Maminka mu zvolila jméno Rolihlahla, což v domorodém jazyce jihoafrického kmene Thembu znamená „potížista“ – prý proto, že se mu nechtělo z lůna na svět, a když už se konečně propasoval, spustil novorozenec šílený nářek, kterým porodním babám připomněl jeho děda, krále kmene a bojovníka proti nadvládě bílých. Stařešina se také jmenoval Rolihlala a proti bílým Búrům vedl jedinečně úspěšné výpady.
Búrové, původem nizozemští kolonizátoři, si diamanty oplývající zemi (dnešní Jihoafrickou republiku) hladce podmanili, kopí proti kulkám neměla šanci. Nelson Rolihlahla Mandela přišel na svět už do poněkud civilizovanější doby. Narodil se v červenci 1918, na samém konci první světové války, do níž byla zapojena i Jihoafrická Unie, v té době dominium britské koruny. Za královnu se bili i domorodí černoši, což jim v zemi vydobylo status, který jim třeba američtí černoši mohli závidět. V době, kdy mladý Mandela vyrůstal, měli jihoafričtí domorodci (tvořili přes 85 procent populace) volný přístup ke vzdělání i do státních úřadů; mladík s modrou krví však doplácel na svou tvrdošíjnost a prostořekost.
Postupně studoval angličtinu, antropologii a římské právo, průběžně byl pro odmítání autorit vyhazován a přijímán na nové a nové univerzity. V této době, psala se čtyřicátá léta a zuřila druhá světová válka, přičichl i ke komunismu, dokonce v roce 1943 spoluorganizoval setkání jihoafrických komunistů s Africkým národním kongresem, což byla strana, jež usilovala o plné zrovnoprávnění černochů s bílou menšinou. „Budeme bojovat za svou věc třeba i atentáty na bílé farmy a jejich pány,“ zněla jedna z přijatých tezí, které černí bolševizovaní teroristi začali vydatně naplňovat.
Jen v letech 1943-1945 byly vypáleny asi tři stovky bílých farem, o život přišlo přes pět tisíc farmářů a také úředníků státní správy. Bílí na to nezapomenou. Jejich chvíle odplaty přijde tři roky po válce, kdy ve volbách drtivě zvítězí Národní strana, zastupující zájmy bílých. Leitmotivem kampaně bylo slovo, které se stane synonymem pro zkaženost jihoafrického režimu. Apartheid.
To slovo pochází z afrikánštiny (jazyk namixovaný z nizozemštiny, angličtiny i domorodých dialektů) a znamená "oddělení". Rasové oddělení. Jakmile Národní strana uspěje, započne s nechvalně proslulým a až obdivuhodně důkladným oddělením bílých a černých. V USA v té době existují oddělená místa v hromadných dopravních prostředcích či školy vyhrazené jedné rase, Jihoafričané ale půjdou dál, mnohem dál. Hnáni i odplatou za předchozí teroristické útoky, vytyčí v rámci Unie postupně až deset takzvaných bantusanů, do kterých jsou nahnáni černí z celé Jihoafrické unie.
Nelson Mandela, jenž ještě stihl v roce 1953 složit právní zkoušky (po roce 1955 by to pro něj jako pro barevného už možné nebylo), našel smysl své práce v boji s nespravedlnostmi bílých. Působil jako obhájce segregovaných černochů a svými advokátními schopnostmi doslova vytáčel vládnoucí režim. Ten mladého právníka, který se společníkem Oliverem Tambem vedl jedinou „černou“ advokátní kancelář v celé zemi, dopodrobna monitoroval od roku 1955 – tehdy Mandelu zvolil do svého čela Africký národní kongres. Výřečný právník se ve svém volebním projevu vydatně odvolával na Mahátmu Gándhího, lídra Indického národního kongresu, proslulého svou mírumilovnou taktikou nenásilného odporu. Indové bojovali proti britské koloniální vládě umírněně, černí Jihoafričané však zdaleka tak holubičí nebyli, neváhali se vracet k praxi teroru proti bílým farmářům.
