Takzvané volební superúterý letos připadlo na první březnový den. K volebním urnám se vydali obyvatelé celkem dvanácti amerických států. Vzhledem k velkému počtu současně hlasujících bývá tento den často považován za zlomový moment primárek. Zatím ovšem nelze dělat jednoduché závěry a tvrdit, že v listopadovém klání o Bílý dům se skutečně utká Trump s Clintonovou, přestože se tito kandidáti k zisku nominace superúterním vítězstvím velmi přiblížili.

Kdo zastaví Trumpa?

Dosavadní cesta Donalda Trumpa primárkami je největší prohrou pro samotnou Republikánskou stranu, hlavně pak pro její zavedené politické elity. Trump oproti všem očekáváním dokázal oslovit voliče napříč různými demografickými skupinami. Přestože hlavním zdrojem podpory jsou pro něj hlavně bílí, nevzdělaní a starší muži, získává Trump i hlasy republikánských žen a Hispánců (zvítězil mezi nimi v Nevadě), což se může na první pohled zdát zcela neuvěřitelné vzhledem k tomu, jak se o těchto skupinách realitní magnát pravidelně vyjadřuje.

Trumpův úspěch kromě velmi dobře zvládnuté kampaně a správného demografického zacílení tkví hlavně v silném vymezení se proti tradičnímu republikánskému establishmentu, kterým jsou republikáni napříč různými skupinami obyvatelstva unaveni.

Trump je jednoznačně silná osobnost, která v mnohých vzbuzuje pocit, že právě on by mohl být tím pravým silným lídrem, který vrátí Spojeným státům zašlou slávu. S přibývajícími úspěchy také vidíme, že Trump začíná vystupovat mnohem diplomatičtěji než na počátku kampaně. Dokonce se nechal slyšet, že si uvědomuje, že v roli prezidenta by musel změnit rétoriku a vystupování.

Dá se očekávat, že Trumpovou největší zbraní bude do budoucna právě schopnost dobře vést a správně zacílit volební kampaň. Přestože jeho jednotlivá prohlášení a výpady proti oponentům často působí náhodně, nelze pochybovat o tom, že americký miliardář má každý krok dobře promyšlen. Díky této schopnosti může Trump v potenciálním finálovém souboji s Hillary Clintonovou překvapit všechny skeptiky, kteří toto případné klání považují za jednoznačnou záležitost pro bývalou první dámu.

Kdokoliv, jen ne Trump!

Jak již bylo zmíněno, Trump je problémem hlavně pro establishment Republikánské strany. Jeho úspěch je pro tuto skupinu o to trpčí, že je postaven právě na odporu k zavedeným politickým elitám. Řada republikánských politiků se přitom nechala slyšet, že nominace Trumpa pro ně naprosto nepřipadá v úvahu. Kandidátem by pak podle mnohých měl být kdokoliv, jen ne Trump. Republikánskému establishmentu ovšem vadí také Ted Cruz, který je zatím jediným reálným Trumpovým konkurentem živícím teoretickou naději hlavně díky vítězství ve svém domovském Texasu, který vysílá velký počet delegátů (celkem 155).

Marco Rubio, považovaný za hlavního kandidáta republikánského establishmentu, zatím zcela propadá, a vzhledem k velké ztrátě sílí tlak, aby ze souboje odstoupil. Pro Rubia bude zřejmě zlomovým momentem 15. březen, kdy se rozjede hlasování mimo jiné na Floridě, která je Rubiovým domácím státem. Florida navíc vysílá 99 delegátů a hlasuje většinovým způsobem.

Vítězství na Floridě a v některých dalších státech, kde vítěz bere všechny delegáty, by pak mohlo spolu se změnou dynamiky kampaně vrátit Rubia do hry. Pravděpodobnost, že se to skutečně podaří, je ovšem velmi nízká. Naopak jakýkoliv jiný výsledek než vítězství ve floridském hlasování by pro

Rubia byl zřejmě jasnou konečnou, neboť politik neschopný získat nominaci ve vlastním státě může jen těžko pomýšlet na prezidentský úřad. Kromě Rubiova neúspěchu má Republikánská strana v souboji s Trumpem další velký hendikep, a tím je její vnitřní nejednotnost. Přes veškeré výzvy špiček republikánů na bojkot Trumpa získal realitní magnát podporu odstoupivšího kandidáta Chrise Christieho, ale také populárního exstarosty New Yorku Rudyho Giulianiho. Trump totiž jako stranou nepreferovaný kandidát může být v případě úspěchu dobrým výtahem k moci či zajímavé exekutivní pozici.

Sanders stále překvapuje

Supervolební úterý mezi demokraty vyhrála dle očekávání Hillary Clintonová, která zvítězila v sedmi z jedenácti států. Pro dlouho podceňovaného Sanderse je ovšem i zisk čtyř států znatelným úspěchem. Sanders se těší drtivé podpoře mezi mladými vzdělanými bělochy, u ostatních demografických skupin ale znatelně zaostává, což v dlouhodobém výhledu velmi snižuje jeho šance na zvolení. Problémem Sanderse je také to, že jeho na americké poměry radikální levicové názory by mu zřejmě vystavily stopku u středových voličů, kteří budou rozhodovat listopadové klání o Bílý dům.

Naopak Hillary Clintonová si i přes celou řadu skandálů a problémů drží podporu mezi důležitou skupinou Afroameričanů. Jednotně ji podporuje také celá Demokratická strana, když jí přislíbila hlas většina superdelegátů, tedy těch delegátů, kteří nejsou vázáni hlasováním v primárkách a mohou si kandidáta, pro kterého budou hlasovat, zvolit sami. Díky tomu má Clintonová před Sandersem v tuto chvíli zásadní náskok, který se jí velmi pravděpodobně již podaří udržet.

Závěrem lze říci, že v současné chvíli se jeví jako nejpravděpodobnější, že se o prezidentské křeslo utkají Clintonová a Trump. Na republikánské straně se ale ještě můžeme dočkat celé řady zvratů. Bude také zajímavé sledovat, jak republikáni na případnou nominaci Trumpa zareagují, tedy zda se za Trumpem semknou, nebo dojde ještě k většímu rozkolu strany, který by mohl vyvrcholit až postavením třetího kandidáta do prezidentského souboje.