědků a prověřovala zhruba tři stovky podezřelých, avšak žádný z nich neodpovídal všem zjištěným poznatkům a nikomu se nepodařila dostatečně prokázat vina. Podle vyšetřovatelů měl muž znalosti z oblasti anatomie a dokázal obratně zacházet s nožem.

Mohlo se tak jednat o lékaře, řezníka či pracovníka jatek. Z načasování vražd podle vyšetřovatelů znamenalo, že vrah pracoval, nebo dokonce bydlel v oblasti Whitechaplu. Mezi podezřelé patřili například advokát Montague John Druitt, odsouzený vrah George Chapman, lékař Francis Tumblety nebo dokonce princ Albert Viktor.

Podaří se odhalit vraha?

Jedním z nejžhavějších adeptů byl židovský emigrant Aaron Kosminski, avšak ani jeho vinu se prokázat nepodařilo. V roce 2014 se objevila informace, že expert na analýzu DNA Jari Louhelainen dokázal z šátku, který patřil jedné z obětí Jacka Rozparovače, odebrat vzorky dvou osob.

První z nich patřil ženě, jejíž DNA se shoduje s ženskou linií potomků Catherine Eddowesové. Druhý vzorek pak odpovídá ženské linii sestry Aarona Kosminského. V případě prvního vzorku došlo ke shodě v 99,2 procentech, přičemž zbylých 0,8 procenta přístroj nedokázal přečíst a druhý vzorek vykazoval stoprocentní shodu.

Zveřejněné výsledky však vzbudily řadu pochybností. Kritici argumentovali, že se výzkum neobjevil ve vědeckých listech, nýbrž v britském bulvárním deníku Daily Mail. Testy DNA byly nakonec většinovou společností odmítnuty poté co se ukázalo, že mezi předměty z místa činu se podle policejních archivů žádný šátek nevyskytoval.

Inkriminovaný kus látky navíc během let prošel rukama řady lidí a v roce 2007 se po dobu tří dnů nacházel v přítomnosti potomků Eddowesové. S největší pravděpodobností tak byly výsledky analýzy zmanipulovány, ačkoli Lohelainen svou práci i nadále obhajuje.

Případ je populární dodnes

V dnešní době se opakovaně objevují informace o nových „zaručených“ důkazech ohledně totožnosti Jacka Rozparovače. Ve většině případů jsou však badateli brzy odmítnuty. Dosud tak není jasné, kdo byl slavným vrahem a dokonce ani to, zda se jednalo o muže. Řada výzkumníků si totiž myslí, že vraždit mohla žena. Výpověď jediného svědka Israele Schwarze zase napovídá teorii, že vrahů bylo více.

Zájem o případ slavného vraha, který se vysmíval policii, neustává ani v dnešní době. Několik agentur například nabízí zájemcům možnost nechat se provést po lokalitách spojených s řáděním Jacka Rozparovače a nasát tak atmosféru hrůzné série vražd na vlastní kůži.