Problém vyřešen. Zbídačelé a ponížené masy se jen pohrnou, podobně jako kdysi do Ameriky. Má to jen jeden drobný háček, možná dva. Ti, kteří kdysi nedočkavě vyhlíželi siluetu sochy Svobody, nečekali, že stát jim zabezpečí byt, stravu a kapesné zdarma. Po registraci a po obdržení amerického občanství (na místě a na počkání, správní poplatek 1 dolar) se čerství Američané vylodili na Manhattanu nebo v Brooklynu – a bylo na nich samotných, aby se postarali sami o sebe.
Někteří zamířili k příbuzným, které už v Americe měli. Ostatní alespoň do svých etnických komunit. Židé do židovské čtvrti, Italové do Malé Itálie a tak dále. Přirozená, nevynucená solidarita pomáhala.

Amerika byla přitažlivá díky práci a díky svobodě, nikoli díky sociálnímu státu. Češi, tradičně národ sedláků, zhusta směřovali do států, kde byla šance získat vlastní grunt: Minnesota, Illinois, Texas a tak dále. Setkávali se tam s Němci, Švédy a Nory. Všichni Evropané, všichni s podobnou kulturou a vztahem k práci. Během generace nebo dvou se etnický původ setřel a vznikli Američané.

Dávky rozhodují

Dnešní Evropa nemůže být odlišnější. Mezi imigranty je zdaleka největší zájem o Německo, dále o Švédsko, na třetím místě je Velká Británie. Srovnáme-li peněžní sociální podporu pro imigranty, nejštědřejší je Německo, následuje Švédsko a Velká Británie. V tomto pořadí. Jaká je podstata ekonomie zhuštěná do jedné krátké věty? Lidé reagují na podněty. Když nějaká země nabídne imigrantům práci, přijíždějí ti pracovití. Když nabídne sociální dávky a zahálčivý život... pak se celkem logicky dostaví ti ostatní.

Imigranti bez zájmu projíždějí Rakouskem. Tato krásná a bohatá země s nízkou nezaměstnaností je dnes vstřícnost sama (jaký rozdíl, srovnáme-li rakouský přístup k Čechům po roce 1989) a přesto o ni není zájem. Všichni chtějí dále do Německa. Menšina, která pokračuje, má namířeno na sever. Ale nikdo nebo téměř nikdo nevystupuje z vlaku v Dánsku. Proč? „Dánsko snížilo plat pro imigranty na polovinu," sděluje jeden z projíždějících. Polovina činí 5000 dánských korun na dospělou osobu a měsíc. Dalším důvodem je sjednocování rodin. Švédové umožňují přizvat si příbuzné během dvou nebo tří měsíců. Namísto jednoho příjemce sociálních dávek jich Švédsko v krátkém čase získá tři, čtyři, šest nebo ještě více.

Oficiálně se to zdůvodňuje morálkou. „Morální supervelmoc" je termín, pod nímž by někteří švédští politici chtěli proslavit svoji zemi. Skutečné zdůvodnění je mnohem přízemnější. Jde o moc. Švédsko bylo po desetiletí známo jako země se sociálnědemokratickou vládou. Až do začátku 70. let šlo o velmi umírněnou levicovou stranu, která přála podnikání a sociální spory řešila zásadně smířlivě. Žádné výstřelky, žádný radikalismus. Odměnou byla prosperující ekonomika a věrnost voličů.

Začátkem 70. let ovšem k moci přišlo radikální křídlo sociální demokracie. Daně vyšplhaly do závratných hodnot, vláda začala skupovat akcie soukromých podniků s cílem jejich zestátnění, rozpočet sociálního státu nabyl nevídaných rozměrů. Výsledkem bylo posílení švédské pravice. Sociální demokracie začala ztrácet pozice. Co teď? Ubývají-li domácí voliči, je třeba dovézt je z ciziny. Občan, který je státu vděčný za sociální péči, bude pravděpodobně hlasovat levicově. A skutečně: poslední volby sociální demokracie vyhrála jenom díky hlasům imigrantů. Žádná snaha vybudovat morální supervelmoc. Jen cynická volební kalkulace na straně levice.

Ohrožení nadvakrát

Extrémy mají historickou tendenci plodit extrémy s opačným znaménkem. Obrovská otevřenost Spojených států začátkem 20. století měla za následek téměř úplné uzavření o pár desítek let později. V době, kdy uprchlíci potřebovali USA nejvíce, Amerika nepřijímala. Ano, bylo by možné, aby Amerika zachránila minimálně několik set tisíc Židů z nacisty ohrožené Evropy. Jenomže nechtěla.

V Evropě může extrémní příliv ekonomických imigrantů způsobit, že ti, které by bylo možné zachránit před skutečným pronásledováním, zachráněni nebudou. Křesťané, jezídové, Kurdové. (Židé už v Sýrii nebo v Iráku prakticky nejsou.) Německá a švédská vláda nyní jedou na vlně populismu, který nadbíhá ekonomickým imigrantům. Že tento populismus může stát mnoho nevinných životů, zajímá málokoho.