Mandela prozatím zdatně kličkoval mezi nástrahami apartheidu, prošel si pouze jedním podmíněným trestem za „sympatizaci s komunismem“. Přituhovat začalo až v roce 1961, kdy se pod dojmem úspěchů Fidela Castra na Kubě radikalizoval a postavil se do čela militantní skupiny Umkhonto we Sizwe (Kopí národa). Mandela začal žít dvojím životem. Přes den byl noblesním, dobře oblečeným advokátem, v noci se proměnil v teroristu spřádajícího atentáty na bílé hlavy či jejich majetek. Dřív nebo později musela spadnout klec.
Režim apartheidu nabíral na obrátkách, černí byli od konce 50. let téměř hermeticky nahnáni do bantusanů, a zde podřízeni blahovůli bílé vlády. Museli se obejít bez vysokoškolského vzdělávání, solidního zdravotnictví, kvalitních potravin, svobody. O tu přijde 5. srpna 1962 i jejich nejvýznamnější soukmenovec. Zatčen je pro terorismus, vazba se potáhne skoro dva roky. „Bylo to nejtěžší období v mém životě,“ zhodnotí s odstupem Mandela, v té době podruhé ženatý a otec šesti dětí.
Muž, který se postupně stane symbolem mezinárodního boje proti apartheidu, stráví na samotce stěží představitelných 27 let. Až po roce 1980, kdy spustí Oliver Tambo, Mandelův dávný partner z právní kanceláře, kampaň Osvoboďte Mandelu, začal tuhý režim povolovat. Mandelovo přestávalo být utopií...
Jihoafrická republika se během sedmdesátých a osmdesátých let ocitla v tíživé mezinárodní izolaci. Narozdíl od Spojených států, kde na konci šedesátých let došlo k odvolání rasové segregace a později dokonce k pozitivní rasové diskriminaci, JAR ještě utahovala šrouby v bantusanech, kde umíraly desítky lidí denně jen kvůli nedostatečné zdravotní péči. Na zemi byla uvalena hospodářská blokáda, počínaje rokem 1976 se ani nesměly účastnit Olympijských her.
Mandelova teroristická minulost se pozapomněla a třeba v červenci 1985, u příležitosti slavného benefičního koncertu Live Aid, se stal jednou z jeho největších, ač nepřítomných hvězd. Ostatně, osmdesátá léta na Západě patřila objevování „černé“ kultury, barevní umělci prostupovali do filmu (Eddie Murphy rolí v Policajtovi z Beverly Hills) či hudby (fenomén Michael Jackson).
Atmosféře podlehla i JAR. Mandela sice stále „seděl“, ale již v poměrně luxusní káznici, později v domácím vězení. Schylovalo se k jeho slavnému propuštění, které ještě podpořil Koncert pro Mandelu, na němž ve Wembley, 11. června 1988, u příležitosti jeho sedmdesátin, opět zahrála řádka hvězd pop music.
Další koncert oslavující Mandelu se bude konat za necelé dva roky, to už ale za přítomnosti nejslavnějšího vězně světa. Tohoto koncertu nazvaného Nelson Mandela: Mezinárodní hold svobodné Jižní Africe, se 16. dubna 1990 zúčastnil i jihoafrický prezident Frederik de Klerk, který se osobně zasadil za Mandelovo propuštění 11. února 1990. Mimochodem, koncert přenášela i Československá televize. Pamatujete?
Dovětek
Oba muži, kteří si společně vyslouží Nobelovu cenu míru za rok 1993, dohodnou pokojné předání moci černé většině. 10. května 1994 apartheid definitivně skončí, Nelson Mandela se usadí v prezidentském úřadu. Díky síle jeho osobnosti se předání moci obešlo bez krveprolití a větších komplikací.