Ve světle aktuální inscenace pražského Divadla Kalich, kde byl muzikál Hair (Vlasy) nově nastudován v překladu nedávno zesnulého Jiřího Joska, je zajímavé připomenout si, jaké pozdvižení kdysi vyvolaly radikální rozdíly mezi jevištní a filmovou podobou tohoto díla.
Velký risk
Nějaký český emigrant s těžko vyslovitelným jménem si dovolil převést na plátno jedno z nejúspěšnějších broadwayských představení. Použil k tomu neznámé herce a choreografku Twylu Tharp, které do té doby nikdo větší filmovou práci nesvěřil.

Zákulisí natáčení filmu Hoří, má panenko: Mezi místními vypukl poprask
„Tenhle projekt jako by byl předem odsouzen ke zkáze,“ napsal po uvedení snímku do kin renomovaný kritik Frank Rich. A hned nato dodal: „Formanovy Vlasy však uspěly po všech stránkách: jako poutavé drama, velkolepá a vyčerpávající podívaná, provokativní sonda do naší společnosti i jako prachsprostá zábava.“
Ne každému se ale výsledek zamlouval. Prskali hlavně autoři původní, divadelní verze z roku 1967, jejíž celý název zněl Hair: The American Tribal Love-Rock Musical. Vztekali se o to víc, že recenzenti považovali změny, které v jejich syžetu provedli filmaři, za prospěšné. Na divadle se hrál příběh „klanu“ vlasatých hippies, kteří sdílejí byt v New Yorku a jejichž přirozeným vůdcem je Claude, nikoliv jeho přítel Berger, z něhož se u Formana stal skutečný šéf party.
Když došlo na filmové natáčení, z hipíka Clauda byl náhle vzorný venkovánek z Nevady, snažící se splnit se ctí službu vlasti – narukovat do Vietnamu. V té úplně první jevištní podobě byl Claude na scéně po celou dobu v zajetí halucinací vyvolaných drogami. Zjevovalo se mu všechno možné, od buddhistických mnichů přes generála Custera až po Abrahama Lincolna. A vesele pálil povolávací rozkaz.
Problém z více úhlů
Claude také v závěru hry umírá. Ve Formanově snímku je do vietnamského konfliktu tragickým omylem zavlečen zavilý pacifista Berger, což dodnes silně působí na city diváků – a to i těch, kteří Hair viděli sto padesátkrát.
Autoři divadelní předlohy Gerome Ragni, James Rado a Galt MacDermot se od Formanovy vize tvrdě distancovali. Kritika však filmové verzi zatleskala. Sám Miloš Forman – a to je právě geniální – dokázal vidět téma revolty proti konformismu, nesmyslné válce a nevlídnému establishmentu z více úhlů.

Z českého dřeva se ještě stále rodí fortepiana, na jaká hrál i sám Mozart
Tak jako o něco dříve ve svém prvním, neúspěšném americkém snímku Taking Off, i tady měl pochopení nejen pro svobodomyslné hippies, ale také pro jejich rodiny a blízké, které tito lidé kvůli svému nekompromisnímu způsobu života opustili.
Viz nesmírně silná píseň Easy To Be Hard, kterou jednomu z členů party zpívá přehlížená matka jeho dítěte.